Na začátku byla láska ke gastru i zdravotní problémy, které se Aneta Šachová rozhodla neřešit léky, ale úpravou jídelníčku. Když ji začala honit mlsná a datlových tyčinek už měla dost, rozhodla se jednat. Nešla tou nejsnazší cestou, ale dnes je z toho značka To není možný a nabídka lahodných dobrot bez lepku, laktózy a cukru.
První reakce na ořechové košíčky polité čokoládou, které Aneta Šachová vyráběla ve své kuchyni, byly: „To není možný.“ Proč? Protože jsou fakt lahodné a přitom bez cukru, laktózy i lepku. Dnes je vyrábí ve velkém pod značkou „To není možný“, ale stále je v ní obrovský kus pokory. I když se o ní a jejích dobrotách mluví v superlativech a její košíčky Liluky jsou pojem, stojí nohama pevně na zemi.
Jaký příběh To není možný má, kdy se nápad na zdravé dobroty zrodil a kam by ráda Aneta expandovala?
Na začátku byly zdravotní problémy
Aneto, jaký příběh je za značkou To není možný?
Začnu možná trochu ze široka. Já i můj muž věříme na čínskou medicínu, přírodní léčbu apod. Nejsme ezo, ale volíme vždy raději přírodní cestu. A před pár lety se semlelo víc věcí najednou: můj manžel prodělal dva epileptické záchvaty, kvůli covidu jsme jako trenéři a majitelé gymu hodně řešili, jak budeme pracovat a jak uživíme rodinu apod.
Měli jsme tehdy malou dceru a ty stresy se na mně začaly hodně podepisovat. Na psychice i na těle. Řešili jsme zdravotní problémy, drahé nájmy, online tréninky... A ač se vždy snažím hledat řešení a jsem držák, tohle bylo opravdu náročné. Nakonec jsme si řekli, že odletíme na Šrí Lanku. Muž prodělal tehdy druhý epileptický záchvat, pustili jsme tělocvičnu a rozhodli se minimálně na půl roku odstěhovat.
V jaké kondici jste odjížděla?
Objevily se mi tehdy malinké bílé flíčky na těle, ale přisuzovala jsem to enormnímu stresu. Jenže místo toho, aby se to po odletu vyléčilo, se mi to na Šrí Lance rozjelo úplně po celém těle. Navíc jsem tam otěhotněla a bylo mi zle, hodně jsem zvracela, nebylo to vůbec ideální. Potřebovala jsem normální jídlo, dobrou zeleninu apod. Kari jsem už nemohla ani cítit. Vrátili jsme se zpět a já začala s fleky po celém těle obcházet doktory.
Jaká byla diagnóza?
Vůbec netušili. Jeden doktor mi řekl, že je to plíseň, druhý, že mám lupénku a mám si dávat ovesné zábaly... Na kožním mi doporučili kortikoidy, což bych si nedala normálně a jako těhotná už vůbec ne. Snažím se vždy hledat zdravější, přírodnější cestu. Výsledek byl ten, že dva měsíce do porodu mě svědilo tělo, chodila jsem v podstatě jen v roláku a styděla si jít i do bazénu. Vypadala jsem jako obrácený dalmatin.
Po porodu následovala přísná očista. Zabrala
Změnilo se něco porodem?
Dala jsem si šestinedělí a rozhodla se pro řízenou očistu od MedicalMedium, která je jasně rozvržená, založená převážně na ovoci a zelenině. Mají skvělé výsledky po celém světě, pomáhá to lidem s různými onemocněními, protože jsou často nemoci způsobené tím, co jíme. Pomáhalo mi to, ale začala jsem ztrácet mléko... Zařadila jsem do jídelníčku další věci, ale rozhodla se jíst jen věci bez cukru, bez lepku a bez laktózy, nezpracované potraviny, čistě bio. O mléko jsem nepřišla a do čtyř měsíců jsem byla úplně bez obtíží, bez jediného fleku. Pak ale přišly chutě, jsem docela mlsná a sladké mám ráda. Přiznávám, že datlové tyčinky jsem už ale nemohla ani vidět. Měla jsem chuť na Snickers!
Co s tím?
Stoupla jsem si do kuchyně a rozhodla se ji vyrobit. A vymyslela jsem první košíček. Byla to tehdy vrstva korpusu, vrstva krému a vrstva čokolády. Ale začala jsem to víc tunit...
To není možný! Ale je!
Měla jste nějaké předešlé zkušenosti s vařením, s gastronomií?
Já jsem studovala hotelovou školu a celkově miluju gastro. Vždycky jsem věděla, že to je oblast, ve které se budu pohybovat. Chodila jsem na nejrůznější kurzy, studovala, co šlo. Ale tohle bylo nové, učila jsem se pracovat bez rafinovaného cukru, bez lepku, bez laktózy.
Jaké byly první reakce?
Začala jsem košíčky nosit mezi rodinu a přátele, nejdřív se všichni šklebili, že je to bez cukru, bez lepku, bez laktózy... Hlavně tedy pánové. Ale ochutnali a do jednoho byli nadšení. Mysleli, že to není možný, ale je! Nakonec jsem se odvážila nabídnout je i kamarádům influencerům, abych znala jejich názor. A pak mě kamarádka a manžel nakopli, povzbudili a založila jsem firmu. Strašně rychle se to rozjelo. Ocenili to dospělí jako zdravé mlsání a dávají naše košíčky rádi i dětem, protože je to dobrota, která není ze 40 surovin, navíc zasytí.
Jak to bylo dál?
Všichni mi říkali, ať si udělám výrobnu! Manžel to nakonec rozsekl a řekl, že jdeme do toho. Všechny peníze z tréninků jsem investovala, byl to hardcore. Čekala jsem, že budu vyrábět třeba tisíc košíčků a najednou jich bylo 5000 apod. Pořád se snažím pracovat na receptuře, na potisku, aby to bylo čím dál lepší, hezčí... A jsem nadšená, že se z To není možný stal love brand.
První byl košíček s hořkou čokoládou, pak s bílou čokoládou, mandlemi a kokosem jako Raffaelo, s pistáciemi a malinami lyofilizovanými... Příchutí je nyní osm, tudíž vlastně šestnáct, protože je to vždy s hořkou nebo mléčnou čokoládou.
A jaké jsou plány do budoucna?
Máme novinku: limonády bez cukru. A jednáme s různými řetězci o zalistování. Chtěla bych pokrýt český trh. A nebojím se myslet si i na Evropu. Líbilo by se nám Německo, Rakousko a Švýcarsko. Ale já jsem hodně nohama na zemi a jsem hodně skromná. Nejvíc mě těší, že lidi začali víc přemýšlet nad tím, co dají do pusy.
