Polévky mají v české kuchyni svou tradici a zajímavý historický základ. Mnohdy vznikaly z mála a často byly tím hlavním jídlem dne. Řada z nich tedy musí pořádně zahřát, ale hlavně zasytit. A třeba česnečka nebo vývar měly postavit na nohy nejen v době nemoci, ale i po těžkém dni. V každém kraji se ty největší české skvosty vaří trochu jinak, někde se přidává víc kmínu, jinde poctivá smetana nebo domácí klobása. Přesto mají jedno společné – poctivý základ a dostupné suroviny.
Polévka bývala základem v podstatě každého oběda a v mnoha rodinách to platí dodnes. Ne nadarmo se říká, že polévka je grunt, tedy základ, protože nastartuje organismus, zahřeje, zavodní a dodá živiny. Dřív měla zasytit po práci na poli, dnes se k ní vracíme trochu jinak – hledáme chuť domova, poctivý vývar vařený několik hodin i recepty, které nezapadly pod náporem moderních trendů. České recepty stojí na surovinách, které byly vždy po ruce: brambory, česnek, houby, zelí nebo vejce. Nepotřebují složité techniky ani drahé ingredience, jen poctivou chuť.
Česnečka zahřeje a postaví na nohy
Poctivá česnečka patří mezi nejvoňavější a nejoblíbenější české klasiky. Základ tvoří silný vývar, brambory nakrájené na malé kostky, pořádná dávka česneku a špetka majoránky, která se přidává až nakonec, aby neztratila aroma. Někdo si nedovede česnečku představit bez opečených krutonů, jiný nedá dopustit na rozšlehané vejce vlité přímo do horké polévky.
Její příprava je jednoduchá, ale výsledek neuvěřitelně postaví na nohy – a to z ní dělá stálici českých kuchyní. Když se česnek krátce rozdrtí, smíchá se solí a přidá až těsně před podáváním, chuť zůstane výrazná a svěží. A pokud se v talíři navíc rozpustí trocha sýra, vznikne jídlo, které opravdu zasytí.
Bramboračka zasytí a chutná skvěle
Bramboračka má mnoho podob. Většinou se ve velkém hrnci nejprve orestuje kořenová zelenina, přidají se brambory, kmín a někdy i sušené houby, uzené maso nebo třeba klobáska či slanina. Jsou to ale právě houby, které dávají polévce typickou zemitou vůni, bez které by to v mnoha částech naší vlasti zkrátka nebylo ono.
Možná ještě důležitější roli hraje i majoránka. Přidává se až nakonec a polévka by se po jejím vsypání už neměla dlouho vařit. Jinak ztratí svou charakteristickou chuť a může zhořknout. Bramboračka chutná nejlépe druhý den, kdy se všechny chutě krásně propojí.
Kulajda voní po kopru a houbách
Mezi nejoblíbenější české klasiky patří bez debat kulajda. Hustá smetanová polévka s bramborami, houbami a výrazným koprem rozděluje domácnosti na dva tábory – jedni ji milují, druzí obcházejí obloukem. A může za to kopr. Když se ale připraví správně, s jemně nakyslou chutí a ztraceným vejcem, bývá v hrnci během chvíle prázdno.
Důležitý je vývar, ideálně zeleninový nebo houbový, do kterého se přidají brambory nakrájené na menší kostky. Houby je dobré nejprve krátce orestovat na másle, díky tomu získají výraznější chuť. Nakonec přijde smetana, trocha octa a až úplně na závěr čerstvý kopr. Právě ten by se neměl dlouho vařit, jinak ztratí svou svěží vůni.
Zelňačka a kyselica – krajové hvězdy
Na Moravě kralují zelňačka a valašská kyselica. Dvě příbuzné polévky, které stojí na kysaném zelí, bramborách a masové vložce. Na Valašsku se kyselica tradičně zahušťuje smetanou a voní po kmínu, zatímco zelňačka bývá výraznější díky mleté paprice a klobáse. Obě chutnají nejlépe druhý den, kdy se všechny chutě krásně propojí.
Možná právě na polévkách nejvíc vyniká, že česká kuchyně nikdy nestála na okázalosti. Stačil hrnec, pár běžných surovin a zkušenost, kterou nešlo odměřit na gramy. Každá domácnost si recepty sice časem upravila po svém, a tak neexistuje jedna „správná“ česnečka ani jediná pravá bramboračka, ale polévky jako takové zůstávají dodnes a jejich základ se nemění.
Zdroj: Apetitonline
Recepty
Doporučujeme článek s videem
Sdílet kolekci receptů
Podobné kolekce receptů
