Jednou z hvězd Zimního Apetit pikniku byl uznávaný šéfkuchař Radek Kašpárek. Dlouho předtím, než vystoupil na pódium k rozhovoru s moderátorkou Kristinou Kloubkovou, se prostor pod pódiem zaplnil nadšenými fanoušky. Ti se pak dozvěděli nejen novinky ze světa Hell’s Kitchen Česko, ale také zajímavosti ze zákulisí Radkových restaurací a z jeho osobního života.
Radek Kašpárek je jedna z nejvýraznějších postav českého světa gastronomie. Jeho restaurace Field už deset let obhajuje michelinskou hvězdu, on sám je hvězda hned několika televizních pořadů. Působí přísně a je náročný na sebe i své lidi – ale právě takoví ti nejlepší bývají. Nás zajímalo, jak to vypadá s pokračováním televizní reality show Hell's Kitchen, jejíž je tváří, ale i to, jak se pozná talentovaný kuchař a jaké plánuje Vánoce.
V čem jsou podle vás reality o show o vaření příležitostí pro začínající kuchaře?
Vnímám je jako možnost, kdy si můžou začínající kuchaři pořádně „přičichnout“ k té naší profesi a lépe nasát atmosféru, dostat se do toho a zjistit, o čem láska ke gastronomii je.
Jsou něčím příležitostí i pro vás, naučili něco vás?
Vařit asi úplně ne. (smích) Ale televize a vystupování v kuchařských soutěžích mě naučilo, jak správně soutěžící motivovat. Osobně si myslím, že to mi jde dobře, a mám i takovou zpětnou vazbu i od soutěžících, když hodnotí některá má rozhodnutí. Říkají, že jsem správně odhadl, do jakého týmu je přesunout, v čem jsou silní apod. Takže já vnímám, že se během soutěží vzdělávám manažersky, že se zlepšuji jako šéf, učím se lidi motivovat a hecovat.
Hell's Kitchen má potvrzenou druhou řadu, gratulujeme! Budete něco dělat jinak?
Moc děkuji za gratulaci. Nemyslím, že budu dělat něco jinak. Ale je pro mě velká výzva, a udělám vše pro to, aby druhá řada tu první překonala, aby byla ještě lepší.
Jaký jste šéf?
V Hell's Kitchen jsem ostrý jako břitva, ve Fieldu a ve 420 jsem na pohodu šéf, který by pro své zaměstnance dýchal a splnil by jim první i poslední. Oni mě za to odmění tou neskutečně tvrdou prací a precizností. Za oba dva týmy, za všech 90 zaměstnanců, jsem opravdu vděčný.
Jak poznáte talent? Dá se poznat na první dobrou?
Myslím, že mám dobrý odhad na lidi a na pohovoru ihned poznám, jaký ten člověk je. Pak si ho pozvu na jeden den do kuchyně. To mi stačí, abych zjistil, jaký ten člověk je, abych se podíval, jak je čistotný, jak se „k tomu“ umí postavit. Nepotřebuji týden na na zkoušku, potřebuji ho vidět 24 hodin. Nemusí umět úplně všechno, protože nikdo není dokonalý a já od nově příchozích neočekávám zázraky. Od toho tam jsme my, já a moji sous chefové a další lidi v týmu, abychom je to naučili. Jsme všichni jeden tým a táhneme za jeden provaz. To je pro pro mě nejdůležitější.
Blíží se Vánoce. Jste spíš zastánce tradičních Vánoc nebo inovujete, podobně jako ve vašich restauracích?
V restauracích inovuji, ale doma jsem velmi konzervativní. Já bych ani neletěl na Vánoce do teplých krajin, nechci trávit Štědrý den na pláži, to by mě asi nebavilo. V lednu nebo v únoru rád odletím, dokonce si myslím, že to letos udělám, protože potřebuji volno. Ale Vánoce chci strávit doma, u stromečku, na sněhu. My jsme se navíc přestěhovali do rodinného domu, máme velký obývací pokoj s kuchyní, kde budeme všichni spolu. Chtěl bych opravdu obří strom, to je můj letitý sen, ale býval jsem limitovaný prostorem. Teď si to vynahradíme.
A zajímá mě vaše štědrovečerní menu. Co nesmí chybět ve vašem bramborovém salátu a jaké cukroví je váš rodinný poklad?
Miluji rumové kuličky, ale protože už čtvrtým rokem abstinuji, maminka mi tam dává rumovou esenci. Bez rumových kuliček by to ale nešlo, zbožňuji kombinaci rumu, kokosu a hořké čokolády.
A co se týče bramborového salátu, tak jedu úplnou klasiku. Dávám do něj kořenovou zeleninu, vajíčka, okurky, hrášek, cibuli – ovšem ne syrovou, ale vždy ji orestuji.
Patří do vašeho salátu tedy uzenina?
Maminka ji tam dávala, ale jednou se nám stalo, že uzenina nebyla úplně v kondici a málem jsme měli po Vánocích... Od té doby už raději salám nedává a já jsem to převzal od ní. Nepotřebuji ho tam a pokud bych měl na salám chuť, dám si gothaj s cibulí.
