Se jménem Adély Hálkové jsou spojeny hned dvě významné gastro aktivity: je spoluzakladatelkou nakladatelství Došel karamel a podílí se významnou měrou na organizaci soutěže Foodblog roku. Je hrdá na to, že se v minulosti propojili s Lukášem Hejlíkem. V rámci foodblogerské ankety objevila Karolínu Four a Adama Runduse. Ví o všem, co se v gastronomii šustne...
Kuchařkám a jejich vydávání se věnuje Adéla Hálková více než šestnáct let. Byla u toho, když na trh vstoupili foodblogeři a zcela jej změnili. Věřila spolu s Lukášem Hejlíkem, že za dobrým jídlem si lidé ochotně zajedou a klidně i s papírovým průvodcem v ruce. Počkala si a nyní vydala kuchařku Přemka Forejta. V rámci nakladatelství Došel karamel vydává kuchařky nejlepším kuchařům, v rámci Foodblogu roku oceňuje blogery, kteří gastronomii posouvají dál.
Je jí – jako většině úspěšných –, vlastní skromnost a pokora, takže by ráda za sebe nechala spíš mluvit svou práci, ale přesto si našla čas na rozhovor s námi.
Adélo, jak dlouho se ve světě kuchařek pohybujete?
Dělám kuchařky už 16 let a za tu dobu se trh razantně proměnil. Na to je samozřejmě potřeba reagovat: vše je zkrátka rychlejší, možná zkratkovité... Když jsem začala pracovat v nakladatelství jako šéfredaktorka, tak se do kuchařek vkládala spousta peněz s tím, že na nich pracoval poměrně velký tým lidí – každý měl svoji unikátní roli. Podobné to bylo i s food časopisy. Byl tam autor, editor, korektor, fotograf, který měl k sobě dekor stylistu, food stylistu, grafika. Zkrátka na jedné kuchařce pracoval rozsáhlý tým. A to mělo samozřejmě vliv i na cenu, která byla vůči ostatní literatuře vysoká. Bylo třeba hledat inzerci, aby se cena pro koncového zákazníka trochu stáhla, to ale mnozí brali jako takový „obtěžující prvek“, jak autoři, tak čtenáři, a já tomu rozumím.
A pak přišli foodblogerky a foodblogeři. Trh neovlivnilo to, že bylo najednou spousta skvělých receptů dostupných online, ono si to vzájemně až tak nekonkuruje. Ale zamíchali kartami v tom smyslu, že byli schopni si knížku vyrobit od A až do Z úplně sami. A tak jsme i my v nakladatelstvích museli být najednou všestrannější. Zjistilo se, že se dá hodně věcí zastoupit a hodně se toho dá udělat levněji. Pokyny od vedení nakladatelství zněly jasně: hledáme foodblogery nebo, a to bylo horší, „jedeme v režimu foodblogera“.
S kým jste dělala první foodblogerskou kuchařku?
S Veronikou Koko Šmehlíkovou z blogu Menu podle Koko, která byla spolu s Markétou Pavleje aka Kitchenette takovou pionýrkou. Markétu jsem samozřejmě oslovila taky, ale ta s díky odmítla a vydala si první kuchařku sama. Následovali další, protože my jsme jim prostě nebyli schopní nabídnout adekvátně vysoký honorář, i když si valnou část knihy zpracovali sami. A dodnes se některé knihy do běžné distribuce vůbec nedostanou, příkladem je třeba Ivanka Jindřichová z Cat&Cook, která to dělá skvěle.
Doba se různě mění, mění se formáty apod. Mění se i „požadavky“ na kuchařku?
Na začátku byl opravdu velký tlak na to, aby byly nádherné a perfektní. Teď už o tu naprostou dokonalost takový zájem není, Pepa Maršálek nafotí jednu knížku na telefon – a je to úplně v pořádku, vypadá to suprově. Podívejte se na Těhotného kuchaře, který také netlačí na to, aby to vypadalo jako z magazínu, a vadí to jeho fanouškům? Ani náhodou.
Když budu citovat Lukáše Hejlíka: „Pěknej feed, je mrtvej feed.“ Netoužíme po krásnu, ale chceme se bavit, musí to být odlehčené. Lidé jsou radši, když je knížka levnější a má hodnotný obsah. Stále platí a platit bude, že recept musí fungovat, musí se podle něj dát uvařit skvělé jídlo. Know how autora je zásadní.
Kdy vás napadlo založit vlastní vydavatelství? A co kromě kuchařek v Došel karamel ještě vydáváte?
Naše vydavatelství funguje přesně 10 let. Z tohoto prostředí obě s kolegyní Míšou Popkovou pocházíme. Chtěly jsme ale původně založit spíš takovou eventovou agenturu. Rozkročit se víc zeširoka, ale jak vidíte, dopadlo to takhle.
