Lucie Charvátová alias Crazy Cakes působí na „dortové“ scéně jako zjevení. Mladá cukrářka nevytváří zákusky, ale umělecká díla. A vy tak nevíte, zda na vás její Wednesday naštvaně nemrkne nebo pes nezaštěká. Kudy vedla cesta od výtvarnictví až na světové cukrářské soutěže? Jaký dort Lucie odmítla upéct a proč její soutěžní dort potřeboval vlastní letenku?
Cukrařina je nádherný a náročný obor, pod rukama a v troubě vzniká něco krásného a sladkého... Málokdo si ale uvědomuje, že když ji děláte poctivě, zabere vám jeden dort třeba i desítky hodin. To je i případ Lucie Charvátové, která již několik let tvoří nevšední dorty pod značkou Crazy Cakes a svým zákazníkům plní i ta nejšílenější přání. Ale ačkoliv jsou její dorty hotová umělecká díla, zakládá si na tom, že musí nejen skvěle vypadat, ale i chutnat.
Pod značkou Crazy Cakes vzniklo už více než 3000 dortů (a mnohdy jeden zabere víc než deset hodin práce) a získávají ocenění po světě. Nás zajímalo, jak se Lucie k originálnímu pečení dostala a co obnáší odvézt dort na prestižní soutěž do Birminghamu.
Chtěla jsem to dělat jinak
Lucie Charvátová měla od malička ráda sladké, milovala dortíky z cukrárny i buchty a bábovky, které pekla její babička. „Nejdřív mě je bavilo jen jíst, ale kolem patnáctého roku jsem začala koukat i do kuchařek, zajímalo mě to čím dál víc,“ vzpomíná a dodává, že po tom, co se odstěhovala z domova, začala i sama péct. Bavilo ji péct věnečky z odpalovaného těsta, ale také sledovat americké pořady o pečení dortů. „To bylo prostě wow, co dokázali upéct.“
Nakonec sama začala zkoušet péct originální dorty – její první motiv bylo fotbalové hřiště. Dnes se směje tomu, jak dort vypadal, a doufá, že nikde neexistují fotky. „Hrozně mě to chytlo a hned jsem dělala další. Neustále jsem sledovala tutoriály na Youtube a zahraniční weby. Nikdy mě nelákalo péct tradiční pusinkové dortíky z krémů, používat marcipán a jedlé fotky. To jsem dělat nechtěla, tak jsem to zkoušela jinak.“
Než se ale k cukrářství dostala profesionálně, ještě pár let to trvalo. Původně totiž vystudovala propagační výtvarnictví, ale nedařilo se jí po škole najít uplatnění. Napadlo ji samozřejmě zkusit to v cukrárně, ale ač o ni zájem byl, chyběl jí výuční list. A tak po dvacítce začala znovu studovat. Bylo náročné kloubit studium, praxi a práci, ale zvládla to. A v cukrárně, kam na praxi chodila, nakonec pět let pracovala a sbírala další zkušenosti v tvorbě dortů, při které využila svoji kreativitu. „Dělat tisíce věnečků by mě nebavilo.“
Udělat dort jsem odmítla jen jednou
Nakonec se ale rozhodla osamostatnit, v čemž jí pomohla kampaň na Startovači a začala tvořit pod značkou Crazy Cakes. Věřila, že to dokáže? „Ne, bylo to hrozné období, ale peníze se vybraly a ač to tempo bylo vražedné, rozjela jsem byznys. Startovač mi naštěstí udělal i obrovskou reklamu a zákazníci si mě našli, měla jsem plný diář.“
Jaké poptávky Lucii chodily? „Funguji tak, že zákazník řekne, co má on nebo jeho blízký rád, a nechá design na mě. Zásadně nechci tvořit podle fotky, dělat kopie. Takhle je to pro všechny i trochu překvápko. A funguje to, zakázek je víc a víc – narozeninové dorty, svatební, všehochuť.“
Existuje něco, co by Lucie nevyrobila, co by odmítla vyrobit? „Stalo se to jednou. Psala mi paní, že by k prvním narozeninám dítěte chtěla na dort plínku i s obsahem. Ale to jsem jí napsala, ať se nezlobí, ale že mám sama dítě a toto se mi nezdá OK,“ vzpomíná a říká, že nemá ráda ani sexistické náměty. „Ale i s tím se dá pracovat a vždy zkusím vymyslet něco, co není sprosté...“
Co je Luciina přidaná hodnota, proč se k ní lidé vrací? „Nevím, snažím se to dělat prostě jinak. Vždy dávám do práce maximum, neustále hledám inspiraci v zahraničí, i proto moje dorty působí tak, že nejsou z Čech.“
Dorty, které mají vlastní letenku
Kdy se Lucie rozhodla poprvé přihlásit svůj dort do soutěže? „Soutěživá jsem byla vždycky, je to skoro nemoc. A soutěžila jsem už na střední škole, dělala jsem talířové dezerty apod. Byla to zkušenost. Následně jsem zkoušela soutěže u nás, ale nebyly úplně pro mě – myslím, že podobné dorty, jaké dělám já, tady neumíme hodnotit. A tak mě nadchlo, když jsem se doslechla, že jsou soutěže v Londýně, v Anglii,“ vysvětluje.
„Každá kategorie má specifická pravidla, veškeré zdobení musí být jedlé a vy musíte mít předem vše promyšlené do posledního puntíku,“ objasňuje nadšeně cukrářka a říká, že po soutěži v Londýně se rozhodla zkusit ještě větší soutěž: Cake International v Birminghamu je jedna z největších podobných soutěží na světě. „Už jsem se zúčastnila čtyřikrát, v roce 2023 jsem zvítězila v kategorii horor s dortem Bába. Letos to ale s Pegasem byl obrovský stres. Rozhodla jsem se zúčastnit na poslední chvíli, přišly povodně, bedna s dortem neprošla uličkou v letadle a ač měl dort svoji letenku, pilot trval na tom, že bedna půjde do zavazadlového prostoru. To jsem nemohla připustit, tak jsme sháněli nářadí, abych vše mohla z bedny vyndat a nakonec jsem během letu dort přidržovala, aby se nepolámal,“ vzpomíná na náročný převoz unikátního dortu.
Snadné to ovšem nebylo ani přímo na soutěži, konal se jubilejní ročník soutěže a soutěžilo obrovské množství lidí. I když měla Lucie veškeré postupy pečlivě popsané, včetně nových technik, porotci neměli čas číst popisky. Výsledek? „V podstatě mi strhli body za složitost. Nakonec jsme si to vysvětlili, ukázala jsem fotky a videa z příprav, ale hodnocení už změnit nešlo, aby se vyhnuli obvinění z nadržování. Ale uznali mi zpětně prvenství v použití mojí metody, což bylo obrovské zadostiučinění, a požádali mě, abych udělala přednášku pro rozhodčí a vysvětlila novou techniku. Což mě dostalo opravdu hodně do povědomí i ve světě – to byl vždycky můj sen.“
Zdroje: autorský rozhovor, CrazyCakes.cz
