Houby, houbičky...
Letos se tvrdí, že houby rostou málo... Přesto se všichni ti, kdo si nenechají každoroční ‚lov hub‘ ujít, mohou těšit na úlovky. Místo vysněných hřibů to mohou být třeba křemenáče, lišky, ryzce, žampiony nebo jedlé holubinky. Jak se ale nesplést a nepřinést domů takový kousek, jenž je jedlý ‚jen jednou‘ (poprvé a naposledy)?
Oblíbenou houbou je třeba masák neboli muchomůrka růžovka. Ta je často zaměňovaná s prudce jedovatou muchomůrkou tygrovanou. Růžovka ale získala svůj název podle toho, že se vlivem stáří, poranění nebo otlačení zbarví do růžova, což může být dobrým způsobem, jak si ji napřed otestovat, protože muchomůrka tygrovaná zůstane bílá. Holubinka zelená zase nemá prsten ani pochvu tak jako muchomůrka zelená, naše vůbec nejjedovatější houba. Ta bývá zaměňována dokonce s bedlou nebo žampionem. Dobré je ale také dodržet jedno staré pravidlo, které říká – pokud vyndáme houbu ze země celou a ta nám začne zespodu žloutnout, v žádném případě ji nebudeme konzumovat.
Pokud se nám už ale stane, že jsme omylem snědli otrávenou houbu, udělá se nám pravděpodobně nevolno a měli bychom ihned vyvolat zvracení, nejlépe v kombinaci s požitím živočišného uhlí. Rozhodně bychom si neměli pomáhat alkoholem nebo mlékem! Poté bychom se měli snažit vyhledat odbornou lékařskou pomoc.