Kromě nejrůznějších kuchařek tuzemských autorek a autorů děláme i dětskou literaturu, kreativní knihy. Velmi se nám osvědčily průvodce, a to nejen Gastromapy LH, ale také třeba Mapa zdraví, Mapa romantických míst. A jedním z našich nejúspěšnějších „projektů” je také Kačka Pokorná (@svojost), které jsme vydali dvě sbírky a teď na jaře nově také kreativní Deník pro všechny duše, které se chtějí vypsat. Společně s Lukášem děláme navíc už osmým rokem Foodblog roku, a tak jsme v čilém kontaktu i s blogery.
Kdo to umí a kdo to dělá jinak?
V rámci kategorie Objev jsme na Foodblogu objevili například skvělou Karolínu Four nebo třeba Adama Runduse, který je autentický, výborně vaří, je zábavný... Mě baví i Marek Pavala, který má skvělé a zábavné recepty, parádní videa, má vkus, krásnou rodinu a může si dovolit vypadat tak trochu „nafrněně“, což mě vlastně taky baví. Kdo mě podobně umí překvapit, protože vždy přijde s něčím novým, je právě zmíněná Ivča. Ale ono je opravdu strašně moc foodblogerů, které mám ráda! Neplecha na plechu jsou neskuteční dříči! A pak právě Karolína Four, která se pořád posouvá, nebojí se jít neokoukanou cestou, čehož je důkazem její poslední knížka a její titulní strana. Je to odvážné a mě to baví!
Jak to vypadá, když se rozhodnete někoho vydat, jak celý proces probíhá, jak vás autoři oslovují? Naposledy třeba Přemek Forejt...
Řekla bych, že je to tak půl na půl. Autoři nás často na doporučení oslovují sami. Pak mám někoho „v merku“ a jdu si tzv. pro něj. A musím zaklepat, že se mi ještě nestalo, že by mě někdo odmítl, což je super. Za svůj osobní fail považuji, že jsem nevydala Karolínu... Vybíráme si autory, jejichž práce se nám líbí, kteří dělají věci jinak a jsou to sympaťáci, protože je třeba myslet na to, že s nimi budeme trávit dost času. I proto jsem odešla z nakladatelství, abych už mohla pracovat jen s lidmi, které si víceméně vyberu.
Se zmíněným Přemkem jsme kolem sebe chodili pár let, několikrát se sešli a o kuchařce se bavili. A teď mě Přemek oslovil s tím, že už je ten správný čas. Vnímám to tak u více kuchařů, kteří v práci dozráli, upevnili pozici a mají konečně trochu víc času... S Přemkem byla spolupráce vynikající i díky tomu, jaký tým ho obklopuje. Mají všichni hrozně dobrou energii a i ta knížka se moc krásně prodává. Pojal to podobně jako své kurzy, dělil tedy kapitoly podle světových kuchyní a tematicky. Když chci Asii, Itálii nebo dezerty, vím přesně, co nalistuju.
Kdo dělá tzv. neprůstřelné recepty?
Florentýna! Po té můžu sahat donekonečna, celý život. Jsou to opravdu několikrát provařené a podrobně popsané recepty. V tom je naprosto jedinečná a velmi oceňuji nejen to, že vás postupem provede, ale u každé suroviny vysvětlí, proč tam je. Když jsem s ní začínala spolupracovat, tak jsem pochopila, jak je pro ni důležité, aby se člověk v kuchyni nezdržoval. A recept je pak postavený tak, že tam nejsou hluchá místa.
Jde ještě v rámci kuchařek přijít s něčím novým?
Nedávno jsem slyšela skvělý podcast o českém máku. Je to superpotravina, jsme největší dodavatel potravinářského máku na celém světě a máme ochrannou známku na pěstování po celé České republice. Přitom neexistuje maková kuchařka. A nápad je na světě...
Na co jste v rámci Došel karamel fakt hrdá?
Na všechny spolupráce s našimi autory, protože máme se všemi fakt pěkné vztahy a ze spousty z nich se stali opravdoví přátelé. Jsem hrdá i na to, že jsme se tenkrát spojili s Lukášem Hejlíkem, protože díky tomu, jak skvěle se jeho knihy prodávaly, si můžeme dopřát jistou samostatnost a můžeme vydávat i knížky, které třeba nevydělají tolik. Máme i projekty, kde jen supportujeme, děláme distribuci apod., a přitom jsou významné. To je příklad knížek Mlsné medvědí příběhy a Velká medvědí kuchařka. Jsem vděčná, že nám tolik jedou naše Mapy, což jsou naprosto kouzelné knížky, které se vezou na dalším trendu: lidé po covidu začali hojně objevovat Českou republiku. A navíc to není úplně mimo náš rank, protože je tam spousta restaurací a tipů na gastro zážitky.
O čem sníte, co byste ráda ještě dokázala, vydala, koho nebo co světu ráda představila?
Přijde mi, že když se děje něco velkého, často jsme u toho, příkladem je například překrásná kuchařka michelinské restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise. A Ambi má i další super projekty, které supportujeme. Já budu nejvděčnější a nešťastnější, když si nás pořád budou vybírat tak pohodoví a šikovní autoři. Ty chci hojně ukazovat světu!
Zdroj: autorský rozhovor s Adélou Hálkovou (www.doselkaramel.cz)
