Loni na jaře jsem si splnila jeden ze svých cestovatelských snů – podnikla jsem poutní cestu do Santiaga de Compostela. Víte, co je na takovém dobrodružství vůbec nejlepší? Samozřejmě kromě té radosti v cíli… Jídlo. Když totiž máte v nohách 20 km, každé jídlo chutná jako božská mana. Ale nejvíc se mezi mé kulinární stálice vepsal jednoduchý španělský salát, který od té doby dělám téměř ke všemu.
O poutní cestě do Santiaga de Compostela jsem snila několik posledních let. Ne proto, že bych byla věřící. Chtěla jsem zkrátka podniknout trochu jiný typ dobrodružství než doposud. Vyčistit si hlavu na čerstvém vzduchu, projít se a někde mezi tím ochutnat dobré jídlo a dobré víno – přesně tak, jak by člověk od Španělska čekal.
Nejkratší trasa do Santiaga de Compostela
Z časových důvodů jsem zvolila nejkratší Anglickou cestu – Camino Inglés, kterou doporučuji všem, kdo si podobnou dovolenou chtějí vyzkoušet nebo kteří mají jen týden volna. Za 6 dní jsem ušla 115 km z Ferrolu až ke katedrále sv. Jakuba. Dalo by se to zvládnout i za 5 dní, ale nechtěla jsem se tolik hnát – natož přepálit start. Takto jsem v průměru každý den nachodila přibližně 20 km, což je podle mě akorát, když nejste zvyklí chodit se zátěží. Můj batoh vážil 7,5 kg bez vody. Na padesátikilového drobka je to víc než dost. Doporučuje se nést na zádech ideálně 10 % své váhy.
Jídlo na cestě do Santiaga
Lidé podnikají poutní cesty z různých důvodů. Nejčastěji proto, aby takříkajíc našli sami sebe. Nikdy jsem neslyšela nikoho říct: „Šel jsem do Santiaga de Compostela kvůli gastro zážitkům.” Na druhou stranu je jídlo nedílnou součástí takového dobrodružství. Nejenže vám poskytuje palivo pro váš výkon, ale většinu času procházíte vesničkami a městečky, do kterých byste jinak nevkročili, a máte jedinečnou příležitost ochutnat lokální speciality… no dobře, a víno. Na to jsem se také hodně těšila.
Nejlepší těstovinový salát v životě
Vůbec nejlepší na putování je, že vám správně vyhládne. Oprava – máte doslova hlad jako vlk! Dodnes nezapomenu na mou první poutní večeři v Narónu, kam jsem došla po 13 km a cirka třech hodinách. Byl čas siesty, ale pán z hotelu, kde jsem se ubytovala, měl se mnou slitování. Zeptal se, jestli mi bude stačit těstovinový salát. Kývla jsem a šla se posadit. Za minutku už byl u mě s talířem těštovin s tuňákem a sýrem, krajícem čerstvého kváskového chleba a skleničkou červeného vína. Já jím za normálních okolností šíleně pomalu, každý si ze mě kvůli tomu dělá srandu, ale naházela jsem do sebe jídlo do posledního sousta. A když už na talíři nezbyl ani drobek, zeptal se mě ten hodný pán, jestli si dám dezert. Samozřejmě, že si dám dezert – a donesl mi zmrzlinu.
Od španělské omelety přes paellu až po bocadillo
Nejsem typ člověka, který v zahraničí sází na jistotu. Chci ochutnat jídlo, které je pro danou zemi nebo místo typické. Jinak bych přece mohla zůstat doma. Takže jsem si oněch šest dní chůze Galicií pochutnávala na pokrmech typických pro Španělsko – tortilla de patatas, španělská omeleta, jejímž základem jsou brambory a vejce nebo paella s mořskými plody. Byla sice ze supermarketu a ohřátá v mikrovlnce, ale ten večer jsem neměla chuť jít do restaurace.
Moc ráda vzpomínám na moje malé tapas v Pontedeume. Krásně svítilo sluníčko, tak jsem si koupila fuet, kozí sýr a bagetu, sedla si s tím u vody a hodovala. Naopak silné výhrady mám k bocadillo. Jedná se o tradiční španělský sendvič plněný salámem, šunkou či sýrem. Jenom. Zpravidla neobsahuje žádný dresink nebo mazadlo, které by suchou bagetu zjemnilo, a tak za teplého dne potřebuje hodně spláchnout, jinak vám poškrábe patro.
Došlo i na sladké. Moc mi chutnal citronový chlebíček Bizcocho de limón, což je vlastně obyčejná citronová buchta – citronové dezerty obecně mám moc ráda. A potom Tarta de Santiago, tradiční galicijský mandlový koláč, který chutná jako marcipán a konzistencí připomíná takovou hutnější buchtu, ovšem je vláčný a nahoře pocukrovaný.
Jednoduchý salát, který se hodí ke všemu
Konečně se však dostávám k salátu, o němž jsem básnila již na začátku. Setkala jsem se s ním za svoji cestu hned několikrát. Říká se mu ensalada verde – zeleninový salát. Bez ohledu na region nebo roční období na španělském stole při jídle nikdy nechybí. Je to rychlý a snadný základní recept na salát. Jednodušší už by snad ani nemohl být – salát, rajčata, cibule. Žádný dlouhý seznam ingrediencí.
Klíčem k dokonalosti je prostá zálivka z olivového oleje a octa. Kam se na ni hrabou kupované dresinky. Odrůdy salátu můžete měnit podle sezony nebo dostupnosti, stejně tak cibuli nebo druh octa. Klidně do salátu dejte pár bylinek, čerstvou okurku, hrst oliv. Ale přísahám, že chutná výborně už ve své základní podobě.
Recept na ensalada verde
Ingredience: 1 hlávkový salát, 2 středně velká rajčata, 1 červená cibule, 1/3 až půl šálku extra panenského olivového oleje, 1/8 až 1/4 šálku bílého balzamikového octa, vločková sůl dle chuti
Postup:
- Omyjte a osušte zeleninu.
- Natrhejte salátové listy, rajčata nakrájejte na měsíčky, cibuli na proužky a vše smíchejte ve velké míse.
- V malé mističce si smíchejte ingredience na zálivku a přelijte jí salát. Opatrně promíchejte rukama, ať salátové listy neudusáte.
- Závěrem osolte dle chuti.
Tento salát dělám vždy od oka, takže neváhejte poměr oleje a octa upravit podle své chuti. Recept uvádí poměr 3 : 1 nebo 2 : 1 ve prospěch oleje. Někdo má raději jemnější zálivku, někdo více ostrou po octu. Stejně tak můžete použít červenou cibuli, žlutou nebo bílou. Rovněž jsem se setkala s různými druhy octů v salátu. Asi nejvíc mi chutnal s bílým balzamikovým octem, ale doma jej dělám i s klasickým bílým vinným octem nebo červeným vinným octem.
Můžu říct, že se hodí úplně ke všemu. Nejraději ho máme k pečenému kuřeti, ale skvěle doplní i grilovaný kus masa nebo jen čerstvé křupavé pečivo. Obzvlášť výtečný je ke krevetám v česnekovém oleji – kombinace, která se mi též vryla během mojí pouti do paměti.
Zdroj: Apetit
