Stala se nejmladší vítězkou soutěže MasterChef na světě a od té doby na sobě pracuje, čímž získává respekt největších kuchařských autorit. Kristína Nemčková na podzim míří za novými zkušenostmi na Filipíny. Co říká o vaření v michelinské restauraci, jaké má vzory a jak vnímá soutěživost v profesionální kuchyni?
O stěhování na Filipíny
Jdu do neznáma a těším se na to! Budu se podílet na otevření nové restauraci v Manile, zimní sezonu bych měla trávit na japonském ostrově Hokkaido, kde má restaurace svůj pop-up v lyžařském resortu. Čeká mě práce s novými surovinami, musím se naučit nové techniky vaření i sžít s asijským prostředím. Bude to velká výzva a spousta nových zkušeností.
O michelinské restauraci
Mám zatím dvě extrémní zkušenosti – londýnské Story je stará kuchařská škola, takže jsem zažívala hodně stresu, tlaku a občas i křiku, dánské Geranium byla pohodovější práce, ačkoliv má o jednu michelinskou hvězdu více. Bylo tam mnohem více kuchařů, tedy i větší klid na práci. Obě zkušenosti pro mě byly cenné, ačkoliv mi úplně nevyhovoval žádný z těch extrémů.
O možnosti stát se michelinským kuchařem
Spousta lidí si myslí, že musíte být nejlepším kuchařem na světě, abyste se dostali do michelinské restaurace, ale není to pravda. Záleží na tom, s čím tam nastupujete. Pokud přijde člověk, který je pokorný, pracovitý a chce se opravdu něco naučit, je to mnohem důležitější než skutečnost, že umí držet v ruce nůž. To se naučí a ačkoliv bude mít asi těžší začátky, když vydrží dva měsíce a bude velmi pozorný, možná svými schopnostmi překoná ty, kteří si myslí, že všechno umí.
O řevnivosti mezi kuchaři
Jestli si děláme naschvály a schováváme si kuchařské vybavení? Možná se to někde děje, ale není to běžné. V Geraniu na sebe byli všichni milí a pomáhali si, tam se ani nezvyšoval hlas. Udělala jsem to jednou, protože jsem takhle byla zvyklá z londýnského Story, a tak jsem si dovolila být nepříjemná na jednoho kolegu, zvýšila jsem na něj hlas – a tehdy to bylo jedinkrát, kdy jsem dostala vyhubováno od mé nadřízené. Ale existují restaurace, kde funguje přirozená soutěživost a lidé usilují o lepší pozice, mají ambice dostat se ze studené kuchyně k práci s masem nebo rybami, je to jejich cíl, za kterým jdou, a to je podle mě v pořádku a zdravé.
O svých vzorech
Když mi bylo jedenáct, mými vzory byla Iveta Fabešová, Kamu a Kitchenette. Líbilo se mi, co dokázaly, že jsou to ženy… Se všemi jsem se postupně setkala, s Ivetou Fabešovou teď máme dokonce spolupráci, toho si moc vážím.
Velký rozhovor s Kristínou rozhovor najdete v říjnovém vydání časopisu Apetit.