Její energie je nakažlivá, humor sympaticky na hraně a ať píše nebo peče, víte, že to bude autentické a od srdce. S Terezou Olbrichtovou z Peče celá země o tom, zda u dezertů na vzhledu záleží, o chutích a menstruaci a proč se jí hodí studia chemie, když zadělává těsto nebo se jí srazí krém.
V roce 2024 patřila Tereza Olbrichtová mezi nejšikovnější finalisty soutěže Peče celá země. Vítězem se stal Vojta Vrtiška, ale po ní se rozhodně neslehla země. Naopak využila toho, že pronikla do sladkého cukrářského světa při psaní „gastro” detektivek (K smrti dobrý, Pískej konec), tvoří na sociálních sítích, s Pavlem Andělem dělala podcast Dopečeno při poslední řadě soutěže a podílí se například na organizaci Gastro Sweet Festu.
O čem bude její třetí knížka, která nese název Poslední kousek, v čem se jí při pečení hodí, že vystudovala VŠCHT, a jak ovlivňuje cyklus její chutě a sladké tvoření? Nejen o tom jsme si s Terezou povídali.
Představte si, že si můžete dát opravdu „poslední kousek“ něčeho sladkého. Jakou chuť si chcete pamatovat do konce života?
Poslední kousky jím často před tím, než začnu s dietou…. Obvykle to samozřejmě vydržím tak tři dny. Ale většinou se v rámci posledních kousků uchyluji k něčemu kynutému, třeba skořicové šneky nebo něco z plundrového těsta, jako jsou croissanty nebo čoko rolky. Teď si uvědomuji, že by bylo strategičtější dát si jako poslední kousek něco, co mi nejede, protože na ty svoje oblíbené kousky pak pořád myslím.
A u čeho si řeknete „pískám konec“, co vám nejede?
Mně nechutná klasická špička, indián nebo punčák. Je to pro mě zkrátka obrovské množství sladké hmoty. Přitom jako dítě jsem to milovala. Podobné je to s cukrovou vatou.
Josef Maršálek říká, že je pro něj obrovsky důležitý čich. Který smysl hraje zásadní roli u vás?
Čich určitě, samozřejmě chuť, ale třeba přes vizuál nejsem. Často mám pocit, že to pak lépe vypadá, než chutná, a s tím mám docela problém v moderních cukrárnách. Není těžké udělat líbivý zákusek, zvlášť když použijete formy. Ale někdy cítím velkou snahu o dokonalost, překombinované použití surovin, dlouhý proces výroby. A já jsem hodně háklivá na čerstvost, nesmí to být ztvrdlé, oschlé, chci, aby to bylo křehké, krém jemný. Raději jednodušší dezert, ale čerstvý.
Často slýchám, že makronky mají být zkrátka perfektní, ale mně nevadí, když mají prasklinu, nemají dostatečně velkou nožičku (makronka krásně vyběhne nahoru) nebo naopak mají sukýnku (rozjede se do stran), to je mi popravdě úplně ukradené, hlavně, že je měkká, plná a dobře chutná.
Vy jste nebyla pečením posedlá holčička, která by asistovala v kuchyni. Co vaše dcery? A co byste jim ráda předala a naučila je?
Upřímně přiznám, že na tom zatím nelpím. Snažím se, aby se v kuchyni uměly pohybovat, aby chápaly, že suroviny stojí peníze a vyžaduje to práci. Aby si jídla vážily a měly k němu vztah. Zatím mi trochu pomáhají a mnohem víc překáží a dělají nepořádek.
Máte vystudované VŠCHT, takže víte, že pečení a vaření je i chemie. Co jsou základy, které usnadní práci a lecčemu pomůžou?
Ten úplně nejhezčí a nejzákladnější chemický proces je kynutí, na kterém se dá krásně ukázat, že kvasnice jsou živý organismus. A ke své spokojenosti potřebuje teplíčko, cukřík, kterého se může napapat (chutná jim i mouka), a vzduch. Naopak nemají rády sůl, která je zabíjí, nebo máslo, což je tuk, který kvasnice dokáže obalit a zabrání přístupu vzduchu. A když k tomu takto přistoupíte, začnete chápat, proč se sůl dává až později, máslo až úplně nakonec apod.
