Jan Rudzinskyj patří k elitní světové letecké akrobatické špičce. V akrobatických letadlech skupiny Flying Bulls létá ve čtyřčlenné formaci a předvádí synchronizovanou leteckou akrobacii, kdy jsou letadla jen zhruba dva metry od sebe. Zároveň pravidelně vyráží do Nepálu na meditační retreaty. Jak se stará o tělo a co jí před letem?
S oblibou říkáte, že létání učí člověka stát nohama na zemi. Co to pro vás znamená?
Pro to, abych mohl dobře létat, potřebuju být uzemněný, protože jinak by to mohlo být nebezpečné. Létání má tendenci člověka odlehčit od běžných starostí, což je skvělé, ale nesmí se to přehnat. Pořád musím být přítomný, vědět, co dělám, a hlavně co budu dělat. My tomu říkáme být „před letadlem“. To znamená mít mentální kapacitu na to, co nastane, a ne jen sotva stíhat to, co se děje. A také nedělat blbosti. Největší blbost je mít unáhlený nápad typu „teď něco předvedu“. Takhle se lidi nejvíc zabíjejí.
Co vás létání naučilo o vlastním těle a hlavě? A o péči o sebe?
Já jsem o sebe vždy tak trochu pečoval, už nejsem úplně nejmladší, takže je samozřejmě lepší to tělo udržovat. Létání s Flying Bulls je velmi náročné: je to dvacet minut velkého fyzického i psychického výkonu a zároveň dvacet minut totální koncentrace. Pomáhá mi meditace, dechová cvičení a udržování fyzické kondice, což dělá každý z nás v týmu. Není to pro mě nic nového, ale létání mě v tom ještě víc podporuje, protože při něm opravdu cítím, že to potřebuju. Nepřejídám se a s ničím to nepřeháním. Stejně tak moji kolegové. Ráno si dám nějaké kliky, protáhnu se, něco si zacvičím, ale nevěnuji tomu několik hodin denně. Dělám něco pro sebe, ale že bych se tím trápil nebo se na to nějak extrémně soustředil, to ne.
Jak si hlídáte jídelníček a životosprávu?
Myslím, že stačí taková cesta středu. Když to člověk s ničím nepřehání, nemusí pak dělat nějaké ohromné korekce. Když neujíždím moc na nějakou stranu, nemusím jídelníček nijak extra sledovat. Ale když to přeháním, musím pak tu korekci udělat větší.
Co se při akrobatickém létání děje s lidským tělem? Co je fyzicky nejnáročnější?
My létáme skupinovou akrobacii a ta je sama o sobě docela fyzicky náročná. Když letíš 5G, tvoje tělo při kladném přetížení váží pětkrát tolik a pětkrát taková váha tě tlačí do sedačky. My létáme až 7–8G, takže všechny končetiny váží několikanásobně víc. Pak jsou takzvaná záporná G, která jsou mnohem horší. Síly se tě snaží dostat z letadla skrz pásy, překrvuje se ti hlava, otéká obličej, nafukují se oči. Proti záporným G se nedá nijak bránit, ta se prostě musí přežít. Někoho to baví, jako nás.
Jsme jediná akrobatická skupina na světě, která létá prvky se záporným přetížením ve formaci. Není to ale pro každého. Proti kladným G se bránit dá, například zatínáním svalů, aby neodtékala krev z hlavy. Srdce už totiž při takovém přetížení nedokáže během manévru napumpovat do hlavy dostatek nové krve, takže musíš hospodařit s tím, co tam už máš. Nesmíš ji nechat odtéct. Lidé, kteří na to nejsou trénovaní a nevědí, co dělat, můžou omdlévat nebo ztrácet vidění. Je to samozřejmě fyzicky i psychicky náročné. Během manévru, který je náročný už sám o sobě, máš navíc vedle sebe další tři kolegy. Nesmíš do nich narazit, oni nesmějí narazit do tebe a ještě to musí vypadat hezky.
Jak moc při vystoupení nebo tréninku přemýšlíte o tom, co a kdy budete jíst?
