Podniková ‚mecheche‘
Oficiálně se na pracovišti slavilo celý rok –začátkem roku Vítězný únor, v březnu MDŽ, v květnu Svátek práce, v červnu Den dětí, v říjnu Den znárodnění, pak VŘSR a k tomu všechny ty oslavy dne narození a úmrtí významných socialistických ikon.
Zatímco povinné oslavy mnohdy probíhaly pouze v rámci podnikových nástěnek, kulatiny či svátky kolegů a kolegyň se slavily ve velkém stylu. Ženy zaskočily do lahůdek a donesly osvědčenou trojkombinaci rybího, vlašského a bramborového salátu a během pracovní doby vykouzlily jednohubky a chlebíčky. A pak už se jen sedělo a popíjelo. Milovníci červeného si dali Svíčku, fanoušci bílého Pražský výběr a fajnšmekři Sovetskoe igristoe. Vrcholem podnikového života byla ale každoroční oslava MDŽ – ženy dostaly oschlý narcis, hyacint či karafiát a štěbetaly nad máslovými dorty a řezy a muži se na jejich zdraví pořádně opili.
Domácí oslavy
K víkendovým posezením v kruhu rodinném patřilo opékání buřtů, brambor, jablek či chleba – pamětníci se většinou shodnou, že tehdejší špekáčky byly v porovnání s těmi dnešními nesrovnatelně lepší. Na rodinné narozeniny se vařila česká klasika (svíčková, řízek), ke kulatinám patřily chlebíčky, nejlépe z Domu potravin (to byl znak skutečné prestiže). Zámožnější rodiny servírovaly delikatesy jako ruský kaviár, pražskou šunku, gruzínský koňak či dokonce ‚západní‘ lahůdky pořízené v Esu.
Přidat komentář