Na zahradách i v obchodech vypadají všechny cukety často podobně. Jenže pod lesklou slupkou se mohou skrývat dva naprosto odlišné světy. Jedna se promění v jemnou surovinu, kterou stačí krátce osmahnout. Druhá vyžaduje více práce, delší tepelnou úpravu a někdy je lepší ji vůbec nejíst. Jak poznat, kdy je cuketa v nejlepší kondici, a proč se vyplatí ochutnat malý kousek ještě před vařením?
Cuketa patří mezi nejoblíbenější letní zeleninu. Roste rychle, vlastně často až překvapivě rychle, takže se může stát, že během několika dnů se z malého plodu stane pěkný cvalík, kterého sotva udržíte v ruce. Právě rychlost růstu je důvodem, proč mezi mladou a starší cuketou existují výrazné rozdíly. Liší se chutí, strukturou i tím, jak se s ní pracuje v kuchyni.
Jak poznat mladou cuketu
Mladá cuketa bývá dlouhá přibližně 15 až 25 centimetrů. Má tenkou, jemnou slupku, která se nemusí loupat, a uvnitř téměř nenajdete vyvinutá semena. Dužina je svěží, šťavnatá a po rozkrojení drží pevný tvar.
Když ji nakrájíte a vhodíte na pánev, stačí pár minut a je hotová. Právě proto se mladé cukety hodí do letních salátů, na gril, do těstovin nebo do rychlých zeleninových směsí. Jejich chuť je jemná a lehce nasládlá, takže dobře přijímají bylinky, česnek i výraznější koření.
Zahrádkáři často tvrdí, že nejlepší cuketa je ta, kterou sklidíte o den dříve, než si myslíte. V tomto případě na tom skutečně něco je.
Jak poznat starou cuketu
Pokud cuketa zůstane na záhonu déle, začne se měnit. Slupka postupně tvrdne, dužina ztrácí část šťavnatosti a uvnitř se vytvářejí velká vyzrálá semena. Takové plody mohou vážit i několik kilogramů.
To ale neznamená, že patří do kompostu. Starší cukety se výborně hodí do polévek, zeleninových směsí, zapékaných pokrmů nebo do cuketových placek. Před použitím se vyplatí odstranit semeník a v případě velmi tvrdé slupky také oloupat povrch.
Mnoho zkušených kuchařů přirovnává starší cuketu spíše k dýni než k mladé letní zelenině. Vyžaduje trochu jiný přístup, odměnou je ale výraznější struktura a menší množství vody.
Kdy může být cuketa jedovatá
Velikost sama o sobě nebezpečná není. Riziko představuje výrazně hořká chuť. Za ní stojí látky nazývané cucurbitaciny, které se přirozeně vyskytují u některých tykvovitých rostlin. U běžných pěstovaných odrůd bývají jejich koncentrace velmi nízké, za určitých okolností se však mohou objevit ve vyšším množství.
Odborníci upozorňují, že zvýšený obsah těchto látek může souviset například se stresem rostliny během pěstování, suchem, vysokými teplotami nebo křížením s okrasnými tykvemi. Typickým varovným signálem je silná hořkost.
Pokud po ochutnání syrového kousku ucítíte nepříjemně hořkou chuť, cuketu nejezte. Tepelná úprava totiž cucurbitaciny neničí. Konzumace hořkých plodů může vést k nevolnosti, zvracení, průjmům a dalším zažívacím obtížím. Ve vzácných případech byly popsány i závažnější otravy.
Jak využít mladou a starou cuketu v kuchyni
Mladé plody si nejlépe rozumějí s jednoduchými recepty. Stačí olivový olej, pár lístků bazalky a špetka soli. Skvělé jsou také syrové, nakrájené na tenké plátky podobně jako carpaccio.
Starší cukety mají rády delší vaření. V husté polévce vytvoří sametovou strukturu, v zapékaných pokrmech drží tvar a ve sladkých moučnících dodají vláčnost. Právě u velkých plodů často vznikají ty nejlepší cuketové chleby, buchty nebo perníky.
Zdroje: Apetit, denik.cz, healthline.com, webmd.com, foodsafetynews.com, iadns.onlinelibrary.wiley.com
