Každý rok je to stejné. Někde v půlce března vytáhnete formu na beránka, setřete z ní prach a rozhodnutě prohlásíte: „Letos to vyjde“. Letos bude beránek krásný. Letos se vyklopí celý a nebude mít místo obličeje zející díru. A my si to myslíme také: s našimi recepty k tomu máte totiž o dost blíž než loni.
Někdy to vyjde. Někdy ne. A přesto se rok co rok vrátíme ke stejné formě, stejnému receptu a stejnému očekávání. Protože beránek k Velikonocům prostě patří – a to i ten, který vypadá, že není úplně „ve formě“.
Proč vlastně beránek?
Beránek je symbolem Velikonoc odnepaměti. V křesťanské tradici představuje Ježíše Krista – nevinného, obětovaného za ostatní. Jehněčí maso se o svátcích jara jedlo ještě před příchodem křesťanství, a když se tradice protkly, beránek zůstal. Původně jako pečené maso, postupně jako sladký moučník.
- Dnes je sladký beránek středobodem velikonočního stolu. Spolu s mazancem a nádivkou tvoří tradiční trojici, bez které by to o Velikonocích nešlo. A zatímco mazanec se dá zvládnout relativně v klidu a nádivka odpustí i menší chybu, beránek je kapitola sama pro sebe.
Forma, těsto a velká neznámá
Říká se, že druhů velikonočních beránků je zhruba stejně jako druhů bábovky. A je to pravda – pustit se můžete do beránka šlehačkového, tvarohového, kynutého, třeného, kakaového nebo ořechového. Každé těsto má svá pravidla a každé má i svůj způsob, jak vás zaskočit.
- Šlehačkové těsto dá beránka voňavého, světlého a vláčného – ale je křehké a při neopatrném vyklopení se rozloží na dvě části přesně tam, kde by nemělo.
- Třené těsto je hutné a pevné, druhý den ještě lepší, takže beránek bez problémů přežije den na stole jako dekorace a pak ho nakonec i sníte.
- Kynuté těsto připomíná svou chutí mazanec a je pro ty, kdo nemají strach z droždí.
- Kakaový beránek je divoká karta – tmavý, výrazný, s rozinkami máčenými v rumu a případně kousky čokolády, na stole rozhodně nezapadne ani vedle té nejdokonalejší nádivky.
Vymazat, vysypat, nespěchat
Tady je místo, kde se láme chleba. Respektive beránek. Forma musí být důkladně vymazaná máslem – každý kout, každý záhyb, každé ouško. Pak vysypaná hrubou moukou. Pokud tento krok odbydete, beránek se vám v ní přilepí a neštěstí bude na světě.
Těsto se lije do přední – obličejové – poloviny formy asi čtyři milimetry pod okraj, protože při pečení vyběhne. Pak se přiklopí (pokud tedy forma má záda), jde do předehřáté trouby a peče se při 180 °C zhruba 35 až 50 minut podle receptu a velikosti formy. Propečenost se testuje špejlí, která po zapíchnutí musí vyjít čistá a suchá.
A teď možná ta nejdůležitější věta celého článku: nevyklápějte beránka, dokud není částečně vychladlý. Teplý beránek se rozpadne. Do jedné ruky chytněte formu, do druhé velký talíř, překlopte najednou a počkejte. Beránek by měl vyklouznout sám. Pokud ne, lehce poklepejte nebo formu přikryjte namočenou utěrkou.
Zdobení: čím jednodušší, tím lepší
Pocukrování moučkovým cukrem je základ a funguje vždy. Do důlků na místě očí stačí zapíchnout rozinky nebo hřebíčky, kolem krku se uvazuje mašle – a beránek je hotový. Kdo chce víc, zalije ho čokoládovou polevou. Kdo má odvahu, přidá ještě kokos nebo posypku.
Zdroj: Apetit
Recepty
