Rodák z Hanoje a milovník české kuchyně? Ano, to je Robin Nguyen. Pochutná si na výpečcích, ví, kam jít na skvělou svíčkovou i smažák, ale zpozorní, když někdo z food blogerů začne dělat Phở! O tomhle sympaťákovi ještě hodně uslyšíte, mimo jiné proto, že startuje naše dlouhodobá spolupráce – Robin bude doporučovat, kam v Praze vyrazit třeba na skvělé smažené kuře.
Robin Nguyen se narodil v Hanoji, ale v Česku žije od svých čtyř let a jídlo miluje odmala. Zaujal v soutěži MasterChef, jeho profil na Instagramu je plný inspirace ve stylu „Kde v Praze mají nejlepší ... “ a receptů, které chcete zkrátka zkusit všechny.
I proto máme velkou radost ze spolupráce s Robinem, který bude své tipy nyní natáčet pro Apetitonline. Těšíme se a vy se těšte taky.
Miluju českou kuchyni
Robine, co říkáte na to, když vám do komentáře někdo píše, jak se můžete vyjadřovat k české kuchyni a vůbec vařit českou kuchyni? Dotýkají se vás?
Lhal bych, kdybych řekl, že se mě nedotýkají vůbec. Samozřejmě to na mě má nějaký vliv, nicméně už to dnes beru s humorem. Mám české občanství, vyrůstal jsem tady, chodil jsem do českých škol, takže se považuji za Čecha, i když ne rodilého. A já vlastně rád tyto lidi trošku provokuji – co se týče české kuchyně, myslím, že mám možná větší expertizu než někteří odborníci v komentářích. Navařil jsem toho víc než mnozí z nich...
Je nějaké jídlo, u kterého máte pocit, že si na něj Češi neradi nechají sáhnout? Že tím tzv. píchnete do vosího hnízda, když se do něj pustíte?
Já si myslím, že je to svíčková. Každý má tu svoji: liší se barvou, chutí, každému se vybaví jiné zážitky z dětství apod. Já jsem ovlivněný mojí českou tetou, u které jsem vyrůstal, ale vzpomínám i na svíčkovou ze školní jídelny... Rozdíl je i v přístupu generací: dnes se svíčková mixuje, dřív se pasírovala, to je velký rozdíl.
A je naopak jídlo z vietnamské kuchyně, u kterého trochu s despektem čekáte, co z něj český kuchař vykouzlí?
Pokaždé, když někdo z food blogerů začne dělat Phở. Je třeba dodržet spoustu pravidel a podle mě je zcela zásadní správný výběr nudlí. Podle toho vždycky poznám, kdo si to doopravdy nastudoval a kdo si myslí, že to je jenom vývar s badyánem a se skořicí, a dá do toho třeba krevety a rýžové nudle bún.
Z MasterChefa do Apetitu
Já odjakživa strašně rád jím, naštěstí to díky dobrému metabolismu není vidět. Sledoval jsem, co vaří moje máma nebo česká teta, a vždy jsem jim chtěl pomáhat. Sám jsem se do toho pustil, až když jsem se odstěhoval od rodičů a měl vlastní kuchyň. To jsem začal experimentovat, natáčet recepty na svůj Instagram a mezi přáteli to mělo velký ohlas. Líbilo se jim spojení humoru a vaření.
Jsem její velký propagátor a z mých recenzí je to taky evidentní, vím, kam jít na skvělou svíčkovou i smažák. Českou kuchyni miluju a můžu ji jíst klidně každý den – jsem schopný jít každý den chodit na oběd na hotovku. Raději si dám výpečky, rajskou nebo znojemskou než třeba průměrný bún bò nam bộ... Česká kuchyně je něco, na co se můžu spolehnout. Ale mám to tak i s vietnamskou, ve které jsem malinko náročnější, ale mám to spravedlivě a hezky rozdělené, jsou to zkrátka dvě kuchyně, které mě utvářejí.
Apetit je lídr na trhu, co se týče sekce „food and beverage“, spolupracuje s osobnostmi, které znám a mám rád a je to nezávislý hráč na gastro trhu. Ve svých recenzích tedy mohu být zcela objektivní.
Co plánujete ve videích ukázat a představit?
Hodnotím restaurace, lépe řečeno hledám dobré jídlo, o to mi jde především. Moje první recenze na sítích byla na ramen – měl jsem chuť na ramen a nevěděl jsem kam na něj jít, tak jsem hledal ten nejlepší.
Nehodnotím restaurace jako nějaký food kritik, říkám, že to jídlo se v daném podniku vyplatí, zda se tam budu na ten pokrm vracet. A neznamená to, že když je v restauraci špatná svíčková, tak tam musí být všechno špatné... Záměrně vždycky na začátku videa říkám, kde v Praze dostanu nejlepší... – dosaďte si různá jídla.
Čím začnete?
Smaženým kuřetem, ve formě sendviče apod., o tom se poslední dobou hodně mluví a otevřelo se pár nových podniků, kde to nabízejí – je to populární street food. Do budoucna bych rád i zabrousil do vietnamské kuchyně, které jsem se zatím docela vyhýbal, mám na ni totiž poměrně přísné nároky a bojím se, že mimo Sapu bych nebyl spokojený. Plánuji vybírat jídla podle sezony, na svatého Martina ochutnat husy apod. Myslím si, že lidi budou zajímat i větrníky, sushi, tacos, steaky nebo řízky. Je toho fakt spousta, nebojím se, že témata dojdou.
Jsem na straně lidí a dobrého jídla
V jednom příspěvku jste říkal, že není jednoduché uspět v konkurenci současných food blogerů. Měl jste hezkou sebereflexi a zmiňoval jste Marka Pavalu, Lukáše Hejlíka, Adama Runduse, Lukáše Švece a další. Jak vnímáte svoji pozici mezi food influencery?
To je skvělá otázka a jsem rád, že jste si toho všimla. Já rozhodně nejsem hejter, vnímám konkurenci spíš jako inspiraci, samozřejmě sleduju a koukám, co dělají. Nikdy nekopíruji, ale rád se inspiruji, například způsobem natáčení, světlem, úhlem apod. Řeším i rétoriku, pracuji na sobě a během tří let jsem změnil způsob mluvy, jsem výrazně razantnější.
A co se týče mého místa v tom malém gastro rybníčku, tak pro mě je zásadní zachovat si autenticitu, moje osobnost je podle mě něco, co lidi baví. A můžu nabídnout opravdu širokou škálu pokrmů, které rád otestuji – mám široký chuťový zásah. A rád bych především edukoval lidi v tom, co je dobré, rozšířil hranice. Aby neochutnávali jen to, co už znají, ale nebáli se nových věcí... Je to takový zdravý apel na lidi, aby se nespokojili jen tak s nějakým jídlem, ale aby řešili dobré jídlo, aby si fakt stáli za tím dobrým jídlem. A chtěl bych být na straně těch lidí, než abych jim něco diktoval nebo říkal nějaká svoje moudra. Takhle to vidím.
