Otevřít aktovku, vytáhnout pomačkanou svačinu a doufat, že se ubrousek k chlebu nepřilepil až příliš pevně. Tak nějak mohl vypadat běžný svačinový rituál před několika desetiletími. V některých obdobích a školách se rozdávalo mléko, jindy a jinde si děti přinášely jídlo z domova a velkou radost dokázal udělat obyčejný loupák. Kdo měl v aktovce čokoládovou tyčinku, měl skoro vyhráno. A pak tu bylo jablko – celé, kulaté a bez jediné úpravy. Co by na to všechno asi řekli dnešní školáci? Určitě nějaké slovo, kterému by starší generace nerozuměla.
Školní svačina se ve většině minulých etap musela obejít bez barevných krabiček s přihrádkami a pečlivě nakrájeného ovoce. Základem bylo pečivo, k němu něco jednoduchého na namazání či položení navrch a podle možností ovoce, jogurt nebo sladká drobnost. Svačinový svět byl poměrně prostý, ale právě některé jeho detaily se pamětníkům vybavují dodnes.
Rohlík, chleba a přilepený ubrousek
Když se řekne retro školní svačina, pečivo bude pravděpodobně jednou z prvních věcí, které se vybaví. Rohlík s máslem a sýrem, chleba se šunkou, salámem nebo taveným sýrem patřily k běžným variantám. Objevovaly se také různé pomazánky – například budapešťská, pažitková, uherská nebo rybičková.
A pak přišel na řadu ubrousek. Papírový, obyčejný a podle všeho až překvapivě přilnavý. Pokud se pečivo během dopoledne trochu zapařilo třeba v mikrotenovém sáčku, mohl se papír spojit se svým obsahem tak důkladně, že oddělit svačinu od obalu představovalo téměř technický úkol. Na tento detail ostatně vzpomínají pamětníci napříč generacemi.
V některých rodinách se do aktovky dostávala také paštika, včetně oblíbené Májky, tavený sýr nebo i šunka nebo třeba nakrájený salám Junior. Výběr přitom do značné míry odpovídal tomu, co bylo doma k dispozici.
Mléko ve sklenici a později v sáčku
Mléko mělo ve školním stravování své pevné místo. V některých školách děti dostávaly mléčné svačiny, přičemž systém se v průběhu let a podle místa lišil. Vzpomínky pamětníků se proto rozcházejí – někdo si vybavuje pravidelnou školní svačinu, jiný nosil všechno z domova.
Starší generace si může pamatovat mléko ve skleněných lahvích s hliníkovými víčky. Později přišly plastové sáčky, které získaly dnes už legendární přezdívku „igelitové vemeno“. Nešlo přitom vždy pouze o obyčejné mléko. Objevovalo se také ochucené mléko, kakao nebo později ovocné nápoje.
Pro některé školáky byl mléčný nápoj vítaným doplňkem k pečivu, pro jiné spíš povinnou součástí dopoledne. A jestli někdo dostal mléko s rohlíkem, měl vlastně celou svačinu vyřešenou v jednom balíčku.
Co dalšího se dávalo ke svačině
Slaná svačina měla silnou konkurenci v podobě sladkého pečiva. Loupáky, šátečky s džemem, koláče a také koblihy patřily k pochoutkám, které dokázaly obyčejný školní den výrazně vylepšit.
Dnešní svačinová kultura umí z obyčejného jablka udělat malou designovou záležitost: nakrájet na měsíčky, případně přidat do krabičky, aby se dítěti dobře jedlo a nemuselo řešit odpad v podobě jádřince. Dříve se podobné úvahy většinou nekonaly, jablko se zabalilo celé a každý si ho okusoval.
Příjemným zpestřením mohl být jogurt či termix, jenže jejich přeprava v aktovce nebyla zrovna disciplínou pro začátečníky. Stačilo trochu neopatrně položit učebnice, kelímek se mohl poškodit a svačina dostala úplně jiný charakter.
Nejen na tohle s námi můžete zavzpomínat v našem svačinovém retro kvízu. Jak dobře si vybavíte své školní svačiny z dětství? Otestujte se!
Zdroje: Apetitonline, Český rozhlas střední Čechy
