0

Přihlášení do mého Apetitu


Přihlášení


Nová registrace Zapomenuté heslo

Nedostatek surovin, náhražky a drahota: Jak se vařilo za první světové války?

zátiší s cibulemi
ZDROJ: Ihtar / Pixabay
sdílet:

První světová válka drasticky ovlivnila dostupnost potravin, tedy i přípravu jídla. Mnohé základní suroviny se staly nedostatkovými, proto se musely nahradit levnějšími a dostupnými náhražkami. Co myslíte, jaká jídla se za války připravovala nejčastěji?

Boom válečných kuchařek

V reakci na nedostatek surovin vzniklo několik kuchařských knih, jejichž autorky se snažily pomoci tehdejším hospodyňkám uvařit levná a zároveň chutná jídla ze surovin, které byly k mání.

  • V receptech se autorky snažily vyvarovat nedostatkovým surovinám, jako byl chléb, mouka, máslo a podobně, a naopak využívaly dostupnějších surovin – brambor, kořenové zeleniny a luštěnin.

Období potravinových náhražek

Jelikož s propuknutím války rostly ceny, začaly se potraviny vyrábět z jiných, náhražkových a někdy i méně kvalitních surovin. Chléb se nastavoval bramborovou moučkou, máslo se nahrazovalo sádlem (slepičí tuk, králičí tuk či skopový lůj) a místo kávy se pila kávová náhražka složená z praženého žita či kořene čekanky.

  • Recept na kávovou náhražku uvádí ve své Úsporné válečné kuchařce i Anuše Kejřová.
  • Nazývá ji kávovým výtažkem, který se vyráběl z umleté kávy a praženého cukru – ty se společně svařily ve vodě a přecedily přes filtr. Výsledkem byl jakýsi kávový sirup, přičemž na jeden šálek se používaly 2 – 3 lžičky extraktu, které se zalily mlékem, případně mlékem zředěným horkou vodou.
  • Kejřová v knize uvádí, že šálek této „kávy“ prý stál okolo 8 až 10 haléřů a nerozčiloval nervy. Moc kofeinu v něm totiž pravděpodobně nezůstalo.

V hlavní roli brambory a bezmasé dny

Protože nedostatek masa dosáhl kritického bodu, stát vyhlásil tzv. bezmasé dny, během kterých se nesmělo připravovat ani prodávat žádné maso. V průběhu této doby, většinou se jednalo o dva dny v týdnu, docházeli do podniků i domácností kontroloři, kteří dohlíželi, aby nařízení nikdo neporušoval.

  • Lidé si tedy museli zvyknout na přípravu bezmasých jídel, z nichž většina obsahovala brambory, kedlubny a další kořenovou zeleninu, které pěstoval každý, kdo vlastnil alespoň malou část půdy.
  • O tom, že brambory se jedly takřka pořád, svědčí i množství bramborových receptů v kuchařce Kejřové.
  • Už samotné názvy některých receptů prozrazují, že se jedná o válečná jídla. Například Pumy ze syrových bramborů a Bramborové zákopy, což byly jakési knedlíky ze směsi mačkaných syrových a nastrouhaných vařených brambor, smíchaná s na kostičky nakrájenou a osmaženou žemličkou.

Šetřilo se pšeničnou moukou a všechny zbytky se zpracovávaly

V dobách míru se převážně vařilo a peklo s pšeničnou moukou, jenže její cena během války strmě vzrostla. Místo se ní se začala využívat mouka ječná, zejména k přípravě lívanců, vdolků, buchet a koláčů.

  • Kejřová dále uvádí ještě levnější, bramborovou škrobovou mouku, kterou šlo připravit i doma. Doporučuje ji vyrábět z méně chutných bílých brambor, přičemž z jednoho kilogramu mohli lidé získat pouhých 150 gramů této mouky.
  • Košťály květáku, kapusty, zelí i brukve radila autorka nevyhazovat, ale přidávat do zeleninových směsí.
  • Slupky z brambor, zeleniny i ovoce doporučovala usušit a schovat na později.
  • Stejně tak radila sušit okoralý chléb, starší koláče a vdolky, které se daly nastrouhat a použít při přípravě nejrůznějších nádivek a nákypů.

Polévková kuchyně

Tak se jmenovalo speciální stravovací zařízení (někdy se mu říkalo i polévkový ústav), které bylo určeno dětem a mládeži nebo dospělým, kde se podávaly husté polévky těm nejchudším obyvatelům země.

  • Typicky se zde vařily bramborové či luštěninové polévky. V některých dnech byly doplněné masem, jindy o zbytkový bujón od řezníků.
  • Strávníci prý k polévce poměrně často dostali i krajíček chleba, ačkoli jednalo o nedostatkové zboží.
  • Polévky se také často vařily i v domácnostech, kromě bramboračky to byla třeba polévka houbová, kroupová, zeleninová se strouhankou, zelná, kapustová, pastiňáková, kmínová, rýžová, mléčná, jáhlová nebo z kukuřičné krupice.
  • Do polévek se přidávaly tzv. vodové noky, které se připravovaly ze dvou lžic ječné nebo pšeničné mouky smíchaných se lžící horké vody nebo mléka.

V posledním roce války se však nedostatkovými staly téměž všechny suroviny. Když nebyl týdny k sehnání chléb ani mouka, začal se v různých podobách připravovat tuřín. Náhradou za mouku byl loupaný oves, který se dnes využívá jako krmivo pro papoušky.

Během válečných letech vyšly následující kuchařské tituly:

  • Úsporná válečná kuchařka a Kuchařka v době válečné Anuše Kejřové (obě 1915)
  • Válečná kuchařka Marie Součkové (1915)
  • Válečná kuchařka české domácnosti Zdenky Jančové (1915)
  • Vzorná kuchařka Marie Součkové-Vosátkové (1915)
  • Kniha vzorné domácnosti Anuše Kejřové (1916)
  • Levná lidová kuchařka prostá masa (vegetariánská) Marie Sezemské (1916)

Zdroj informací: Diplomová práce Vývoj kuchařky jako knižního žánru - Petra Novotná, Diplomová práce - Ke způsobům stravování za první světové války, Anuše Kejřová: Úsporná válečná kuchařka, F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19.

Související články

Autor: Zorka Švarcová

Apetit magazín

Obchod Apetit

Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
549 Kč
439 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč
Dostupný
399 Kč
319 Kč