Vidím to sama na sobě. Jezdím často do Egypta, kde díky své početné komunitě přátel ochutnávám cizokrajné speciality, které si většinou tak oblíbím, že se po nich začnu shánět i tady. Většinou to dopadá tak, že je daná pochutina buď moc drahá a nebo chutí zdaleka neodpovídá, případně obojí. 

Díky vytrvale otravujícím chuťovým buňkám a trpělivému příteli, který už si na naše procházky, co se změní v "hon za něčím" zvykl, mám několik svých oblíbených prodejen orientálních potravin a říkat vám tady jako děsnou novinku něco o Chez Amis nebo Farahu asi nemá význam. Vždycky, když tam zavítám pro novou várku báječné červené čočky, baklavy a podobně si ale připadám trochu divně. Jako gastroturista, který bere  orientální potraviny pořád jako něco vzácného, výlet za atrakcí, dalo by se říct, a na kterého je jako na atrakci druhou stranou taky nazíráno. Ctím všechny cizokrajné kultury a snažím se je poznat co nejvíc do hloubky - za prvé, protože člověk zpravidla narazí na vlnu vřelého pochopení a přijetí, jakmile přestane být "tím zvnějšku" a pokusí se začlenit ( pan prodavač v Chez Amis nadšeně registroval, že jsem schopná pozdravit a poděkovat arabsky a jinak už se se mnou nebaví:-)). A za druhé si člověk uvědomí, že by měl být hrdý na svojí kulturu a zázemí tak, jako jsou lidé, které se snaží poznat. Každý národ je přece unikátní. Osobně se děsím chvíle, kdy najdu na orientálním souku (tzn. trhu) místo malých kavárniček a občerstvení fastfood s umělými houskami a colou, ať už se jí bude říkat jakkoli. Stejně tak bych ale postrádala český, dokřupava vypečený chleba, kdyby v obchodech byl k dostání jen ten nekvašený. Respekt k tradicím je prostě potřeba.
Stejně vás ale prosím, až budete mít chuť na nějakou božsky vonící a chutnající dobrotu s nádechem cizokrajna, skočte si třeba do pákistánského bistra v Růžové ulici v Praze. Nebo do nějaké prodejny halal masa, to znamená masa zabitého předepsaným rituálním způsobem, aby ho mohli muslimové konzumovat ( víc se dočtete např. u Chilli Julie ). Případně si kupte krásně vonící směs koření a vymyslete nový skvělý recept, kde zkombinujete naše suroviny s těmi zahraničními.
A hlavně - nestyďte se objevovat, ptát se a zkoumat. On nakonec gastroturismus, pokud ho definujeme jako nadšené hledání něčeho nového, co mi bude chutnat, nezní tak špatně. Ráda vás příště třeba ve Farahu potkám - a napište mi, co se vám povedlo:-)