Některá jídla v sobě nenesou jen chuť, ale i vzpomínky. Na kuchyň, kde to vonělo cibulkou, třeba i na stůl s igelitovým ubrusem a na chvíle, kdy se vařilo bez receptů, ale pevnou rukou. Milionová polévka, pudinkové řezy, smaženky nebo rajská s knedlíkem nejsou trendy jídla z bister, ale poctivá klasika, která se z českých kuchyní nikdy úplně nevytratila. Zavzpomínejte si na ni s námi.
Kuchyně našich babiček byla pragmatická. Když zbyl vývar, byla kulajda. Když zbyl chleba, byly smaženky. Jídla měla jasný úkol: zasytit, zahřát a chutnat všem u stolu. A právě tahle samozřejmost je důvod, proč se k těmto jídlům stále vracíme.
Začínalo se polévkou. Vždycky.
Polévka nebyla volba, ale základ celého oběda. A když nebylo maso ani čas, přišla na řadu například milionová polévka. Byla hned hotová, stála málo a fungovala spolehlivě. Zahřála, pohladila žaludek a připravila vás na to, co přijde dál. A i když to byla jen „obyčejná“ polévka, málokdo ji odmítl.
- Ostatně: velmi podobnou polévku najdete i v Itálii. Jen pod názvem, který byste si možná spíš spojili se zmrzlinou. Stracciatella stojí na stejném principu jako naše jemné vývary s drobnou vložkou, jen má lehce středomořský charakter – a to hlavně díky parmazánu.
Omáčky, které se neobhajovaly
Pak přišlo na řadu hlavní jídlo. Často rajská s knedlíkem. Jídlo, které stmeluje dodnes a v babičkovské kuchyni mělo své čestné místo. Vařila se tak, jak se vařila vždycky. Sladší, lehce kyselá, s masem nebo klidně bez. Nebyl důvod ji modernizovat. Stejně tak bramboračka – polévka, která klidně nahradila celý oběd. Neodolatelná je už na pohled a právem patří mezi klenoty české kuchyně.
Večeře, když se nechtělo vařit
Ne každý den byl sváteční. A právě tehdy přicházely na řadu smaženky. Nebo knedlík ve vajíčku – proč taky ne. V kuchyních pár let zpátky se na zbytky nehrálo. Knedlík, který zbyl od oběda, nebyl podřadné jídlo, ale základ večeře. Možná na tahle jednoduchá jídla dnes trochu zapomínáme. A o to víc pak překvapí, jak dobře chutnají, když se k nim po čase vrátíme.
Když se čekala návštěva, objevil se na scéně šunkový chlebíček s pomazánkovým máslem nebo trochou bramborového salátu, plátkem šunky a kyselou okurkou navrch. Chlebíčky se skládaly pečlivě, často už s předstihem, aby bylo při zazvonění hotovo. Žádné jiné jídlo nedá tak jasně najevo, že host je vítaný, nemyslíte?
Sladká jídla jako hlavní chod
Sladké nebylo jen dezertem. Bylo často i obědem a tudíž hlavním chodem. V kuchyních byly jako doma nudle s mákem. Ač se to nezdá, zasytí a recept je navíc mnohem snazší, než si možná myslíte (což je o důvod víc, proč si nudle s mákem připravit i když už jste velcí).
Vzpomínáte na dny, kdy se smažily koblihy? My ano! Nedělaly se často, ale o to víc se na ně těšilo. Marmeláda, cukr, vůně v celé kuchyni. Když byly koblihy, bylo jasné, že je neděle.
Pudink a mandarinky: nesmrtelná dvojka
I pudink měl v kuchyni zvláštní postavení. Byl dezertem po obědě, ale klidně i zákuskem ke kávě. Z obyčejného vanilkového nebo čokoládového pudinku vznikaly řezy na plech, vrstvené s piškoty nebo sušenkami. Často se přidala i konzerva mandarinek – ta samá mandarinka se mimochodem objevovala i na česnekových jednohubkách. Nebyla to náhoda, spíš tehdejší jistota: když už byla otevřená konzerva, našla uplatnění všude.
Tohle byla kuchyně, kde se nic zbytečně nevyhazovalo a kde se z jednoduchých věcí dělala plnohodnotná jídla. Vyzkoušejte je znovu i vy.
Zdroj: Apetit
Recepty
