Hubnout tak, že budete počítat kalorie? To se snadno řekne, ale obtížněji realizuje. Existují samozřejmě aplikace, ale vždy je fajn, když vám někdo řekne, jak na to. A to už roky dělá výživová poradkyně Ester Hořická neboli Tabulkářka: sama díky počítání kalorií zhubla více než třicet kilo. A nyní má „na svém kontě“ mnoho žen a mužů, kterým pomohla na cestě za vysněnou postavou, lepším vztahem k jídlu, kvalitnějším spánkem nebo vyšším sebevědomím.
„Kalorické tabulky nemusí být strašák, když je pochopíš, stanou se tvým chytrým parťákem,“ říká Ester Hořická, kterou většina lidí zná pod instagramovou přezdívkou Tabulkářka. Její práce dávno není jen o tom, že lidem pomáhá s počítáním kalorií a sestavuje jim jídelníček. Díky vlastním zkušenostem s hubnutím a zkušenostem mnoha klientů si uvědomuje, jak komplexní proces hubnutí je a co vše na něj má vliv. Nejde jen o čísla, jde o to mít z jídla radost a chápat, jak zásadní roli ve zdravém životním stylu hraje.
Co dělají štíhlí lidé jinak?
Nemá smysl hledat jeden konkrétní trik. Ale štíhlí lidé často mají určité návyky, které si ani neuvědomují. Jedí intuitivně, a to tak, že si drží svou váhu. Neřeší každé jídlo jako poslední jídlo svého života. Mají přirozený režim, hýbou se, umí přestat jíst, když jsou sytí a nemají pocit, že musí být buď stoprocentní, nebo je všechno ztracené. A samozřejmě do toho vstupuje genetika, prostředí, zdravotní stav i spousta dalších faktorů. Není fér říct člověku s obezitou: „Stačí dělat to, co dělají štíhlí.“
Když se řekne „zdravý vztah k jídlu“... Co si pod tím představíte?
Pro mě zdravý vztah k jídlu znamená, že jídlo je kámoš: žádné hladovky, diety ani detox. Když se hýbu, nemusím se bát o to víc najíst, ba naopak. Je obrovská svoboda vědět, že hubnout nebo si udržet postavu netkví v kuřeti na vodě a rýži, ale mohu jíst běžná jídla. Jen je třeba umět pracovat s množstvím.
Změnil se váš přístup k jídlu během let?
Určitě se změnilo to, že dříve jsem jela hodně na čísla a kalorie. Ale člověk postupně zjistí, že je důležitý i zdroj nutrientů a hýčkání si svého mikrobiomu, a tak ubírá třeba na průmyslově zpracovaných potravinách. A vnímám i mnohem víc, jaký má vliv psychika, hormony nebo věk.
Zhubla jste i díky počítání kalorií přes 30 kilogramů. Co vás to o jídle naučilo?
Kalorické tabulky mě naučily úplně základní věc: že spousta věcí, které jsme považovali za „málo“ nebo „hodně“, ve skutečnosti může být úplně jinak. Naučila jsem se orientovat v porcích, energetické hodnotě potravin a především jsem zjistila, že nemusím jíst kaloricky málo, abych zdravě a udržitelně hubla.
Ale potom přišla druhá fáze. Potřebovala jsem pochopit, že nestačí vědět, kolik má jídlo kalorií, ale jaký vliv má právě psychika, hormony, různé fáze cyklu a nyní tak propojuji všechny tyto aspekty. Hubnutí není jen matematika, byť rovnice deficitu či udržovacího/nabíracího příjmu matematika je. Ale nejsou kalorie jako kalorie a naše tělo není pouze kalkulačka.
Kalorické tabulky mohou člověku dát kontrolu. Čím je doplnit?
Tabulky vám mohou říct, kolik energie jste snědli, ale neřeknou vám, jestli jste se najedli v klidu a vědomě. Navíc mě musí celý proces také bavit, není to jen hon za splněnými kolečky.
Pokud si budu „schovávat“ kalorie na večerní skleničky prosecca nebo se těšit na sobotní cheat day, není to úplně zdravá cesta. Stejně tak zapisování dlouhodobě, aniž by si člověk jídlo užil nebo uměl improvizovat. Aplikace na počítání kalorií jsou perfektní nástroj, mohou člověku na začátku pomoct získat orientaci, ale cílem není strávit život vážením každého sousta, cílem má být naučit se jíst intuitivně.
Nezmění se požitek z jídla, když jej neustále přepočítáváme?
Může se to stát. Záleží na člověku a na tom, jakým způsobem k tomu přistupuje. Pokud mě číslo 800 kalorií u pizzy automaticky vede k tomu, že si ji nesmím dát, i když na ni mám chuť, pak mi tabulky neslouží. Pokud mi ale pomáhají pochopit, že pizza může být součástí mého jídelníčku a nemusím se jí bát, pak mohou vztah k jídlu zlepšit. A tady nastává to „umět s tím pracovat“. Je totiž spousta variant, jak k tomu přistoupit:
- Pizzu si dám s chutí a nic se neděje.
- Pizzu si dám s někým napůl a přihodím třeba zeleninový salát, ať mě to více zasytí a cítím se víc fresh.
