Dnes už se posvícení tolik nedrží, ale ještě před pár desítkami let to byl významný svátek, na který se lidé těšili celý rok. Pojila se s ním řada významných událostí, jako zásnuby nebo svatby. A podle toho také hody vypadaly – podával se tradiční kaldoun, pečená husa a nesměly chybět posvícenské koláče a další pečlivě připravené dobroty.
Posvícení (hody, nebo také krmáš) je událost, kterou si lidé připomínají den, kdy byl vysvěcen místní kostel, jež často nesl jméno některého z významných světců, náboženské události nebo předmětu. Církev zpravidla sakrální budovy nestavěla a do své správy si je převzala až po jejich dokončení. Proto, aby se v svatostánku mohly konat náboženské obřady (mše, svatby, křtiny, pohřby atd.), bylo nutné stavbu vymanit ze světské sféry tím, že ji biskup vysvětil.
- Šlo o obřad, který měl jasná pravidla a pro obyvatelé obce byla tato událost velmi významná, protože stavbě věnovali mnoho práce a často i peněz.
- Kostely byly navíc významným místem pro setkávání lidí.
Podzim – období hojnosti a bujarého veselí
Samotné posvícení bylo často strategicky pořádané na podzim, kdy už byla veškerá práce na polích ukončena a krmení pro dobytek byl pod střechou. Sýpky plnilo sklizené obilí a ve spíži čekaly nové zásoby máku, ořechů, ve sklepích jablka, hrušky a sudy mladého vína. V chlévech byly vykrmené kachny, husy nebo slepice. Zkrátka vše bylo připravené k tomu, aby si lidé mohli odpočinout od celoroční práce a bujarými oslavami se rozptýlit.
Zásoba jídla byla právě v tomto období nejbohatší, a proto se během hodování objevovaly na stolech nejrůznější pochoutky.
- Nejčatějši se servíroval kaldoun (nebo také kaldon), což je zahuštěný vývar z drůbežích drobů s malými játrovými knedlíčky.
- Hlavním chodem byla do zlatova pečená husa se zelím a oblíbenými druhy knedlíků, typickými pro daný region.
Posvícenské koláče – neodolatelné sváteční pečivo
Posvícenské koláče se stejně jako svatební koláčky pekly nadvakrát. Prvním se říkalo „zváče“ a obdarovávali se jimi známí, sousedé a příbuzní, kteří byli tímto gestem zváni k posvícenským oslavám. Druhá várka se pekla přímo na posvícenskou hostinu a dívky je rozdávaly chlapcům, se kterými chtěly tancovat na posvícenské zábavě.
- Ani v jednom případě se na surovinách nešetřilo.
- Těsto lidé připravovali výhradně z pšeničné mouky, přidávalo se máslo, v některých případech i smetana.
- Plnily se tvarohovou, makovou, povidlovou i ořechovou náplní.
- Přidávaly se rozinky, mandle a další drahé suroviny.
- Dále se pekly tradiční martinské rohlíčky (nebo také rožky) z křehkého těsta.
Bez práce nejsou koláče
Oslavy probíhaly od soboty do úterý, ale přípravy na samotnou událost trvaly i několik týdnů dopředu. Smýčily se chalupy, chlévy, zametal se dvůr. Často se na posvícení konaly svatby, zásnuby i tradiční zábavy. Lidé navíc navštěvovali i posvícení v sousedních vesnicích.
Několikadenní bujaré veselí ale odvádělo lidi od práce, a to se příliš nelíbilo císaři Františkovi Josefovi II. Aby těmto rozmařilostem udělal konec, rozhodl se zavést pro celou zemi jednotné posvícení, tzv. „havelské“ (někdy se také označuje jako „císařské hody“). To se mělo konat v říjnu, první neděli po svátku Havla (což bylo v té době velmi časté jméno). Jenže lidé si toto nařízení vyložili po svém, nové posvícení s radostí uvítali a k tomu si zachovali i to stávající.
Zdroje informací: Wikipedie, iRozhlas, magazín Apetit
