Zdeněk Pohlreich patří k české kuchařské elitě. Proto nás vždy zajímá, jaký má názor na nejrůznější novinky a trendy, ale také jak hodnotí současnou gastronomickou situaci. Co si myslí o umělé inteligenci a jak hodnotí českou gastro scénu?
Když potkáme Zdeňka Pohlreicha, pečlivě si rozmyslíme, na co se ho zeptat. Víme totiž, že se nebojí říct svůj názor. Naše první otázka směřovala na umělou inteligenci, kontroverzní téma, které momentálně pulzuje společností. Někteří ji využívají denně, jiní se takzvané AI obávají. Chat GPT nebo například jeho konkurenci od společnosti Microsoft Copilot používají i kuchaři, kteří si tak vypomáhají při sestavování menu.
V Praze s AI rád experimentuje například šéfkuchař restaurace Triton Tomáš Kohút, stejně jako šéfkuchař restaurace Levitate Christian Chu. Zdeněk Pohlreich z chytrého pomocníka nadšený není. „Upřímně řečeno, já jsem velký odpůrce umělé inteligence, protože jestli má svět skončit tak, že zdravý rozum vyměníme za AI, řítíme se všichni do pekla,“ říká nejznámější český šéfkuchař. „Musíme si uvědomit, že umělá inteligence není žádné nadpřirozeno, je to jen to, co ji naučili lidé, kteří to vymysleli svým vlastním mozkem,“ dodává.
Podívejte se na náš video rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem
Naše další otázka směřovala ke kvalitě potravin, kterou šéfkuchaři řeší na denní bázi. Pro Zdeňka Pohlreicha je to také velké téma. Co je podle něj momentálně největší problém? „Drůbež,“ odpovídá bez dlouhého přemýšlení a dodává: „Česká drůbež je hanebná! Nikdo to tady nedělá.“
Kvalita potravin je pro něj základ a je jasné, že za prémiové potraviny si člověk musí připlatit. Na naši otázku, kolik utratí měsíčně za jídlo, však Zdeněk Pohlreich odpovědět nechtěl. „Já si myslím, že jde o takový průměr. Máme doma jen dva žaludky,“ řekl.
Poslední otázka se týkala současné gastronomické scény, jejíž vývoj Zdeněk Pohlreich detailně sleduje. Spokojený ale není. „Štve mě její zastaralost, svým způsobem ustrnutí v časech minulých, které se ale netýká lidí, kteří na scéně pracují, ale spíše pravidel, podle kterých se ta scéna musí řídit,“ uzavírá.
Zdroje: Zdeněk Pohlreich, časopis Apetit