V tom vidím úplně perfektní spojení pečení a chemie. A pak jsou další procesy, například co se týká bílkovin a šlehání vajíček, která jsou mnohem stabilnější v kyselém prostředí, protože se jim tam víc líbí. Takže už neplatí „přidej sůl“, která tomu sice na začátku pomůže, ale pak způsobuje nestabilitu… Velká chemie je i odpalované těsto nebo jak si poradit se sraženým krémem.
To je velké téma!
Voda a tuk se nemají rádi. A je potřeba vědět, jakým způsobem docílíte toho, aby se tyhle „věci“ začaly kamarádit.
A jde všechno zachránit?
Všechno ne… Když zabijete kvasnice horkým mlékem, tak už to nezachráníte. Ale jsou věci, které se zachránit dají. U sraženého krému záleží, o jaký krém jde. Máslovému pomůže dlouhé šlehání nebo lehké nahřátí mísy, ale když ze šlehačky uděláte máslo, tak z ní zpátky šlehačku neuděláte. Ale určitě ji nevyhazujete, lze ji využít! Téměř všechno lze zužitkovat, pokud zrovna nevytáhnete z trouby černé uhlíky.
Zachováte v kuchyni a při psaní detektivek chladnou hlavu, nebo se umíte rozčílit?
Jsem emotivně naladěná u všeho, co děláme. Hodně mě ovlivňuje, s jakou náladou se vzbudím, jaký mám den… Ale také už vím, co mi dobije baterky a zlepší náladu: stačí si chvíli sednout, dát si kafe, pustit si jeden díl Teorie velkého třesku nebo Přátel. Změní mi to hlavu a můžu fungovat. Neuměla bych točit a předstírat, že mám dobrou náladu.
Jakým způsobem vznikají vaše detektivky ze sladkého prostředí?
Hodně mi pomáhá ségra, se kterou je píšu a která je hodně analytická. U mé Stacy je hodně poznat, v jaké náladě jsem kapitolu psala, někdy je vyloženě vzteklá, rozčilená a hádavá, jindy má dobrou náladu a její kapitola je veselá. Zatímco ségřina Ejmy si jede svoji analytickou linku ve stejném módu. Naše postavy nás odráží, mně ty nálady hodně lítají, patří to ke mně a myslím, že tím občas trpí můj manžel. Neví, kdy mě něco rozčílí a kdy se tomu stejnému zasměju. Občas k tomu má poznámky ohledně mého cyklu, a tím se tedy nikdy nic nevylepšilo!
A to mě zajímá: pečete jinak v různých fázích cyklu?
Myslím, že ano! Týden před menstruací peču mnohem sladší věci, čokoládové, tučné apod. V týdnu po menstruaci a před ovulací mě naopak baví lehounké dezerty, pudinky, ovocné smoothie… Je to zcela přirozené. A i proto se nebráním emocím u psaní ani u vaření. V knížce popisuji reálné pocity, naše postavy si na nic nehrají. A já to tak mám ráda i v životě – když jsou lidé čitelní, je snazší s nimi komunikovat.
Který zákusek je takto čitelný a víte, co od něj čekat?
Věneček! Ta chuť je zkrátka autentická.
Chystá se další řada Peče celá země, příští rok se bude natáčet. Co bylo vaší motivací přihlásit se v roce 2024?
Potřebovala jsem načerpat informace do knížky z cukrářského prostředí, poznat cukráře a získat nové nápady. Prodeji určitě pomohlo, že jsem byla trochu známější. I když by se samozřejmě prodalo víc výtisků, kdyby to byla kuchařka, detektivka byla trochu za roh a musela jsem proto přesvědčit svoji komunitu, že nejsem jenom cukrářka.
I díky úspěchu v soutěži pracujete nadále ve sladkém prostředí. Mimo jiné se podílíte na organizaci Gastro Sweet Festu.
Je to tak. Koná se nyní 2. a 3. října na výstavišti v Letňanech a program bude fantastický. Vystoupí hvězdy Peče celá země, přímo na ploše se bude péct, v pátek bude probíhat soutěž Cukrář roku Junior, v sobotu pak soutěž Cukrář roku. Bude to masakr, ale hrozně se těším.
Zdroj: Autorský rozhovor
