Obsazovaná herečka, ale i inspirativní osobnost. Jitka Sedláčková, která letos oslavila pětašedesáté narozeniny, je vzorem mnoha ženám, které na sebe s věkem tak trochu zapomněly. Do padesáti to měla podobně, ale pak si řekla dost! Objevila v sobě ženu, začala o sebe dbát a najednou se děly věci... Ukázala nejen to, že padesátkou život nekončí, právě naopak – začíná.
Jitku Sedláčkovou můžete znát z řady oblíbených filmů či seriálů (ve Vánočním příběhu o ni bojovali Jiří Lábus a Oldřich Kaiser, v Poldovi hrála svéráznou barmanku Vandu), z divadla (např. Vraťte nám Sofii Lorenovou v Divadle V Řeznické), ale i ze sociálních sítích, kde je velmi aktivní a dává nahlédnout do svého života. Ukazuje, že její slova o restartu v padesáti jsou víc než pravdivá.
Před patnácti lety si totiž oblíbená herečka řekla „dost“. A nyní vypadá lépe než kdy předtím. Co je za tím? Změna vnitřního nastavení. Jitka Sedláčková v sobě objevila ženu, změnila vzhled i myšlení. Jak žije dnes? Stále ze dne na den, ale září štěstím. S partnerem Pavlem Töpferem cestují, ochutnávají evropskou kuchyni a užívají si života.
Jak nad zdravým životním stylem přemýšlíte?
To dělám asi nějak podvědomě. Já zkrátka nezdravá jídla nejím, neláká mě to. A protože dbám na kvalitní potraviny, nerada je nakupuji v Česku. Ráda si nakoupím v Rakousku nebo v Německu, ale zároveň nedám dopustit na české farmářské trhy. A zkoušela jsem i krabičkovou dietu...
Co vás k tomu motivovalo?
Chtěla jsem jíst pravidelně a shodit pár kilo. Je to chutné, vyvážené a kvalitní, to mi vyhovuje.
Jaký druh pohybu či sportu je vám blízký?
Denně běhám! Začala jsem v padesáti a od té doby to dodržuji. Miluji běhat v parku, na čerstvém vzduchu.
Řešíte, co jíst před během a co po běhu?
To moc neřeším a nestuduji. Já si klidně i během toho sportu dám cappuccino, když chci. Obecně bych řekla, že už prostě dělám jenom to, co chci.
Běhat jste začala v padesáti a to si vzpomínám, jak jste se naprosto proměnila. Začala jste zářit...
Asi jsem pochopila, že jsem žena a že se můžu třeba někomu líbit. Samozřejmě to znamenalo zhubnout, běhat, zesvětlila jsem si vlasy. Když se teď vidím v těch hodně tmavých vlasech, tak si říkám „Ježišmarja, to je příšerný, co to je za babu?“
Teď jsem moc spojená a věk neřeším. A pokud začnu nad věkem přemýšlet, padne na mě strach ze smrti, tak jdu běhat. Jiný lék na to nemám. Důležité je nekašlat na sebe, nevzdávat to. A změnit přístup: v Itálii je sedmdesátiletá žena naprosto žádoucí kočka. U nás vídám cedule s nápisem Sleva pro seniory 55+, to je přece výsměch a diskriminace.
S partnerem si užíváte cestování i gastronomii. Jak vypadá den dle vašeho gusta?
Středomořská strava a dobré víno, sladké nápoje nepiju. Milujeme cestování po Itálii, rádi jezdíme do Amsterdamu a na Rhodos, to jsou naše oblíbené destinace. A vždy si tam dopřejeme dobré jídlo a pití.
Jak nahlížíte na potravinové doplňky, vitamíny, kolagen apod.?
Vše konzultuji s paní doktorkou Kroupovou, což je odbornice na farmacii. Nedělám to náhodně, protože jeden doplněk může rušit druhý. Například je třeba dávat pozor na béčko, pokud někdo prodělal onkologické onemocnění apod. Je třeba to probrat s lékařem. Já obecně doporučuji prevenci, prevenci, prevenci. Platím si různá preventivní vyšetření a nic nepodceňuji.
Zdroje: Apetit, autorský rozhovor
