V Salcburku se pivo vaří už šest set let, i proto se o něm mluví jako o rakouské metropoli piva. Netradiční koncept nabízí jeden z nejstarších pivovarů Augustiner Bräu – pivo a jídlo si nosíte ke stolům sami.
V barokním městě na řece Salzach vznikly první pivovary už ve 14. století. Ten augustiniánských mnichů Augustiner Bräu v klášteře Mülln byl založený v roce 1621. Dodnes se tu vaří pivo podle původní receptury a zdejší koncept pivnice je naprosto unikátní – funguje na principu samoobsluhy.
- Pro pivo si chodíte do výčepu, sami si umýváte kameninové pivní džbánky.
- Stejně tak musíte vyrazit nakoupit jídlo, když dostanete chuť něco k pivu zakousnout. Což byste rozhodně měli, byla by velká škoda přijít o zážitek z pivovarské tržnice.
Ano, slyšíte správně. V dlouhé uličce staletých prostor s klenutými stropy je jeden obchůdek s jídlem vedle druhého a skutečně to tady připomíná tržnici.
Kolos, který šlape
Celý koncept pivnice na první pohled může pro neznalé působit podezřele (přece se nebudu v hospodě obsluhovat sám!). Po prvním loku piva a ochutnání zdejších dobrot ale zapomenete na jakékoliv výhrady. Budete tady chtít sedět co nejdéle a budete se sem chtít vracet.
Celé je to neskutečně dobře fungující soukolí, které jede bez zaškobrtnutí. To je nezbytnost, neboť pivnice pojme neuvěřitelné množství návštěvníků.
- Do pivnice se vejde 2 500 hostů, usadit se můžete v pěti obřích sálech a třech menších místnostech.
- V létě ale budete chtít posedět na rozlehlé zahradě pro 1 300 hostů. Příjemné klima tady vytvářejí vzrostlé kaštany, slunečního žáru se tedy nemusíte bát.
Jak to v Augustiner Bräu funguje?
Ve vstupních prostorách pivovaru si vezmete půllitrový nebo litrový kameninový džbánek. Ve fontánce s vodou na čidlo si ho opláchnete, u jednoho okénka zaplatíte pivo a s lístkem si jdete nechat pivo tekoucí samospádem načepovat do džbánku.
- Pivo Augustiner se v klášterních prostorách vaří podle stále stejné receptury jako kdysi na počátku založení v 17. století.
- Stejně tak tady jako před staletími odpočívá tradičním způsobem v otevřených kvasných kádích, posledních v Rakousku. Tohle všechno můžete vidět při prohlídce pivovaru, které pro návštěvníky pořádají.
My už prohlídku máme za sebou a jdeme si vybrat jídlo do zdejší tržnice. Malým obchůdkům v dlouhé chodbě dominuje maso – obří řízky, jemná sekaná z hovězího a vepřového, pečená kolena, klobásy, žebra, grilovaná kuřata, kuřecí křídla. K tomu pečené brambory, hranolky, smažené tenké bramborové spirálky...
- Samozřejmě je tu také spousta pečiva jako dalamánky, housky, preclíky, ale třeba také skladkosti v podobě obřích kremrolí nebo štrúdlu.
- Nechybějí sýry, salámy, klobásy, olivy, kyselé nakládané ryby.
Nás ale úplně nejvíc zaujala bílá ředkev ve spirálkách. Zelenina se jednoduše nasadí na strojek, ten ji nakrájí na průsvitně tenké spirálky a je hotovo. Když si ji později na zahrádce dáváme k pivu, zdatně konkuruje všemu ostatnímu a mizí jako jedna z prvních. Není divu, že stánek s ředkvemi má v pivovaru svoji tradici, rodina Atanassoff ho tady provozuje už téměř půl století.
Pivovar jako centrum radosti
Jsou tři hodiny odpoledne, salcburské pivovarské prostory Augustiner Bräu se právě otevírají, a my nevěřícně sledujeme, jak se obrovská zahradní restaurace rychle plní lidmi. Před chvílí tady nikdo nebyl, během pár minut tu sedí party lidí nejrůznějšího věku, rodiny s dětmi, postarší manželské páry.
Muži vyrážejí pro pivo, mladší ročníky rovnou s tupláky, aby nemuseli pořád běhat k výčepu. Další nesou s úsměvem na tváři plné tácky s jídlem. Se zdejším ležákem si připíjíme na zdraví. Je lehký a neskutečně osvěžující.
V dalších dnech v Salcburku ochutnáme mnoho dalších druhů piv, lahodný Augustiner v chuti i se zážitky kolem něj spolehlivě vede.
