Když se řekne etiketa, většina z nás si představí jen soubor pravidel a zákazů z nóbl společnosti. Ale etiketa je mnohem víc. Je o respektu, ohleduplnosti a schopnosti chovat se tak, aby se lidé kolem nás cítili dobře. Lektorka etikety Julie Balobanova ji proto neučí jako seznam příkazů, ale jako praktickou součást každodenního života. Jak tedy vypadá etiketa v 21. století a co všechno se za tím slovem skutečně skrývá?
Etiketa je součástí všedních dní každého z nás, i když si možná neuvědomujeme, jak dalece se nás týká. Pod etiketou si totiž často mylně představujeme něco škrobeného a přísného. Ve skutečnosti ale zasahuje do mnohem obyčejnějších situací, než jsou slavnostní večeře v michelinských restauracích a společenské eventy.
A protože právě v těch obyčejných chvílích často tápeme nejvíc, rozhodli jsme se je společně s expertkou na etiketu a autorkou knih o etiketě Julií Balobanovou projít jednu po druhé. Vznikl tak videoseriál Etiketa s Apetitem, v němž se každý týden zaměříme na jedno konkrétní téma a ukážeme si, jak si v dané situaci poradit.
Než se však podíváme zblízka na etiketu trochu jinak, chceme vám představit ženu, která vás bude tímto světem (ne)všedních situací provázet. Co ji k etiketě přivedlo, proč ji fascinují mezilidské vztahy a proč z vás ani dokonale zvládnutý příbor neudělá dobrého společníka?
Kdy jste poprvé zjistila, že etiketa je něco, čemu se chcete věnovat?
Bylo to během studia na vysoké škole. Součástí programu byl předmět zaměřený na etiketu a právě tehdy jsem si uvědomila, že mě tato oblast opravdu fascinuje. Zjistila jsem, že etiketa není o strojenosti ani o hledání chyb u druhých, ale o tom, jak lidem usnadnit komunikaci a vzájemné soužití. Proto jsem se po škole rozhodla začít tuto osvětu šířit a pomáhat lidem vnímat etiketu jako praktický nástroj, který jim může usnadnit každodenní život i cestu k úspěchu.
Lidé si často pod pojmem etiketa představí jen pravidla a zákazy. Jak byste vysvětlila, že etiketa není jen o tom někoho nachytat při chybě?
Etiketa rozhodně není o tom někoho nachytat při chybě, natož ho na ni upozorňovat. Ano, existují určitá pravidla, ať už jde o podání ruky, nebo držení příboru. Jejich smyslem ale není lidi svazovat. Etiketa nás učí ohleduplnosti, respektu a schopnosti správně vyhodnotit situaci tak, abychom nikoho neuvedli do rozpaků a aby se vedle nás cítil příjemně.
Co vás na etiketě baví nejvíc? Je to elegance, drobné detaily či mezilidské vztahy?
Jednoznačně mezilidské vztahy. Ať už v soukromém, nebo pracovním životě. Etiketa z nás nedělá lepší lidi, ale učí nás vytvářet příjemnou atmosféru, ve které se ostatní cítí dobře. Když umíte komunikovat, naslouchat, víte, jaká témata jsou vhodná a jak projevit respekt druhým, zanecháváte skvělý první dojem. A právě to může otevřít spoustu dveří.
Žijeme v době, kdy se spousta pravidel mění. Drží etiketa krok s dobou?
Ano, rozhodně. Etiketa dnes není tolik o striktních pravidlech jako spíše o vhodnosti našeho chování. Přizpůsobuje se době, ve které žijeme. Dříve se například pozvánky rozesílaly téměř výhradně tištěné, dnes většina z nich přijde e-mailem. Stejně tak se změnil způsob komunikace nebo seznamování.
Co se ale nemění, jsou její základní principy. Respekt, ohleduplnost a schopnost přizpůsobit své chování situaci i lidem kolem sebe. Moderní etiketa není o tom dělat všechno podle příručky. Je o tom vědět, co je v danou chvíli vhodné, a umět vytvořit příjemnou atmosféru, ať už sedíte u slavnostní večeře, nebo vedete pracovní videohovor.
Jsou podle vás lidé v této době méně zdvořilí, nebo jen projevujeme respekt jinak?
Nemyslím si, že jsou lidé dnes méně zdvořilí. Spíš mám pocit, že jsme mnohem více soustředění sami na sebe. Hodně se mluví o sebelásce, zdravém sebevědomí nebo nastavování hranic, což je určitě správně. Občas ale zapomínáme, že stejně důležité je myslet i na lidi kolem sebe. Podle mě je ideální najít rovnováhu – mít zdravou sebehodnotu, ale zároveň být ohleduplný a respektující. I nepříjemné věci se dají říct slušně a s respektem.
V našem seriálu Etiketa s Apetitem se budeme věnovat situacím, které mohou nastat „u stolu”. Jakého faux pas se lidé v restauraci dopouští nejčastěji?
Nejčastějšími chybami jsou držení příboru nebo sklenice. Lidé často drží příbor jako tužku nebo s ním při hovoru gestikulují. U vinných sklenic bývá častou chybou držení za kalich místo za stopku. Za jedno z největších současných faux pas ale považuji mobilní telefon na stole a neustálé scrollování během společného stolování.
Je etiketa spíš o tom, co držíme v ruce (správně položený příbor, skleničku, ubrousek), nebo o tom, co máme v hlavě a v srdci?
Za mě jednoznačně co máme v hlavě a v srdci. Můžete dokonale ovládat pravidla stolování, ale pokud během večeře pokládáte nevhodné otázky nebo uvádíte ostatní do rozpaků, dobrého společníka z vás etiketa neudělá. Naopak když umíte vést příjemnou konverzaci, naslouchat a postarat se o své hosty či spolustolovníky, málokdo si všimne, že jste třeba sklenici nedržela úplně správně.
Je ale vždy lepší znát pravidla a vědomě je občas porušit, než je vůbec neznat.
Kdo vaše služby vyhledává častěji a proč – muži nebo ženy?
Přibližně z 90 % jsou to ženy, pokud nepočítám firemní školení. Zajímavé ale je, že často dostávám poptávky od partnerek, které by rády poslaly na kurz své muže. Do toho jsem se ale zatím nepustila. Myslím si, že etiketa funguje nejlépe tehdy, když se ji člověk chce naučit sám. Nepřála bych si, aby na můj kurz někdo přicházel z donucení.
Co my Češi a etiketa? Jak si vedeme?
Myslím, že si Češi nevedou vůbec špatně. Kde je podle mě ještě prostor ke zlepšení, je oblékání a respektování dress codu, zejména při návštěvě divadla nebo společenských událostí. Jinak ale rozhodně Češi nepatří mezi národy, které by si s etiketou nevěděly rady.
Kdybyste mohla naučit celý národ jednu jedinou věc z etikety, co by to bylo?
Myslet nejen na sebe, ale i na ostatní. Snažit se nikoho neuvádět do rozpaků a vytvářet kolem sebe prostředí, ve kterém se lidé cítí příjemně. Právě to je podle mě skutečná podstata etikety.
Už příští týden si Etiketa s Apetitem vezme na mušku jednoho z našich nejčastějších společníků u stolu: mobil. Může zůstat na stole, nebo by tam vůbec neměl být? A víte, jak s ním u stolu správně zacházet?
Zdroj: Autorský rozhovor
