Svatební hostiny zná Malvína Dvořáková dokonale ze všech stran. V asijském bistru a cateringu Tamarind Tree je s manželem Ladislavem chystají pro zákazníky, jednu vystrojili i sami sobě.
Na co se snoubenců ptáte jako první?
Na místo, to je extrémně důležité. Jednou nám pár zapomněl říct, že na místě není pitná voda... Slabinou romantických stodol bývá, že chybí přípojka na elektřinu, musí se proto vařit na plynu. A pak samozřejmě probíráme jídlo. Chceme co nejvíce poznat, co mají snoubenci rádi, nemáme fixní předpřipravené nabídky.
[[nid:40417]]
Jste specialisté na asijskou kuchyni, takže asi nečekají šunkovou rolku...
Pozor, rolka s křenem je jedno z mých nejmilejších jídel a na naší svatbě nemohla chybět! Nejsme na svatebních portálech, lidé se o nás dozvědí jen na doporučení, takže tuší, co od nás mohou čekat. Plně asijské svatby máme za sebou jen dvě, většinou bývá tak z 80% exotika a zbytek doplňujeme i českou a evropskou klasikou.
Často vaříme guláš, nebo ještě raději dva - jeden český a druhý šrílanský s kokosovým mlékem. A jsou jídla, která okouzlí všechny včetně babiček, třeba napařovaný kynutý bochánek s šťavnatým trhaným bůčkem, omáčkou hoisin a sladkokyselou okurkou.
Co právě letí?
Grilování! Dopředu připravíme deset druhů marinád, jak asijských, tak evropských, a naložíme do nich maso. Nakrájíme od každého trochu, k tomu grilované chleby nán a zeleninu. A napařujeme i naše knedlíčky. Všichni si pochutnají.
Doporučujete i oběd, nebo jen raut?
Nejlepší je zlatý střed: u stolu servírovat polévku, nejlépe tak, aby si hosté mohli sami nalévat vývar do připravených talířů. A pak zahájit raut. Tak se dodrží tradice, ale ulevíte obsluze a vlastně i sami sobě. U velkých svateb to často bývá tak, že novomanželé už dojedli, ale poslední část hostů ještě nedostala svůj talíř. Nevěstě a ženichovi je hloupé se od stolu zvednout, ale utíká jim vzácný čas. Sama jsem se přesvědčila, jak ve svatební den čas kvapí.
Jaké bylo uvařit na svatbu sami sobě?
Vstala jsem v šest, založila na raut a pak jsem se šla nalíčit. Láďa byl do půl deváté v kuchyni. Místo krájení dortu jsme nasadili zástěry a servírovali bůček. Neuměli jsme si však představit, že bychom si neuvařili sami. Bylo to náročné, ale báječné zároveň!
Zdroj: Vyšlo v časopise Apetit
