Máte doma nadšeného hokejistu, který se v době Mistrovství světa v hokeji nemůže odlepit od obrazovky a sní o tom, že jednou dokáže velké věci? Co obnáší být mámou profesionálního hokejisty a jak vypadá životospráva jednoho z našich nejúspěšnějších? Zeptali jsme se maminky Davida Pastrňáka Marcely Ziembové, které spousta lidí neřekne jinak než „Mama Pasta”.
Marcela Ziembová je maminkou úspěšného českého hokejového útočníka Davida Pastrňáka, který sklízí úspěchy v NHL. Mama Pasta – tahle sympatická žena ze severní Moravy si získala srdce mnoha fanoušků. Na své dva syny, Jakuba a Davida, byla sama, a aby mohli dělat sport, který je baví, musela se jako samoživitelka hodně otáčet. Začtěte se do rozhovoru nejen o tom, co obnášelo „živit“ nadějného hokejistu.
Co znamenalo vychovávat kluka, který má evidentně obrovský hokejový talent? Vyžadovalo to podporu nejenom psychickou a finanční, ale i třeba v kuchyni?
Já to tenkrát takhle nevnímala. Měla jsem dva syny a ty jsem dala na sport, který si sami vybrali. Na mně bylo je „jenom“ podporovat ve všem, co si přáli. Být tam pro ně, ať měli radosti nebo starosti.
A co se týče jídla, tak tam to bylo takové všestranné. Zrovna včera jsem měla vzpomínkový večer a našla jsem fotku, kde je David vyfocený s talířem: na něm má tři malé párky, půlku rohlíku a kečup – tak jsem mu to poslala s popiskem „zdravá strava“. Ale víc nás tam zaujali Pokémoni, co držel v ruce, protože teď se s nimi roztrhla lavina – tenkrát jsme ani nevěděli, jak to bude cenné. Takže upřímně řečeno, já jsem vůbec nekladla důraz na žádnou speciální stravu, ať byla vyvážená, nebo nevyvážená. My jsme jedli, na co jsme měli chuť, na co byly peníze. Bylo to takové „střídavě oblačno“.
Věděla jste, jakým jídlem Davidovi uděláte vždycky radost, když měl narozeniny, když se mu něco povedlo?
Když byl malý, tak měl hrozně rád ovoce, nejvíc asi meloun. Takže pro něho byla největší radost, když dostal celý meloun a věděl, že je jenom jeho. A když třeba byly melouny drahé a nevyšlo mi na celý, tak jsem měla zaručeně jistou kamarádku na dvorku – Martinu –, která vždycky meloun donesla na narozeniny.
On totiž není na sladké, nemá rád dorty. To má rád spíš starší Kuba. A oba měli rádi nanuky. U Davida byla jasná volba: buď dobrý nanuk, nebo meloun, ananas, jakékoli ovoce. Dokonce myslím, že David tím byl tenkrát i proslulý na hokeji – když byl zápas, tak mu říkali „krabičková Pasta“, protože jsem mu vždycky chystala krabičky ovoce a kluci mu to záviděli a říkali: „Co ti tam mamka dává za kouzelné svačiny? Dáš nám?“ A když se mu podařilo v třetině dát gól nebo asistence, tak si kluci mysleli, že to je tou krabičkou, když byli malí. To bylo takové vtipné. Takže já jsem oloupala grep, mandarinky, kiwi, prostě to, co bylo doma, a to dostal do krabičky…
Byl i vybíravý?
Myslím si, že ani ne. Ale dodneška nejí rajčata a nemá rád bílé zelí. Takže když byla zelňačka, tak uděláte plný kotel, protože tam stačí trošku masa, ale hodně zelí. A on vždycky říkal: „Není tam zelí, že jo?“ Odpovídala jsem: Ne, není.
Které jídlo mu chybí v zámoří? Po čem se mu nejvíc stýská?
Já jsem hrozný pašerák. A vozím do Ameriky různé věci, co tam nejde sehnat: nejde tam koupit vnitřnosti a my máme rádi játra na cibulce. Tak zavařím lahev a zabalím ji na dno kufru. To když přivezu, tak má obrovskou radost. Udělám mu k tomu opečené brambory a nesmí chybět tatarka. Tu taky pašuji českou. Pokaždé, když přistanu, bojím se, jestli mi ten kufr otevřou.
A pak klasická česká jídla: má rád špenát s výpečky, kuře na paprice, pečené kuře s rýží. To vím, že jsem měla vyhlášené už tady, když byli malí – jedna maminka z Havířova mi volala: „Říkal mladý, že u vás jedl prý něco úžasného!“ Jenže my měli kuře s rýží. Ale prý to bylo pecka. Obyčejná stehýnka s rýží...
Jaký je váš tajný recept na to, aby byla takhle božská?
To právě vůbec nevím. Kupuju stehýnka, ta okořeníme – dávám mletý pepř, mletý kmín, grilovací koření, majoránku, nahoru pokládám máslo a dám to péct pomalu. A pak to „přikouřím“, ať je to pěkně křupavé.
Vaše snacha je Švédka. Je něco ze švédské kuchyně, co jste ochutnala, co vás zaujalo nebo co víte, že si oblíbil váš syn?
Miluji jejich jídlo. Vlastně miluji, když nemusím vařit... Poprvé v životě jsem jedla švédské masové kuličky v IKEA a to se nedá srovnat s jejími domácími. Jsou se skvělou šťávou. Takové už jsem v IKEA nikdy nejedla, pouze u nich doma na talíři.
Měli jsme už i česko-švédské Vánoce. Je to trošku jiný styl, než máme my. A rok od roku zjišťuji, že máme nudu v kuchyni, že se vlastně nudíme oproti Švédům. Nadarmo se neříká „švédské stoly“. Oni na Vánoce od rána v té kuchyni stojí a dělají různé věci, ve stylu švédských stolů, ať jsou to nějaká rybí očka, krevety, nebo řepový salát. My děláme jednoduše bramborový salát, řízky, rybu a polévku a nic víc. Takže jsem zjistila, že jsme strašně chudí v tomto.
Hokejista David Pastrňák si v roce 2024 vzal svoji švédskou partnerku Rebeccu:
A jak si starší vnučka pochutnává na babiččině kuchyni?
Miluje ráno palačinky. A David říkal, že jsem to trošku přehnala, protože každé ráno chce teď palačinky od babičky. Ale jinak má ráda všechno, co babička uvaří, bych řekla.
Co obnáší životospráva hokejisty před zápasem?
Oni mají zápas většinou v sedm večer, takže ráno jdou normálně do práce a tam mají klasicky kuchaře. Před tréninkem si někdo donese své krabičky, někdo jí, co uvaří kuchaři. Mají na výběr a David jí pokaždé boloňské špagety – každý zápas, což je co druhý den. Davidovi nejvíc chutnají a nevadí mu je jíst stále… Funguje to na něho, co se týče hry, hraje se mu dobře. A možná je to i z pověrčivosti.
Zdroj: autorský rozhovor
