Česká operní a muzikálová sopranistka Tereza Mátlová patří mezi ženy, které byste chtěli „nenávidět“, ale nejde to: skvěle vypadá a vždy vypadala, ale zároveň je nesmírně milá a sympatická. Jak se udržuje ve formě a proč po jedenácti letech začala zase jíst maso, i když měla díky vegetariánství skvělou fornu?
Že to mají štíhlé a krásné ženy v životě jednodušší, je názor mnohých, ale je to skutečně pravda? Nemusí se naopak vyrovnávat s nejrůznějšími stereotypními názory a bojovat s předsudky? Zpěvačka Tereza Mátlová má odjakživa nálepku „kráska“, ale že by se s tím pojily jen výhody, není pravda.
Její začátky v hudební branži nebyly jednoduché, musela se vyrovnat s předsudky, že je na operní zpěvačku příliš štíhlá. „Paradoxně jsem se první roky styděla za to, že nevypadám jako typická operní pěvkyně,“ vzpomínala v rozhovoru pro Český rozhlas Vysočina.
My jsme se s ní potkali na akci, kde fitness guru Hanka Kynychová představila svůj nový kolagen a řadu čajů. A nemohli jsme se Terezy Mátlové nezeptat: jak to dělá, že tak skvěle vypadá.
Terezo, vypadáte fantasticky. Jaký režim dodržujete a jaké máte rutiny?
Upřímně říkám, že moje asi nejlepší období bylo, když jsem byla 11 let vegetariánka. Dopřávala jsem si všechno (kromě masa) včetně sladkého a podle mě jsem vypadala nejlépe. To jsem si bohužel neudržela, takže maso sice moc nemusím, ale už ho jím. I kvůli dceři, která ho má ráda. Zkrátka každé tělo potřebuje něco jiného, ona miluje ty steaky například.
Obecně si myslím, že tělu by se naslouchat mělo, ale taky jsem se to musela naučit, nedělat věci, které mu neprospívají, respektovat ho. A to je něco, v čem mi je dcera inspirací: ví, kdy má dost, co jí dělá a nedělá dobře. To je krásná vlastnost. Já jsem taková, že buď nejím, tělo nemá tu potřebu a cítím se dobře, mám spoustu energie, a pak se najím a nemám stopku. Takže buď – a nebo. A to není dobře.
Ale jak nejsem na sebe přísná, co se jídla týče, tak pracovně jsem na sebe zase přísná velmi. Ať už během přípravy před koncertem, nebo při představení samotném.
Vaříte ráda?
Já miluji, když je doma navařeno, napečeno, ale je pak zároveň těžké to nejíst. Potřebovala bych mít větší vůli. Vlastně mě to až samotnou mrzí a štve, ale vždycky si říkám, že ten pánbůh mě má rád. Váha mi skáče maximálně 4 kila nahoru a 4 kila dolů, což se ještě v pohodě zamaskuje, ale vím, že to není správně. Teď mi prospělo, že jsem na dva měsíce vynechala alkohol. Udělala jsem to hodně kvůli hlasivkám, ale nahradila jsem to jídlem. Jsem nepoučitelná.
A co se týče jídla a vaření, tak jsem z velké rodiny a byla jsem zvyklá, že u nás doma vždycky bylo něco k jídlu, vždycky na té plotně zkrátka něco bylo. Mně přijde, že to tvoří teplo domova. Často dělám různé záviny, sladké i slané, risotta, zkrátka jídla, která vydrží delší dobu. Nevařím českou kuchyni, ale spíš jídla rychlá, saláty apod. A většinou je toho velké množství, což je právě ta zrada. Vařím pro pět lidí, ale nás tam pět není... Ráda vařím v noci, když už je klid. Přijde mi, že to je základ našeho rodinného štěstí.
Co se vlastně stalo, že jste se vrátila k masu?
Život. Neuměla jsem ho upéct ani uvařit, ale když chcete žít občas s nějakým chlapem, tak je to strašně důležité. Nejsem totiž typ kuchařky, která by uměla uvařit i jídla, která sama nejí. Musím vědět, jak to chutná, jak to dochutit... Já maso často nepotřebuji, dokonce si myslím, že by nám prospělo vrátit se k tomu, že ho budeme jíst jednou za týden.
A co pohyb? V jaké formě patří do vašeho života?
Sport miluji a k životu potřebuji. Ale hodně se to odvíjí od práce: když zpívám každý den, tak mám výdej na jevišti a na sport už energie nezbývá. Taková opereta je lepší než fitko. Nedávno jsem si ale říkala, že až odklidíme vánoční stromeček, tak se zase dostanu k běhacímu pásu, který je za ním schovaný, a měla bych mu nějaký čas věnovat. Teď byly „podmínky“ proti mě. Ale obecně sportuji ráda: lyžuji, hraju tenis.
Povídáme si na akci, kde se představuje nový kolagen a čaje Hanky Kynychové. Jak to máte vy osobně s potravinovými doplňky?
Vždycky, když nastane chřipkové období, tak vyndám všechny vitaminy, co doma máme. A moje dcera je vzorná, takže je bere zodpovědně. Já mám tendenci na sebe někdy zapomínat a trochu se šidit. Nedělám nic, co by tělu vyloženě škodilo, ale neměla bych spoléhat na to, že mě vždy podrželo, trochu hýčkání by si zasloužilo. Co se týče kolagenu, tak ten by měl být součástí rutiny každé ženy 50+. Hanka mi dokonce kdysi řekla, že ve čtyřiceti je to „pět minut po dvanácté“. Ale říkám si, že nikdy není pozdě.
Naučila jsem se chodit na kosmetické procedury a o pleť se starám. A ráda vidím, že to má výsledky: mívala jsem s pletí problémy a teď jsem moc spokojená. Péče rozhodně nemusí znamenat invazivní zákroky, ale dbát o sebe. A k tomu se i hezky oblékat, učesat.