Na airshow prostě dostaneš, co tam je, takže to nijak extra neřešíme. Ve svém normálním životě se zabývám tím, abych jedl zdravě, a jím trochu víc proteinově, byť někdy ujíždím na sladkém. Na airshow je dobré být najedený, ale lehce. Na létání je lepší být trochu najedený než úplně hladový. Pro žaludek je vždy horší, když je prázdný. Vzhledem k tomu, kolik toho máme nalétáno, to ale zvládneme v podstatě kdykoliv a jakkoliv. Někdo se může najíst i těsně před letem. Mně třeba vyhovuje půl hodinky před letem nic nejíst a nepít, ale když to poruším, zvládnu to taky. Samozřejmě si před vystoupením dáme náš energy drink. To je takový rituál.
A po letu? Máte pak větší hlad, když je to takový fyzický výkon?
Že bychom byli po vystoupení úplně hladoví, to asi ne. Ale samozřejmě je to výkon. Je to jako když si dáš hodně v posilovně nebo složíš fůru uhlí. Je to dřina a do toho to psychické napětí. Když je možnost, dobře se najíme, ale není to tak, že bychom se hned po vystoupení museli jít najíst.
Je nějaké jídlo, které byste si před letem nedal, protože by vám nesedlo?
Vůbec ne. Jediné, co by nebylo dobré, je fakt se přecpat, až bych měl pocit, že přetékám. Těsně před letem to není ideální. Jinak je mi to jedno, jím běžně tak nějak přiměřeně a jinak tomu není ani před leteckou show. Když je výběr, vyberu si to, co mám raději. Někdy výběr není, tak zkrátka sníme, co je, jen abychom nebyli hladoví. Když můžu, dám si nějaké maso, zeleninu a méně sacharidů.
Řešíte potravinové doplňky?
S doplňky to mám tak, že se vždycky pro něco nadchnu, hned si to objednám, pak to třeba týden nebo deset dní užívám a potom na to zapomenu. Takže se mi doma hromadí. Že bych něco užíval trvale, to se mi ještě nepovedlo. Občas si dám protein, abych ho trochu přidal, ale jinak nejsem v tomhle moc konzistentní.
Je rozdíl letět v otevřeném kokpitu a v zavřeném?
Když létáš v otevřeném kokpitu, jako je teď nový Junkers A50, je dobré si při delším letu namazat obličej. A také je potřeba hodně pít, protože proudící vzduch dost vysušuje. Ale zase ne moc, protože pak se ti chce čůrat. Ale let v otevřeném kokpitu je velká romantika. Cítíš ten vzduch kolem sebe. Je to návykové a já to miluju.
Co si berete do letadla pro případ hladu?
Jeden čas jsem si kupoval proteinové tyčinky, jenže mi pak přišlo, že jsou chuťově všechny dost podobné. Asi jsem se jich přejedl a přestaly mi chutnat. Neznám žádné dobré. Když letíme s Flying Bulls někam daleko, beru si do letadla ořechy nebo třeba oříšky v medu. Když se potřebuju zasytit a dát si něco, co mi chutná a zároveň to není nic nezdravého, dám si ořechy.
Jaké je vaše nejhorší jídlo na palubě letadla?
Jedno z nejhorších jsou nějaká prefabrikovaná vajíčka, co tam občas dávají. Je to hmota, která má ta vajíčka připomínat.
Na co se těšíte, když se vracíte z ciziny?
Často jezdím do Nepálu, kde vedu skupiny na meditačních retreatech. V horách je výběr jídla dost omezený. Takže se pak po těch třech týdnech těšíme do Káthmándú na řízek s bramborovým salátem. Je tam totiž česká hospoda, kterou provozují čeští horolezci. Udělají ti tam normálně řízek s bramborovým salátem. Po třech týdnech v horách je to úplná mana. Domů se pak také těším na normální jídlo, ale už to není takové. Nic nechutná tak dobře jako řízek po třech týdnech v horách.
Objevil jste díky létání a cestování po světě nějaké jídlo, které jste předtím neznal?
V Peru jsem objevil ceviche, syrové ryby. Je to moc dobré, když se to umí. Taková jídla jsem do té doby, než jsem začal cestovat, neznal. Ani jsem nevěděl, že existují.
Zdroj: Autorský rozhovor
