Jak se v různých historických obdobích jedlo a vařilo, velmi přesně kopíruje, jak se v dané době žilo. Zkoumat kulinární dědictví je předmětem vědeckého bádání a rozhodně nemá menší výpovědní hodnotu než znát politické a hospodářské dějiny. Mikrosondy do české historické gastronomie mohou nabídnout cenné informace o naší národní identitě. Dagmar Beňaková se dlouhodobě věnuje studiu významné historické osobnosti, kterou byla císařovna Sisi. A nás zajímalo, co se v její době podávalo na císařském dvoře v době Vánoc.
Jak vypadaly svátky na císařském dvoře v době vlády Františka Josefa I. (1830 – 1916), jehož ženou byla Alžběta Bavorská přezdívaná Sisi (1837 –1898)? „Na štědrovečerním stole nesměl chybět kapr, další dny pak měla sváteční hostina klidně i třináct chodů,“ říká autorka pěti knih o císařovně Sisi Dagmar Beňaková. Císařovna Alžběta si s oblibou dopřávala jahody se šlehačkou, František Josef zase štrúdl a trhanec. Zajímalo nás toho víc, takže jsme se Dagmar Beňakové ptali dál. Málokdo toho o Sisi ví tolik jako ona.
Co se jedlo na Štědrý den na císařském dvoře?
Na Štědrý večer nemohla na císařském dvoře chybět ryba. Dodržoval se adventní půst, který podle křesťanské tradice končí až půlnoční mší, takže se nesmělo servírovat klasické maso, ryby tvořily výjimku. Býval to většinou kapr a k němu se podával obvykle salát z brambor a polníčku. Oblíbené byly u dvora ale také ryby mořské, dokonce i mořské plody.
Císařovna Sisi 24. prosince slavila narozeniny, jak oslavy spojené s Vánocemi vypadaly?
Císařovna Alžběta, zvaná Sisi, Vánoce milovala, a to nejen proto, že slavila narozeniny, ale především z toho důvodu, že ráda a bohatě obdarovávala druhé. Také její rodinní příslušníci se jí snažili udělat radost něčím mimořádným. Alžběta dovezla do Rakouska ze své bavorské vlasti zvyk zdobit pro každé dítě jeho vlastní stromeček, stromečky stály na stolcích, na nichž byly umístěny dárky, které v té době nebyly ještě zabalené. Sisi ráda zdobila stromečky osobně.
Vozily se na císařský dvůr na vánoční svátky nějaké exotické suroviny?
Císařský a královský dvorní dodavatel Johann Kattus zajišťoval na císařský stůl exotické ovoce a také kaviár, který dovážel ze své vlastní továrny založené až v ruském Astrachánu. Císařovna, která často cestovala, také nechávala zasílat do Vídně i do rodného Mnichova různé místní speciality z jižních krajů.
Co oproti císařskému dvoru tehdy jedli lidé na venkově?
Se štědrovečerní večeří se čekalo stejně jako v císařské rodině do doby, než se na nebi objeví první hvězda. V chudých domácnostech se jedlo velmi skromně, podávala se jahelná kaše, přesněji řečeno jahelník, tedy jahelná kaše zapečená v pekáči, a to buď ve sladké podobě s mlékem a sušenými švestkami, nebo s houbami a se zelím. Oblíbený byl kroupový kuba se sušenými houbami. Houbám se říkalo „maso chudých“.
Ryby na stole chyběly?
Byly drahé, tak se objevovaly zpravidla jen na stole sedláků. Kapr se jedl takzvaně „na černo“ nebo „na modro“ v rosolu, podával se s knedlíkem. V prostých chalupách se připravovala čočka nebo hrách, protože se věřilo, že pojídáním luštěnin o Vánocích nebo na Nový rok člověk v příštím roce zbohatne. Podle tradice nesměly na štědrovečerním stole chybět česnek, cibule, chléb a samozřejmě vánočka. Po večeři se často jedla kaše z křížal, tedy ze sušeného ovoce: jablek, hrušek a švestek. Kaši se říkalo „muzika“. Možná odtud pochází rčení: „Za málo peněz hodně muziky.“
Jaká jídla se na císařském dvoře servírovala o svátcích po Štědrém dni?
Na Boží hod vánoční 25. prosince a na svátek svatého Štěpána 26. prosince se už mohlo jíst klasické maso: drůbež jako krocan, husa nebo kachna, ale také zvěřina a chybět nemohlo císařovo oblíbené telecí maso. Sváteční hostina měla samozřejmě mnoho chodů, často až třináct, kromě hlavního jídla se podávaly saláty, sýry, polévka, pečivo, paštiky, kompoty, moučníky i císařovnina oblíbená zmrzlina. Sisi také milovala jahody se šlehačkou.
Co měl rád František Josef?
Velmi rád měl jablečný štrúdl a rovněž císařský trhanec. K němu se váže zajímavá legenda. Tento pokrm, nazývaný Kaiserschmarrn, byl prý původně připraven pro mladičkou císařskou nevěstu Alžbětu. Nedopatřením byla ale tato zvláštní palačinka servírována roztrhaná, a tak vznikl název „trhanec“. Sisi, která byla na svatební hostině velmi rozrušená, nemohla pozřít ani sousto, navíc ji tento zvláštní zákusek moc nelákal, tak jej údajně snědl císař, aby neurazil kuchaře. Dezert si oblíbil natolik, že si ho nechával servírovat i během honů. A často se objevoval právě i na sváteční tabuli.
Dagmar Beňaková putuje po stopách Sisi
Dagmar Beňaková se dlouhodobě zabývá životem rakouské císařovny Alžběty, zvané Sisi, a její rodiny. Od dětství putuje po jejích stopách, odbornému výzkumu tématu se věnuje více než 20 let. V nakladatelství Grada jí vyšlo pět knih: Toulky po stopách císařovny Sisi (2022), Za sluncem po stopách císařovny Sisi (2023), Dopisy od Sisi – Dosud nezveřejněná korespondence císařovny (2023), Záliby císařovny Sisi (2024) a nejnověji Na západ po stopách císařovny Sisi (2025). V únoru/březnu 2026 jí vyjde kniha Osudy vnučky císařovny Sisi: Rebelka Erzsi.
Autorkou rozhovoru je Eva Tichá, editorka časopisu Apetit.
