Jestli máte povidla spojená hlavně s buchtami od babičky, rozhodně nejste sami. Byla by ale škoda nechat je zavřená ve sklenici až do dalšího pečení. Povidla totiž zvládnou mnohem víc. Namažte je na lívance, naplňte jimi kynuté knedlíky, přidejte je do perníku nebo zkuste jejich sladkokyselou chuť využít k masu. Jedna sklenička tak může pokaždé chutnat úplně jinak.
Když bylo švestek hodně, vařila se povidla. Dnes máme mrazáky, lednice a ovoce v supermarketu prakticky po celý rok. Dříve bylo potřeba vymyslet, jak úrodu uchovat na měsíce dopředu. A právě povidla byla jedním z nejlepších řešení. Tradiční povidla navíc nepotřebovala hromady cukru. Používaly se dobře vyzrálé švestky, které byly samy o sobě dost sladké, a dlouhým vařením se z nich postupně odpařovala voda. Chuť ovoce se koncentrovala a výsledkem byla tak hustá hmota, že ji bylo někdy potřeba před použitím znovu naředit.
Povidla v hrnci nebo v troubě?
Klasicky se povidla vaří v hrnci a chce to čas. Abychom byli zcela upřímní, hodně času. Čím jsou hustší, tím větší pozornost potřebují, protože připálené dno hrnce dokáže pokazit několik hodin práce během pár minut.
- Proto se dnes často připravují i v troubě. Švestky dáte do hlubšího pekáče a necháte je pomalu péct, dokud se neodpaří dostatek vody a nezískají požadovanou konzistenci. Nemusíte nad nimi stát s vařečkou v ruce, trouba zvládne velkou část práce za vás.
Jak poznáte, že jsou povidla hotová?
Barva už dávno není fialová, ale hluboce tmavá. Vůně je mnohem intenzivnější než na začátku a na dně pekáče nezůstává řídká švestková šťáva. Správná povidla jsou hustá a z vařečky nestékají jako marmeláda.
A právě hustota je důležitá nejen kvůli skladování. Pokud je chcete použít jako náplň do buchet nebo koláčů, příliš řídká povidla vám při pečení snadno vytečou ven. Pokud jsou naopak tak hustá, že v nich skoro stojí lžíce, není to žádná tragédie. Před použitím je můžete rozmíchat s trochou vody nebo rumu.
Na co všechno se používají povidla
Když se řeknou povidla, většině z nás pravděpodobně jako první naskočí kynuté buchty. Stejně dobrá jsou povidla ve vdolcích, koláčích nebo šátečcích z listového i kynutého těsta. A pak je tu samozřejmě kombinace tvarohu, máku a povidel. Trojice, na které české pečení stojí už pěknou řádku let.
- Chodské koláče jsou asi nejlepším důkazem, že povidla nemusí být jen schovaná uvnitř těsta. Společně s tvarohem a mákem vytvářejí typické zdobení, kvůli kterému jsou tyhle koláče skoro stejně krásné jako dobré.
- Povidla ale můžete přidat i do jednoduchého tvarohového koláče, drobenkového moučníku nebo perníku. Právě v perníkovém těstě fungují skvěle – dodají mu vláčnost a výraznější ovocnou chuť.
- A jestli vám zůstane na dně skleničky pár lžic, nemusíte kvůli nim zadělávat na buchty. Namažte je na palačinky, lívance nebo toast s tvarohem.
Povidla k masu? Rozhodně ano
Tady už možná část čtenářů trochu zpozorní. Povidla přece patří do buchet. Jenže jejich výrazná sladkokyselá chuť si velmi dobře rozumí také s masem. Stačí malé množství přidat do omáčky k vepřovému, kachně nebo zvěřině. Společně s vývarem, kořením a trochou kyselosti vznikne výrazná omáčka, ve které povidla nepůsobí jako sladká náplň do koláče, ale jako koření.
- Ostatně kombinace ovoce a masa není v české ani evropské kuchyni nic neobvyklého. Ke zvěřině podáváme brusinky, kachna si rozumí s jablky a švestky fungují s výrazným masem úplně stejně dobře.
Pokud máte chuť experimentovat, zkuste povidla přidat i do marinády nebo glazury na pečené maso. Jen opatrně s množstvím – tady opravdu platí, že méně znamená více.
Recepty, ve kterých můžete povidla využít, najdete níže:
Recepty
