Uvařit dokonalý houskový knedlík je pro mnohé z nás takový malý rituál. Ačkoliv se tato příloha zdá být naprostou banalitou, stačí podcenit pár detailů a z nadýchané šišky se rázem stane tuhý balvan, který nezachrání ani ta nejlepší omáčka. Pak se taková příprava knedlíku stává zbytečným strašákem. Na co si tedy dát pozor a jak postupovat?
Základem úspěchu je mouka. Pro klasický český knedlík sáhněte po hrubé nebo polohrubé variantě.
- Hrubá mouka vám zajistí pevnější strukturu, díky které knedlík krásně drží tvar a skvěle se hodí k hutným masitým pokrmům.
- Polohrubá mouka naopak vytvoří jemnější a měkčí střídku, kterou si mnozí pamatují z kuchyní svých babiček. Než se pustíte do míchání, mouku vždy prosejte. Provzdušní se tím, zbaví se případných hrudek a těsto se pak mnohem lépe spojuje.
Bez poctivého droždí se u knedlíku neobejdete
Je jedno, jestli zvolíte čerstvé, nebo sušené, ale hlídejte si teplotu tekutiny. Mléko musí být vlažné – pokud bude příliš horké, kvásek jednoduše zničíte. Kvásek připravíte z trochy mléka, droždí, špetky cukru a mouky. Jakmile se na hladině začne tvořit hustá pěna a bublinky, máte vyhráno. Teprve pak přidejte zbytek surovin a začněte pracovat na těstě. Správně propracované těsto se nelepí na stěny mísy, je pružné a při hnětení v něm vznikají vzduchové bubliny.
Častou chybou bývá přidání pečiva hned na začátku nebo jeho nešetrné vmíchání. Kostičky starších housek či rohlíků by měly být v knedlíku vidět, proto je do těsta zapracujte až úplně nakonec. Dělejte to zlehka, abyste kostičky nerozmačkali na kaši. Právě ony dodávají knedlíku tu správnou mozaiku a lehkost.
Tajemství dvojího kynutí knedlíku
Kynutí neuspěchejte. Těsto by mělo v teple ideálně zdvojnásobit svůj objem. Jakmile vykyne, znovu ho krátce propracujte, vytlačte z něj přebytečný vzduch a vytvarujte hladké šišky bez prasklin. Než je ale dáte do hrnce, nechte je ještě chvíli kynout na válu. Toto druhé – kratší kynutí – je kritické. Bez něj by knedlíky mohly při vaření popraskat nebo mít nevzhlednou, scvrklou kůrku.
Vaření knedlíků ve vodě, nebo raději v páře?
Tradiční způsob velí vařit knedlíky v dostatečném množství osolené vroucí vody. Šišky musí mít v hrnci prostor, aby mohly volně plavat a nelepily se ke dnu. V polovině varu, který obvykle trvá 16 až 20 minut, je nezapomeňte otočit. Ihned po vytažení z vody přichází zásadní krok: knedlíky propíchněte vidličkou nebo rovnou rozkrojte nití. Tím unikne pára, která by jinak uvnitř zkondenzovala a způsobila sražení těsta.
Pokud zvolíte vaření v páře, získáte jemnější strukturu a prakticky nulové riziko, že se knedlík rozmočí. V páře se sice připravuje o něco déle, kolem 25 minut, ale výsledek je krásně nadýchaný a bez oslizlého povrchu. Zatímco knedlík z vody je hutnější a ideální na „nasáknutí“ omáčky, ten z páry působí na talíři elegantněji a lehčeji.
Správně připravený houskový knedlík je nenahraditelným parťákem pro svíčkovou, rajskou, koprovku nebo poctivý guláš. Má být jemný, pružný a po nakrájení by měl držet tvar, aniž by se drolil. Jeho úkolem je nechat vyniknout chuť omáčky a vytvořit s ní na talíři dokonalou harmonii.
Druhý život knedlíku na pánvi
Knedlík má i svou skvělou „druhou kariéru“ – v nerozlučné dvojce s vajíčkem. Aby nebyl knedlík s vajíčkem mastný a těžký, klíčem je správná teplota tuku. Knedlík nakrájejte na kostky a připravte si pánev s dostatečným množstvím omastku. Ten nechte opravdu dobře rozpálit – právě to je klíč k úspěchu, knedlík se rychle opeče dozlatova, vytvoří lehce křupavou kůrku a nenasákne zbytečně mnoho omastku. Pokud byste ho vložili na vlažnou pánev, začne tuk spíše vstřebávat, změkne a výsledný pokrm bude doslova rozbředlý a mastný. Jakmile jsou kostky opečené, přilijte rozšlehaná vejce, nechte je krátce ztuhnout a vše promíchejte, aby se vejce rovnoměrně obalila kolem knedlíku. Nezapomeňte posypat čerstvou pažitkou.
Zdroje: Apetitonline, Forbes, Kuchařka pro dceru
