Zhubla 60 kilo a v hubnutí pokračuje. Usměvavá Anna Marie Harmáčková má na Instagramu 78 tisíc lidí, které baví její proměna, inspirace na zdravý jídelníček i motivace k pohybu. Pokud by její sledující čekali magický trik, jak během dvou a půl roku shodit desítky kilo, nedočkají se. Za její proměnou stojí výrazná změna životního stylu, konzistence a silná vůle.
Výrazná rtěnka, zajímavé šaty, zářivý úsměv a pozitivní energie... To je Anna Marie Harmáčková, tak známe tuto mladou ženu ze sociálních sítí. Tam sdílí svou cestu, na jejímž začátku si předsevzala, že zhubne 60 kilo. Nedávno se jí to podařilo, ale pokračuje dál.
Co všechno musela ve svém životě změnit a co je podle ní při hubnutí největší problém?
Když se dnes podíváte na začátek své hubnoucí cesty, co bylo největší překážkou, že se nejdřív hubnout nedařilo a kila šla nahoru?
Rozhodně fakt, že jsem to neřešila tak moc jak nyní. Změnila jsem vždy jednu malou věc, třeba začala trochu víc chodit pěšky nebo se zapsala na novou lekci cvičení, a čekala, že najednou váha půjde dolů. Jenže nešla, bylo potřeba toho změnit mnohem víc. Největší problém byl alkohol: když si spočítáte, kolik kalorií má takových pět piv…
Pamatujete si konkrétní okamžik, kdy jste si řekla: „Tentokrát to bude jiné?”
To jsem si asi neřekla. Prostě jsem začala a zatím jsem nepřestala. Nevěděla jsem, zda to zvládnu a ani teď si tím občas nejsem jistá. Je to dlouhý proces, na celý život. Člověk nikdy neví, co se může stát, a nemyslím si, že si někdy budu moct být jistá, že se mi váha zpět nevrátí.
Co vše jste nakonec ve svém životě změnila?
Začala jsem jíst maso, přestala pít alkohol a začala cvičit pětkrát týdně. První rok jsem každé jídlo vážila a zapisovala.
Který návyk byl na začátku největším bojem a dnes je zcela automatický?
Přestala jsem pít alkohol. To jsem si první půlrok hubnutí nedovedla představit a hodně jsem se snažila si jídlo rozvrhnout tak, aby zbylo místo na dva aperoly večer. Ale pak jsem si všimla, že hubnutí a alkohol spolu opravdu moc nejdou dohromady, takže jsem přehodnotila priority a dva roky skoro vůbec nepiju, ani na vlastní svatbě jsem nepila. To bylo určitě nejlepší rozhodnutí.
Hlídat si kalorický deficit zní jednoduše teoreticky, ale není snadné to převést do praxe. Jak to bylo u vás?
Na to asi nedokážu odpovědět, protože když jsem to celé pochopila, nedělalo mi to na začátku žádný problém a váha mi šla poměrně rychle dolů. Myslím, že největší problém byl předělat staré návyky: dělat jinak něco, co jste dělali 20 let, je prostě náročné. I když člověk teoreticky ví, jak na to.
Jak na to, aby to nebylo ryze omezující?
Myslím, že vždycky mě to bude trochu omezovat. Přetvářím zvyky, které jsem měla deset i více let, takže vím, že se budu muset vždy kontrolovat a hlídat, abych se nevrátila zpět. Ale víc mi to dává, než bere, takže vím, že se to vyplatí. I když najít čas na minimálně pět hodin sportu týdně a vaření každý den je docela náročné. Začala jsem po deseti letech jíst maso a mnohem více vařit, takže jsem se musela naučit vařit od, dalo by se říct, úplných začátků.
Kterému výživovému doporučení jste kdysi pevně věřila a dnes byste ho už řekla jinak?
Že nehubnu, protože jím málo. To mi říkali často, protože já nikdy nejedla nějaké super velké porce. Dneska vím, že jde o kalorie a makroživiny v porci a ne o to, kolik zabírá místa na talíři.
Udělala jste si kurz výživového poradenství. Co vám dal?
Přineslo mi to více souvislostí, chápání důležitosti některých mikroživin a celkově více porozumění celistvosti výživy. Ve studiu pokračuji dál, myslím, že každé další vzdělání minimalizuje riziko, že se někdy vrátím zpět.
Na svém profilu ukazujete, že je to cesta někdy i trnitá, ne každý den se daří.
To je prostě součást života, nikdo není dokonalý, tak proč předstírat opak.
Kromě jídla ukazujete i pohyb. Bývala kila navíc bariérou?
Pro sporty jako běh určitě, běhat jsem začala, až když jsem měla skoro o 60 kilo méně. Ale pro jiné sporty vůbec, já sportovala vždy posledních deset let, i s tou nejvyšší váhou jsem chodila na jógu, pilates, aerobic, spinning, různé taneční lekce apod. Přidala jsem na začátku hlavně posilování a to jde dělat s jakoukoliv váhou.
Lidé mnohdy očekávají, že až zhubnou, automaticky přijde sebevědomí a spokojenost. Jak se měnil váš vztah k sobě samé?
Neřekla bych, že jsem předtím byla nespokojená, můj život je v mnoha ohledech stejný: mám stejného muže, stejné přátele, stejnou práci, změnila se jenom moje váha a ta je pořád v pásmu obezity, takže nevím, co se stane, až bude v „normálu“. Jsou věci, ve kterých si věřím víc, a jsou věci, ve kterých si věřím méně. Sebevědomí u mě nijak výrazně s číslem na váze nesouvisí, ale samozřejmě jsem na sebe pyšná za to, co jsem všechno už zvládla a že jsem to nikdy nevzdala.
Jak bude vaše cesta pokračovat?
Ráda bych hubla dál. Nevím kolik kilo, nemám vysněnou váhu, ale ráda bych dostala procento tuku na nějakou rozumnou úroveň. A pak se chci zlepšovat v pohybu, běhu a udržovat váhu. Na podzim mi vyjde kniha o těch 60 kilech, které už dole jsou, a doufám, že pomůže někomu, kdo je na začátku jako já před dvěma a půl lety a má v tom trochu zmatek.
Zdroj: Autorský rozhovor
