Debatami o tom, proč u nás v Česku něco nejde tak jako jinde, jsem za posledních 15 let strávila hodně času. Byly to diskuse například o tom, proč nemáme v obchodech více farmářských produktů nebo jak dlouho to ještě bude trvat, než většina populace pochopí, že je třeba jíst lokální potraviny a že je to hodnota, kterou je potřeba dávat do popředí. Ještě více času než debatování mi zabralo přemýšlení a pídění se po tom, kde je zakopaný pes.
Na tyto palčivé otázky jste se mě ptali v několika podcastech nebo panelových diskuzích, řešili jsme to na setkáních organizace Slow food, na mezinárodní úrovni stejně tak horlivě jako na té tuzemské. Společně s ostatními aktivisty, odborníky na kvalitu potravin nebo farmáři a kuchaři jsme se plácali v tom, že chyba je v lidech, že je potřeba naučit společnost, která je nevzdělaná nebo prostě jenom ignorující, co se sluší a patří.
Bude stačit vzdělat společnost? Bohužel ne
Dlouho jsem si vážně myslela, že je třeba evangelizovat, lámat přes koleno, být aktivistkou. Že cesta vede přes semináře, kampaně, osvětu a protesty. A to určitě není úplně špatně – semináře a kampaně o tom, že ředkvička neroste v regále, nikdy nikomu neublížily. Ale také už vím, že to není jediná cesta a už vůbec ne jediný problém.
Dnes už je tu hromada lidí, kteří se chtějí chovat uvědoměle a převádět to na svoje spotřebitelské chování, ale stejně to jde příliš pomalu... A ne jejich vinou. Vzdělávání populace o tom, že by bylo dobré kupovat lokální a sezonní suroviny, nestačí k tomu, aby se všechno změnilo.
Nestačí. My můžeme mnohdy chtít regionální a lokální suroviny kupovat, ale ony prostě nejsou. Buď nejsou k mání v našem oblíbeném obchodě, nebo v naší rozpočtové hladině, nebo zkrátka nejsou k mání vůbec – prostě se v okruhu 50 kilometrů dobrý uzenář, sýrař nebo pekař nenachází. Takže co chybí? Kupříkladu nám chybí mezigenerační bohatství. A když říkám nám, tak myslím prvoproducentům. Farmářům, sýrařům, uzenářům a pekařům.
Mezigenerační bohatství
Nejsem velký fanoušek srovnávání Česka se zahraničím, protože situace u nás a ve Francii, Rakousku nebo Německu je úplně nesrovnatelná. Rodinná firma, která pozemky, stodoly, know-how a vybavení shromažďovala a vlastní již pět generací, nemůže být srovnatelná s někým, kdo v 90. letech se znalostmi z minulého režimu zprivatizoval 50 hektarů pozemků a bez kontextu se pustil do hospodaření.
- Nemůžete srovnávat někoho, kdo v Rakousku za posledních 90 let našetřil dostatek kapitálu na to, aby si u své restaurace a soběstačné farmy postavil skleník na citrusy, s někým, kdo počítá, jestli si příští rok konečně může koupit lepší traktor na brambory, nebo jestli bude ještě všechno vykopávat ručně.
To, proč i v těch regionech, kde mnoho lokálních farmářů funguje, stejně není snadné kvalitní lokální suroviny získat, často stojí a padá na logistice. Právě slovo logistika nesnášejí všichni, kdo se problematikou lokálních a sezonních surovin zabývají. Je to oříšek, který se jen málokomu podaří rozlousknout tak, aby z toho vyšel prosperující podnik v černých číslech, šťastný zákazník a spokojený farmář zároveň.
Kromě toho, že z podstaty věci se farmářské a řemeslné produkty jen těžko škálují, tak jsou také v porovnání se zahraničím mnohonásobně dražší na výrobu – to kvůli již zmíněnému chybějícímu mezigeneračnímu bohatství.
Co tedy zbývá?
Nám aktivistům nezbývá než dál dělat svoji práci, ovšem s vědomím, že je to běh na dlouhou trať. A co poradit ostatním? Nemějte zlé spaní z toho, že nemáte všechno farmářské, lokální a sezonní.
- Našlapujte krůček po krůčku a kupujte si v takové kvalitě jen to, u čeho vám na tom opravdu záleží. Vařte ze základních surovin a třeba se váš repertoár farmářských surovin rozšíří.
- Prozkoumejte svoje okolí, mladí a nadšení blázni, kteří se do farmaření pouštějí i bez návaznosti na stoletou tradici, se totiž neustále objevují a třeba máte někoho takového nově zrovna kousek za domem. A než si to po- řádně spočítají, budou to mléko mít možná i docela levné.
Autorkou je Anna Grosmanová, inženýrka kvality produkce na ČZU, od roku 2010 členka organizace Slow Food. Zabývá se prvovýrobou a vztahem mezi zemědělstvím a všemi, kteří ho konzumují. Napsat jí můžete na Instagram @foodpioneer.
