Myšlenka Grand Restaurant festivalu mě nadchla. Rovnou přiznávám, že asi nemám takový příjem, abych do těchto restaurací chodila každý týden na večeři. Na druhou stranu na tom nejsem tak, abych tam nemohla jít vůbec, při nějaké vhodné příležitosti.

Kvitovala jsem s nadšením možnost udělat si obrázek a za velmi přijatelný peníz ochutnat lahůdky od těch nejlepších. A také se odhodlat konečně do takového podniku zajít. 

Zarazil mě ale článek na oblíbeném blogu Pana Cuketky. Už stihl v rámci festivalu čtyři restaurace a jeho dojmy (na které dost dám) mě trochu zarazily. A to ani tak, co se týče porkmů, překvapilo mě popisované chování obsluhy. Potvrdil totiž to, čeho jsem se bála a proč sem vyčkávala - jak se na mě budou v takové fajnové restauraci dívat, když tam přijdu se slevovou festivalovou poukázkou?

Dovolím si krátkou citaci Pana Cuketky:  “Jako návštěvníci festivalu jsme bohužel zahučeli do druhořadé kategorie hostů, u kterých se předpokládá, že vděčně slupnou vše, co jim přistane na stůl, a zase rychle vysmahnou.”

Pan Cuketka se tak cítil už ve dvou ze čtyř podniků. Může jít o selhání jedince. Ano, je mi jasné, že čtyři restaurace z patnácti není reprezentativní vzorek (přeci jen k něčemu byly ty hodiny statistiky). Ale pro mě už je to dost velké riziko.

Navíc si myslím, že člověk, který dá za večeři pro jednoho 600 korun není jen tak obyčejný chudák, který jinak běžně večeří párky ze supermarketu (samozřejmě ty, co byly zrovna ve slevě). Nehledě na to, že nikdy nevíte, kolik takový člověk bude brát za pár let (třeba až dostuduje).

Bude se chtít vracet do podniku, kde dostal skvělé jídlo, ale nikdo se mu nevěnoval nebo dokonce dal najevo opovržení?

Hlavní idea festivalu se mi líbí pořád. Jestli se odhodlám a nakonec někam vyrazím, určitě dám vědět.

A co vy? Už jste navštívili nějakou restauraci v rámci Grand Restaurant festivalu? Jáké jsou vaše dojmy?