Nápoje

Nápoje se dělí podle teploty a podle toho, co tvoří jejich základ. Voda, mléko nebo alkohol rozhodují o tom, jestli půjde o osvěžení, o sytou svačinu nebo o večerní drink. Rozdíl je i v tom, jak se připravují: něco se jen smíchá a nalije, něco potřebuje čas na plotně nebo v lednici. A některé nápoje se dokonce dělají samy, protože je místo kuchaře připraví kvasinky.

Nápoje podle sezony

Zimní pití stojí na koření a na tom, že se alkohol nikdy nepřevaří, protože varem se odpaří a chuť zhořkne. Právě sem patří horké nápoje. V létě se pořadí obrací a hlavní slovo mají bublinky, led a kyselost, tedy studené nápoje a limonády. Nejvíc chuti přitom dá květ nebo bylinka vyluhovaná za studena, na čemž stojí i bezinková jemně perlivá limonáda. Bublinky se přidávají až nakonec, jinak z nápoje vyprchají dřív, než se stihne vychladit.

Nápoje k jídlu

Ne každý nápoj se hodí jen tak k pití. Kyselé a slané mléčné nápoje sedí k tučnému a pálivému jídlu, protože ostrost utlumí a spláchne mastnotu. Turecký ayran se proto podává ke kebabu a ke grilovanému masu, indické lassi zase přichází jako sladká tečka po pikantním jídle. Sem míří mléčné nápoje jako celek. Podobně funguje kyselá limonáda k mastnému grilování a hořký tonik k tučnému sýru.

Míchané nápoje

Slovo koktejl se v americkém tisku poprvé objevilo na počátku devatenáctého století a znamenalo lihovinu smíchanou s cukrem, vodou a hořkými látkami. Skutečný rozmach přišel s prohibicí, kdy barmani kořením a šťávami maskovali mizerný alkohol, třicátá a čtyřicátá léta tak znamenala zlatý věk koktejlů. Odtud vede cesta ke koktejlům a míchaným nápojům, jak je známe dnes.