Na vítěze čtvrté řady soutěže Peče celá země si ještě budeme muset chvíli počkat, ale ve vyzpovídání vítěze řady třetí nám nebránilo nic. Maximálně časová vytíženost Vojty Vrtišky, který studuje čtvrtý ročník medicíny a zároveň jede neskutečné bomby jako pekař a cukrář.
Jaké meditační techniky znáte a co vás zaručeně uklidní? My mámě na předních příčkách seznamu „sledovat Vojtu Vrtišku“ při pečení a zdobení dortů. Jemu vlastní lehkost, zručnost a preciznost jsou neskutečně uklidňující. A k tomu je ještě zábavný a pokorný, nemusíme být věštkyně Jolanda, abychom tomuto mladému muži vyvěštili velkou budoucnost.
„Vojta měl promyšlenou každou výzvu do posledního detailu. Používal netradiční spojení chutí i méně známé techniky. Dokázal improvizovat a měl skvělý time management. Bylo vidět, že ví, co dělá, a hlavně zůstal sám sebou,“ hodnotila jeho výkony v soutěži Peče celá země porotkyně Míša Landová. A Josef Maršálek doplnil: „Vojtův výkon byl konzistentní a stoupající. Kromě toho se o rady dělil i se svými kolegy soutěžícími. Pokud mám jmenovat jen jedno, výborně se mu povedly například francouzské butikové dortíčky, při kterých se mimo jiné naplno ukázalo i jeho velmi vysoké estetické cítění.“
Vojta si na nás našel chvíli během zkoušek na medicíně a sladkými pracovními povinnostmi a my jej vyzpovídali...
Vojto, vybavují se vám vzpomínky na „vaši“ řadu Peče celá země nyní víc, když se v televizi vysílá řada další?
Přiznám se, že je to zvláštní pocit. Na jednu stranu je to úplně jiné, je tam úplně jiná skladba lidí, vy víte, že vaše zážitky jsou fakt už minulost, ale zároveň pořád přemýšlíte, jestli se to v reálu opravdu stalo... Ale nemám úplně tendenci promítat sám sebe do té soutěže, neřeším, co bych pekl já a jak bych postupoval, což jsem si původně myslel, že se stane, ale stal jsem se čistým divákem a baví mě sledovat to na obrazovce.
Vy jste byl favoritem třetí řady. Vidíte mezi účastníky řady čtvrté někoho, kdo nad ostatními vyčnívá, nebo je to řada vyrovnaná?
Já si nemyslím, že bych úplně vyčníval. Ono je to hodně ovlivněné i tím, jak je cukrařina zrádná. A vždy se může něco pokazit – a to komukoli. Já jsem měl hodně štěstí. Řekl bych, že aktuální řada je fakt na vysoké úrovni a velmi vyrovnaná. Je vidět, jak jsou pekaři zkušení, každému sedne jiná výzva, přirozeně se doplňují a to mi přijde strašně fajn. Každý může zazářit.
Mám tam pár tipů na vítěze, které ale nechci prozrazovat. Baví mě, jak konzistentní podávají výkony, neviděl jsem vyložený fail, kdy by se někomu vyloženě něco nepovedlo.
Vzpomenete na něco, co byl pro vás opravdu silný zážitek? Pozitivní nebo negativní?
Asi úplně nejsilnější zážitek, když pominu, že jsem to fakt vyhrál, bylo, když vyřadili moji spolusoutěžící Martinku. Byli jsme tam společně 24 hodin, 7 dní v týdnu, zhruba měsíc a půl, a to vás stmelí a propojí. Takže když vám někdo blízký vypadne, máte pocit, že je to konec, že už ho nikdy neuvidíte. A u Martinky nás to zasáhlo extrémně, nikdo tehdy nečekal, že odejde. Mrzelo mě to. Ale hezké je, kolik přátelství přetrvalo dodnes.
Míša Landová v rozhovoru řekla, že v této řadě se víc než v předešlých pracuje i se surovinami, které nejsou až tak běžné. Nenajdeme je v každé spíži a lednici a diváka to tolik nemotivuje zkoušet recepty z televize...
Jedna věc je, jestli je možné, aby byl divák namotivovaný vyzkoušet si zadání výzev apod., když by mohl mít pocit, že suroviny nezná... Ale pořád je to soutěž, exhibice a doba se hodně posunula od okamžiku, kdy běžela první řada. Pokrok je znát: je spousta nových možností, i amatérští cukráři mají obrovský rozhled, a když do soutěže jdete, tak samozřejmě chcete ukázat vše, co umíte. Takže já jim rozumím. Je skvělé, že výzvy jsou tři a vy můžete upéct to, co byste podávali po obědě s rodinou i to, co je totálně kreativní a velká exhibice – je to krásné na oko, ale možná ne vhodné ke každodennímu pečení.
S Josefem Maršálkem jsme nedávno řešili, proč mu vadí, když soutěžící používají mascarpone. Řekl, že od nich chce vidět víc...
Já si myslím, že pokud bychom měli na běžném trhu dobrou smetanu, která je opravdu kvalitní, která se dá vyšlehat a je stabilní, tak polovina lidí po mascarpone nesáhne. Já ho používám, když chci přidat tuk a udržet smetanu. Takže se chci trošku soutěžících zastat: je to lehké, a když se to dobře zkombinuje s dalším krémem, tak nevidím důvod, proč by mascarpone v hezkém dortu být nemohlo.
Co byste vy upekl pro rodinu na neděli a čím byste se blýskl před porotou?
Podle mě jsou královská disciplína velké dorty, na kterých můžete demonstrovat použití různých technik, jak umíte modelovat čokoládu apod. A co se týče domácího pečení, tak pro mě je obrovský relax kynuté těsto – vizuálně je víceméně stále stejné, ale všichni ocení chuť. Nikdo neřeší, jestli se to dalo udělat jinak, a všichni si pochutnají. Takže koblihy, kynuté buchty apod.
Kam jste se posunul od vítězství, co vám soutěž dala?
Dala mi strašně moc. Vedu kurzy v rámci Gourmet Academy, ve Zlíně mám svoje studio, ve kterém natáčím, spolupracuju i s Apetitem. A je to strašně fajn. Bylo to od začátku úžasné otevření dveří do míst, kam bych ani nečekal, že se někdy dostanu, a moc si toho vážím.
I proto fandím současným soutěžícím, jak mají „vybombené“ sociální sítě, jedou videa a čapli tu příležitost. Já jsem samozřejmě taky půl roku dopředu věděl, že jsem vyhrál, ale bál jsem se na to moc tlačit, nevěděl jsem, jak mě lidé přijmou a nechtěl jsem to úplně pokoušet.
A už jste rozsekl dilema „cukrařina vs. medicína“?
Pomalu se k finálnímu verdiktu blížím, ale ještě neřeknu, jaký je. Ale už cítím, že mám jasno.
Zdroje: autorský rozhovor, Apetit, Ceskatelevize.cz
