Někdo si dá k večeři chleba s máslem, jiný otevře konzervu fermentovaného sledě a dobrovolně zamoří celý byt. Svět gastronomie totiž nestojí jen na líbivých talířích z Instagramu. Existují pokrmy, které budí zděšení už při prvním pohledu, ale přesto mají tisíce oddaných fanoušků. Některé vznikly z nouze, jiné jako slavnostní tradice předávaná po generace. Připravte se na kulinářskou cestu, během které budete chvílemi krčit nos, chvílemi budete mít chuť ochutnat.
Když se řekne delikatesa, každý z nás si představí něco jiného – například lanýže, ústřice nebo kvalitní čokoládu. Jenže v různých koutech světa má pojem lahůdka úplně jiné hranice. Ve švédských domácnostech se otevírají nafouklé konzervy ryb pod širým nebem, na Sardinii se opatrně ukusuje sýr s živými larvami a na Filipínách patří k pouličním svačinám vejce s částečně vyvinutým kachním embryem. Zní to jako televizní soutěž odvahy, pro místní jde ale o běžnou součást kultury i rodinných tradic.
Proč nás podivná jídla tolik fascinují?
Psychologové často upozorňují, že odpor k jídlu není univerzální. Mozek reaguje hlavně na to, co považujeme za běžné od dětství. Fermentovaný sleď může být pro Švéda nostalgickou vzpomínkou na léto u moře, zatímco pro turistu představuje pachovou katastrofu.
Podobné pokrmy navíc často vznikaly z nutnosti. Fermentace, nakládání nebo využití vnitřností pomáhaly lidem přežít zimy i období nedostatku. Dnes působí exoticky hlavně proto, že moderní kuchyně už podobné techniky nepotřebuje v takové míře jako kdysi.
A možná právě proto nás tyhle kulinářské kuriozity tolik přitahují. V době dokonale naaranžovaných burgerů a uhlazených kaváren připomínají, že jídlo bývalo hlavně otázkou přežití, tradice a odvahy ochutnat něco, co na první pohled nevypadá úplně přátelsky.
Kdy jídlo šokuje víc názvem než chutí
Fermentovaný sleď, sýr plný larev, kachní vejce s embryem nebo ovčí vnitřnosti v žaludku. Na první pohled působí surströmming, casu marzu, balut i haggis jako gastronomické výzvy určené jen pro odvážné cestovatele.
Ve skutečnosti ale nejde o bizarní atrakce pro internet, nýbrž o tradiční jídla s hlubokými kořeny v místní kultuře. Vznikala často z praktických důvodů – aby se neplýtvalo potravinami, uchovalo maso bez lednice nebo využily všechny části zvířete. To, co dnes některým připadá extrémní, bylo kdysi běžnou součástí každodenního života.
- Švédský surströmming proslul téměř nesnesitelným zápachem.
- Sardinský casu marzu budí emoce kvůli živým larvám.
- Filipínský balut rozděluje cestovatele už samotným vzhledem mrtvého zárodku.
- Skotský haggis zase bojuje s předsudky kolem vnitřností.
Místní na ně ale nedají dopustit a často je spojují se slavnostmi, rodinnými setkáními i národní identitou. Právě podobné speciality ukazují, že hranice mezi lahůdkou a něčím absolutně nechutným neurčuje jen chuť, ale hlavně kultura a prostředí, ve kterém vyrůstáme.
Zdroje: Apetit, ped.muni.cz
