Jídlo je jazyk lásky, je to způsob, jak udělat někomu radost, potěšit. Ale proč máme pocit, že vařit jen pro jednoho, tedy pro nejdůležitějšího člověka na světě (ano, pro sebe) je ztráta času? Odbýváme se namazaným chlebem, vajíčky nebo ošizenými těstovinami... Darina Křivánková řekla dost a vydala kuchařku Sólo! Rozhodla se, že je na čase mít radost z vaření jen pro sebe.
Pracujete na home office, blíží se doba oběda a vy doufáte, že v ledničce najdete zbytek od večeře nebo v ošatce kousek chleba, který si s něčím rychle namažete? Žijete sami a vaše lednička často zeje prázdnotou, protože vám připadá vaření pro jednoho jako ztráta času? Nejste v tom sami, ale je to obrovská škoda.
Vařit sám pro sebe, s láskou a pečlivostí, je totiž forma péče, kterou byste si zkrátka měli dopřát. Darina Křivánková vydala právě pro vás kuchařku s výmluvným názvem Sólo. Jsou v ní recepty pro jednoho, které si vařila i ona, když po rozvodu žila několik let sama. A které využijete, i když sami nežijete, stačí jen navýšit množství surovin. Najdete tu praktické tipy na to, co mít v ledničce, mrazáku nebo ve spíži, ale i jak využít zbytky apod. Recepty jsou děleny do několika kategorií, těšit se můžete na terapii krájením, snídaně jako z bistra nebo třeba comfort food.
A co mě osobně na kuchařce Sólo zaujalo na první prolistování (kromě nádherných fotek a propracovaných postupů)? Díky měkké vazbě drží otevřená a to při vaření oceníte maximálně!
Říkáte, že se často mluví o terapii vařením a jídlem se dělá radost. Ale měli bychom se konečně zaměřit na to, že dobrým jídlem uděláme především radost sami sobě. To je podle mě neskutečně revoluční.
Ano, to je hlavní myšlenka mé Sólo kuchařky, která je hodně autentická – přemýšlela jsem o ní od chvíle, kdy jsem po rozvodu začala žít sama. Ale už předtím jsem narážela na to, že spousta mých přátel, kamarádek, kamarádů, kteří žili single, říkalo, že si pro sebe vůbec nevaří nebo jen výjimečně a „točí“ pár jídel dokola, odbývají se. Já jsem to nedokázala pochopit. A pak jsem začala žít sama a pochopila jsem to velmi rychle.
Čím to tedy je?
Chybí motivace. Protože skutečně většinou vaříme pro druhé – to je automatický reflex nebo pud živočichů nakrmit rodinu, smečku. A když jde pak „jenom o nás“, tak tam motivace není. Je třeba se přenastavit a vaření jen pro jednoho zahrnout do dalších činností, které pro sebe děláme.
Single jste byla zhruba pět let – jak dlouho vám trvalo, než jste si vaření jen pro sebe začala užívat?
Několik měsíců, možná půl roku. Bylo třeba si celý život nově uspořádat a zaplnit ten čas… Samozřejmě jsem nepoučitelná a zahltila jsem se prací. Ale do těch oken, kdy bylo třeba si od práce odpočinout, jsem kromě procházek nebo cvičení zařadila právě vaření. Bez 90 % věcí bychom se obešli, ale jíst se musí, v tom to bylo docela jednoduché… Nejsem typ, co by si hlídal „nutrie“, jak říkám kaloriím a nutričním hodnotám, mám ráda, když mi jídlo dělá radost.
A jídlo a vaření má bezesporu terapeutické účinky: pracujete rukama, ale musíte se na to i soustředit, zapojit hlavu. Byl to pro mě protipól k práci a čas sama se sebou. Protože žít sám se sebou, je strašná dřina. A já jsem to zamlada nestihla, hned po maturitě jsem začala bydlet s budoucím manželem a tahle fáze mi v životě chyběla. Myslím, že spousta mých vrstevníků to má podobně.
Změnilo se vaše vaření, když jste nevařila pro rodinu, ale jen pro sebe?
Asi jsem objevila větší svobodu ve vaření. Najednou se člověk nemusí na nikoho ohlížet, zohledňovat žádné požadavky. Děti nejedí toto, partner támhleto… Začalo mě bavit jinak uvažovat o jídle. Především množstevně, protože já z podstaty nesnáším plýtvání v čemkoliv.
Věřím, že to není snadné, spousta surovin se prodává po více kusech, typicky kuřecí prsa po třech až čtyřech apod. Jak nad tím má člověk přemýšlet?
Snažila jsem se dát na to návod v knize: nejsou tam jen recepty, ale i odkazy typu „zbyde vám to a to, využijete to tam a tam“. A také je tam seznam mých oblíbených surovin, které mám vždy doma a vím, že z toho poskládám několik smysluplných jídel.
Takže takový kapsulový šatník, jen v podobě lednice.
Přesně tak. A k tomu základu doplňujete drobnosti, které to obohatí. Vždycky doma mám malé brambory, které vařím ve slupce, tofu, nějakou zeleninu. Strašně ráda pracuji s mletým masem, které se dá dobře dávkovat. Ryby se snažím kupovat tak, abych je snědla ihned. Miluju kadeřávek, růžičkovou kapustu – ráda pracuji se zeleninou, která bývá podceňovaná nebo se obvykle upravuje jednotvárně. Podstatné pro mě bylo, aby se to hezky skládalo a aby recepty umožnily variabilitu.
Do jakých kapitol jste recepty dělila?
