Když se řekne kynuté těsto, někdo se zasní, protože lepší koláče, knedlíky nebo rohlíky než z kynutého těsta nejedl. Jiný se ale zhrozí, protože kynuté těsto je pro něj (zatím) nedostižná meta. Ano, chce to práci, chce to nepodcenit přípravu a věnovat mu jak čas, tak lásku, ale odměna je nadýchaná a vláčná.
Vzpomínám na prázdniny u babičky, ke kterým patřily povidlové buchty z kynutého těsta. A když babička naznala, že jsem už dost velká na to, abych se chopila hnětačky, dmula jsem se pýchou. Po chvíli jsem samozřejmě měla pocit, že mi odpadne ruka, babička se ale těstu věnovala s láskou dlouhé minuty. A vyplatilo se: těsto vždy nádherně nakynulo, buchty byly jako obláček...
Česká kuchyně se bez kynutého těsta neobejde. A i když pokrmy z kynutého těsta nespadají do kategorie „rychlé“ nebo „snadné“, neměli bychom se jim bránit.
Co o procesu kynutí vědět a na co si dát pozor?
Na první pohled je to docela jednoduché: potřebujete mouku, tekutinu, droždí a trochu času... Ale aby spolu vše správně zareagovalo, chce to mnohem víc. Vliv má teplota prostředí i surovin a jejich kvalita.
- Všechny suroviny by měly mít pokojovou teplotu, jinak hrozí, že zpomalí nebo dokonce zcela zastaví proces kynutí.
- Základem je droždí, které by mělo být čerstvé a mělo by mít správné podmínky: nejlépe funguje ve vlažném prostředí.
- Kynutí neuspěchejte, ale zase nenechte těsto překynout... Řiďte se očima a dotekem: těsto by mělo zrhuba zdvojnásobit objem a být jemné a pružné.
- Hnětení, ať už ruční nebo v robotu, hraje obrovskou roli. Ve chvíli, kdy smícháte mouku s tekutinou a řádně prohnětete, se totiž začne rozvíjet lepek. A o ten nám jde! Bez něj těsto nebude držet tvar a nebude nadýchané.
A nyní hurá na kvíz, který odhalí, zda jste na kynuté těsto připraveni.
