Pokud se tedy vánoční pečivo nepovedlo, byla to hotová katastrofa. V době, kdy se používaly nekvalitní tekuté pivovarské kvasnice, byly šance na zmařené těsto velmi vysoké. V některých oblastech se takovému – sraženému a tvrdému – pečivu říkalo brousky. A od brousků k obávanému Brusaři už byl jenom krůček.
Brusař byl slaměná figurína nastrojená do starých šatů, která měla připomínat pekaře. Zlomyslní tvůrci mu dali do jedné ruky pekařskou lopatu, do druhé pometlo a dlouhý dopis. Jakmile se v některé chalupě začaly péct vánočky nebo koláče, začali zlomyslní šprýmaři jednat. Jakmile nedávali v chalupě pozor, už se jim Brusař jako nezvaný host opíral o pec. Hospodář pak musel místo pečení nahlas předčítat dopis, ve kterém stálo, kde všude už slaměný pekař byl, koho navštívil a kde nabízel své služby.
Zlomyslní tvůrci figuríny se bavili, a zatímco hospodář četl, těsto se většinou zdrclo a vzácné suroviny (bílá mouka bývala opravdovou vzácností, a co teprve rozinky a mandle!) přišly nazmar. Navíc tu byla ona pověra, že zkažené pečivo znamená špatný rok. Proto jakmile se rozneslo, že Brusař brousí po vsi, stavěli se v každé chalupě hlídky.
Přidat komentář