Najdete tam třeba Snídaně jako z bistra – kdy cílem není jen ušetřit a snídani si udělat doma. Ale občas zjistíte, že kámošky nemají vždy na snídani s vámi čas a vy buď půjdete sami nebo si ji připravíte doma. Moje oblíbená je Terapie krájením, protože vnímám fázi přípravy jako nedoceněnou. Spoustu lidí to otravuje a přitom vnímat jídlo všemi smysly je opět terapeutické. Nevnímejte to jako povinnost… Nebo je tam kapitola Dejte mi to hned, což jsou jídla hotová za patnáct minut.
Co jsou podle vás základní jídla, která bychom měli umět, než začneme bydlet sami? Čím bychom měli vybavit děti?
Myslím si, že důležitější než konkrétní jídla je vztah, přístup a určité dovednosti. Jasně, je fajn předat dětem rodinný recept na bábovku, ale primární mi přijde mít k vaření pozitivní vztah, což se vytvoří jedině příkladem. A nejen, co se týče vaření, ale i stolování. Slýchám o rodinách, kde se nikdy nejí společně: každý si vaří sólo… A to mi přijde škoda, u jídla se často tvoří zásadní vzpomínky.
Jsou jídla, která se pro sólo vaření nehodí?
Určitě. Jsou to ta, která se dělají dlouho a dají spoustu práce. Ale já bych spíš upozornila na výhody sólo vaření – můžete si třeba dopřát i luxusnější surovinu, když vaříte jen pro sebe. Já například milovala udělat si jen pro sebe kilo slávek. A pak jsou tu jídla, u kterých z toho lze hezky vybruslit: ano, boloňskou omáčku většinou děláte ve větším množství, ale lze ji využít na spoustu způsobů, jednou si ji dáte se špagetami, jednou použijete na lasagne apod.
Ale co se sólo dělá obtížně, je sladké pečení a dezerty. Ale i tam jde najít cestu: uděláte těsto na cookies a jednotlivé porce dáte do mrazáku. Nebo brownies se dobře mrazí. Mrazák je obecně moje velké téma – nesmí se z něj stát odpadkový koš, může skvěle sloužit, ale je třeba v něm mít systém. A i tomu se v Sólo kuchařce věnuji.
Co pro mě byl velký aha moment, je fakt, že třetina lidí žije v single domácnostech… A je to široké spektrum lidí.
Nejde jen o mladé lidi bez partnera, ale i seniory, rozvedené ve středním věku, ovdovělé apod. A pak jsou tu i lidi na home office, kteří si jen pro sebe vaří přes den. Ale Sólo kuchařka rozhodně není jen pro ty, kteří žijí sami. Dobře se podle ní vaří i pro dva. A inspiraci v ní může najít úplně každý.
Vím, že vaše oblíbená kategorie jsou snídaně. Jsou pro vás základ dne?
Teď už ano. Ale neměla jsem to tak vždycky. Já jsem jako dítě nejedla skoro nic. Vzpomínám, jak jsem chodila do školky a na lince jsem vždy měla hrnek čaje a šest piškotů vyskládaných do kytičky. Piškoty jsem si musela namáčet v čaji, abych to vůbec pozřela.
Z toho ale vyplývá naděje pro rodiče, jejichž děti na jídlo nejsou. Zlomí se to. U mě třeba ve chvíli, kdy jsme přijeli na zahradu, kde všechno dozrávalo a já třeba snědla hromadu čerstvě natrhaného hrášku na posezení. A hodně moji lásku k jídlu ovlivnilo cestování. Pochopila jsem totiž, že moje chuťové pohárky pocházejí z jiných kontinentů.
Odkud?
Z Asie. Nebo minimálně z jihu Evropy.
Rádi byste do kuchařky nahlédli? Co tak přes recept?
Tiramíša do skleničky
„Když spojíte italské tiramisu a český dort Míša, vznikne něco úžasného,“ říká Darina Křivánková.
Ingredience na tři skleničky (o objemu 200 ml): 250 g polotučného tvarohu (z vaničky), 250 g mascarpone, 1 lžíce krupicového cukru, 100–150 ml silné kávy, 5–6 cukrářských piškotů, 50 g kvalitní hořké čokolády, 1 lžička másla nebo kokosového oleje
Postup:
- Do mísy robotu vyklopte tvaroh a mascarpone, přidejte cukr a necelou minutu šlehejte na střední otáčky, aby se suroviny spojily v hladký krém. Je to rychlá akce, krátké prošlehání bohatě stačí, tak klidně použijte elektrický ruční šlehač.
- Uvařte silnou kávu a přelijte ji do širší misky. Do další misky nalámejte piškoty na třetiny nebo čtvrtiny. Připravte si tři skleničky o objemu 200 ml. (Nebo víc menších, případně jednu větší, to je na vás.) Piškoty krátce namáčejte v kávě a skládejte na dno skleniček. Na piškoty pak rozdělte ušlehaný krém a hned uložte do lednice.
- Do kovové nebo skleněné misky nalámejte čokoládu. Misku postavte na menší rendlík asi do čtvrtiny naplněný vodou, miska by se neměla dotýkat vodní hladiny. Vodu přiveďte k varu, žár stáhněte na minimum a jakmile se čokoláda začne rozpouštět, vypněte plotnu. Povolenou čokoládu rozmíchejte, přidejte k ní máslo nebo kokosový tuk a pomalu dohladka umíchejte polevu. Čokoládovou polevu nalijte lžící na vychlazený krém ve skleničkách a rozetřete po celém povrchu. Sklenky uložte zpět do lednice a snažte se nesníst všechny najednou.
Jak jinak: Nic nezkazíte, když do kávy přilijete mandlový nebo kávový likér.
Zdroje: autorský rozhovor, kuchařka Sólo