- Pizzu si dám, ale od rána se snažím doplnit více bílkovin, ať nejsem večer hladová i přes to, že sním celou pizzu.
Všechny tyto varianty jsou správně, pokud na tu pizzu mám opravdu chuť a nedávám si ji jen ze zvyku nebo kvůli ostatním.
Mnozí rozdělují potraviny na „zdravé“ a „nezdravé“. Jak to vidíte vy?
Mnohem raději mluvím o tom, co je výživově hodnotné, co přináší živiny a co je především pro chuť a požitek. Čokoláda nemusí být „nezdravá“ potravina a brokolice nemusí být automaticky „zdravá“, pokud jíte jen ji a navíc s odporem. Jídlo není morální kategorie.
Samozřejmě existují potraviny, které bychom měli jíst častěji, a potraviny, které je rozumné mít v jídelníčku méně často. Ale mezi „zdravým člověkem“ a „nezdravým člověkem“ opravdu nestojí jeden dort. Ony i ty „zdravé“ potraviny mají kalorickou hodnotu a sníst třeba celé avokádo s uzeným lososem a vajíčkem je slušná tuková bomba.
Existuje jídlo, u kterého zbytečně řešíme kalorickou hodnotu, místo abychom si ho vychutnali?
Za mě je to často právě jídlo, které máme spojené s nějakým zážitkem: dort na oslavě, pizza s přáteli, zmrzlina na dovolené, hamburger. Vždyť ten poslední zmíněný je jen maso, houska, zelenina a dip.
Nechci říct, že kalorie neexistují. Existují a při hubnutí na nich záleží o to víc. Ale pokud člověk jednou za čas sní skvělý dort, který si opravdu užije, není důvod si kvůli tomu pokazit celý den výčitkami. Ale musí se s tím umět opět pracovat a neříkat si, že jste selhali... Hubnutí není období, kdy přestaneme žít, ale je spousta zdravých způsobů, jak k tomu přistoupit. A mým cílem je naučit klienty jíst intuitivně.
Která „fit“ potravina má naopak pověst jídla zdravějšího, než si zaslouží?
To se nedá úplně říct, vždy záleží, jak je potravina využita a kombinovaná. Jak jsem již zmiňovala, třeba kombinace losos, avokádo, vejce, to je hodně tuků, byť zdravých. Nebo granola... Zkuste si do kalorických tabulek zapsat hrst granoly a budete koukat! Jsou to sice ořechy a ovesné vločky, ale neznamená to, že můžete vdechnout půl pytle a čekat, že zhubnete jen proto, že je to fit.
Jak nahlížíte na hubnutí pomocí GLP-1 léků?
Vnímám je jako jeden z nástrojů moderní léčby morbidní obezity, tam to není zkratka. U někoho, kdo je závislý na jídle, to může opravdu pomoct zredukovat množství přijatých kalorií. Ale i takový člověk se musí naučit jíst a pochopit principy. Ideální je, když člověk během léčby zároveň pracuje se svými návyky, příjmem nutrientů a hlavně bílkovin, pohybem a celkovým životním stylem.
Když jste v pořadu Prostřeno! servírovala hostům jídlo včetně kalorických hodnot, bylo to přirozené, nebo jste si během natáčení uvědomila, že čísla mohou ovlivnit i zážitek ze stolování?
Pro mě to bylo přirozené, protože právě práce s čísly je součást toho, co dlouhodobě učím. A vařila jsem jídla, která jíme všichni běžně s pocitem, že „prasíme”. Někdo by se lekl: „Lasagne? To můžu?“ Tak jsem chtěla ukázat, že ano a když se odlehčí a přidá zdroj bílkoviny, tak opadá strach z jídla a roste vyšší požitek a radost.
Ve vašem menu byly právě lasagne, ale i lívance nebo pinsa. Jakou představu lidé měli o kalorických hodnotách?
Chtěla jsem ukázat, že vyvážený jídelníček nemusí vypadat jako kuřecí maso s rýží a zeleninou od pondělí do neděle. Lasagne, lívance nebo pinsa nejsou problém. Problém může být až způsob, jakým je zařadíme do celkového jídelníčku. V jakém množství, jaké suroviny použiju... Je rozdíl udělat lívance smažené na oleji nebo na sucho a přidat raději hrst ořechů. Je rozdíl, zda do omáčky dám kostku másla nebo jen třetinu.
A myslím, že lidé bývají překvapení oběma směry. Některá jídla považují za extrémně kalorická, i když jejich porce může být úplně rozumná. A naopak potraviny s nálepkou „fit“ mohou mít energetickou hodnotu překvapivě vysokou.
Kdybyste mohla z českého jídelníčku odstranit jeden výživový mýtus, který by to byl?
Asi otázka „To můžu?“ A pak ten, že se po určité hodině nesmí jíst. Jídlo po 18. hodině vás automaticky neudělá tlustými. Rozhodující je především celkový energetický příjem a dlouhodobý režim. A možná bych přidala ještě ten o BMI hodnocení, protože někteří lékaři stále neberou v potaz svalovou hmotu, ale pouze výšku a váhu.
Zdroj: Autorský rozhovor s Ester Hořickou (IG @Tabulkarka)
