Hlávka zelí možná nevypadá jako surovina, kolem které by se dal postavit zapeklitý kvíz. Jenže stačí vyrazit z české kuchyně trochu dál. Zelí se nakládá, kvasí, dusí, peče i plní a v různých podobách se dostalo do jídel po celém světě. Víte, co dává kysanému zelí jeho typickou chuť, které zelí patří do kimchi nebo odkud pochází coleslaw? Otestujte se v našem kvízu.
Zelí nikdy nepatřilo k surovinám, které by na sebe strhávaly pozornost. Jenže právě takové suroviny často dokážou v kuchyni nejvíc. Zelí se dalo vypěstovat ve velkém, uskladnit a hlavně zakonzervovat kvašením na dlouhé zimní měsíce. A když bylo potřeba nasytit rodinu, dokázalo nastavit maso, zaplnit hrnec polévky nebo se společně s bramborami proměnit v jednoduché hlavní jídlo.
Jedna hlávka zelí, spousta možností
Nejznámější je u nás bílé hlávkové zelí. Za syrova příjemně křupe, můžete ho nakrouhat do salátu, dusit, péct i nechat zkvasit. Červené zelí má pevnější listy a výraznou barvu a tradičně ho potkáte především vedle pečené kachny nebo husy.
V obchodech narazíte i na jemnější špičaté zelí, které poznáte podle protáhlé hlávky. Hodí se do salátů či k rychlé tepelné úpravě a nepotřebuje tak dlouhé vaření. Ale zelná rodina je ještě mnohem větší. Blízkými příbuznými klasické hlávky jsou kapusta, růžičková kapusta, kedluben, brokolice nebo květák. Na pohled toho spolu možná mnoho společného nemají, přesto za jejich rozdílnou podobou stojí dlouhá historie šlechtění brukvovité zeleniny.
Kysané zelí: Když přijde na řadu sůl a čas
Nakrouhat, osolit, pořádně promačkat a zatížit. Princip domácího kysaného zelí je jednoduchý a naši předkové díky němu dokázali uchovat podzimní úrodu na zimní měsíce. Zelí a kvašení samozřejmě nejsou jen záležitostí české kuchyně. Způsob přípravy, koření i výsledná chuť se mohou výrazně lišit, základní myšlenka je ale podobná: čerstvou zeleninu proměnit fermentací v něco, co chutná úplně jinak a zároveň déle vydrží.
Zelí má rádo tuk
Možná právě proto zelí tak často figuruje v tradiční české kuchyni. Samo o sobě má poměrně výraznou chuť, ale zároveň zvládne společnost tučného masa, slaniny nebo uzeniny. Kysané zelí jejich hutnost příjemně vyvažuje.
U červeného zelí přichází na řadu sladší chutě. Jablko, trocha cukru, víno nebo koření dokážou jeho chuť posunout úplně jiným (a velmi chutným) směrem.
Čerstvé zelí potřebuje zase jinou společnost. Nakrouhané najemno si rozumí s kyselou zálivkou, hořčicí, křenem nebo krémovým dresinkem. Z jedné hlávky tak můžete během pár dnů připravit salát, přílohu, polévku i hlavní jídlo.
Myslíte, že už vás zelí ničím nepřekvapí?
Možná zelí kupujete každý podzim, kysané máte neustále v lednici a rozdíl mezi bílým a červeným poznáte samozřejmě i poslepu. Vyzkoušejte si náš kvíz a zjistěte, jak dobře tuhle zdánlivě obyčejnou zeleninu opravdu znáte.
Zdroj: Apetitonline
