Se zelím nebo se šípkovou je dilema, které gurmáni řeší každý podzim. Restaurace Hájenka Kersko, známá z Menzelových Slavností sněženek, nabízí řešení – talíř „půl na půl“, kvůli kterému sem lidé přijíždějí i z opačného konce republiky. Poznejte příběh této ikonické hospůdky a vyzkoušejte si recept na šípkovou omáčku jako z filmu.
Filmy Jiřího Menzela vstoupily do dějin nejen díky všem oceněním, kterých se jim dostalo, ale také díky nezapomenutelným hláškám a scénkám. A spor dvou mysliveckých sdružení ze znesvářených vesnic o to, zda se ke kanci lépe hodí šípková omáčka nebo zelí, se stal legendárním.
Slavnosti sněženek natočil oscarový režisér podle knihy Bohumila Hrabala a natáčel je „na místě činu“, tedy v Kersku u Nymburku, kde Hrabal roky žil a kde je i slavná Hájenka. Ta dodnes stojí a je to vyhledávaná restaurace, na jejímž menu najdete jak kančí výpečky se zelím (a bramborovým knedlíkem), tak kančí kýtu se šípkovou omáčkou (a houskovým knedlíkem).

Příběh Hrabalovy Hájenky Kersko
Hájenka Kersko se začala stavět v roce 1935, původně jako kavárna, a proslavila se právě tím, že tu rád trávil čas spisovatel Bohumil Hrabal a zasadil do ní děj mnoha svých povídek. Hrabal v chatové osadě Kersko 25 let žil obklopený desítkami polodivokých koček a jezdil sem za ním i jeho přítel, režisér Jiří Menzel, zejména v době, kdy nemohli ani jeden svobodně tvořit. A právě zde nakonec vznikl dnes již legendární film Slavnosti sněženek z roku 1983 o sporu dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem.
Dnes je restaurace Hájenka zaměřená na zvěřinová jídla, ale na své si přijdou i ti, kdo zvěřině neholdují. Šípkovou a svíčkovou omáčku zde nezahušťují, a proto je vhodná i pro bezlepkovou dietu. Hájenka je oblíbeným cílem jak cyklistů, motorkářů a turistů, tak i gurmánů a filmových fanoušků. Ti buď mají jasno, zda „se šípkovou“ nebo „se zelím“, případně si z menu vybírají „Talíř Hájenka“, kde najdou obě varianty.
Se zelím nebo se šípkovou: Jak to vyřešil Jiří Menzel?
Jak to měl s jídlem Jiří Menzel? Velký gurmán nebyl. Spíš naopak. „Jídlo se v mých filmech sice objevuje často, ale nehraje mimořádnou roli. Nejsem fajnšmekr. Mám rád guláš a další normální jídla. Jsem v tomto jednoduchý. Nechci ryby a králíka a jsem velice háklivý na cizí jídla,“ řekl kdysi Menzel pro iDNES.cz s tím, že jí, aby neměl hlad, a dodal, že Bohumil Hrabal si naopak jídlo uměl vychutnat.
A i když samozřejmě ochutnal obě varianty, tedy kance se šípkovou i se zelím, a obě mu chutnaly, hlubší dojem v něm ani jedna z nich nezanechala.
Zkuste šípkovou jako z filmu Slavnosti sněženek
Na šípkovou omáčku budete potřebovat: 120 g slaniny, 600 g kančí plece nebo kýty, sůl a čerstvě mletý pepř, 2 menší cibule, 2 mrkve, 1 petržel, ½ středního celeru, 4 lžíce oleje, 150 ml červeného suchého vína, 150 ml velmi silného šípkového čaje, 2 lžíce šípkové zavařeniny, 4 kuličky černého pepře, 4 kuličky nového koření, 4 kuličky jalovce, 2 bobkové listy, 1 lžička sušeného tymiánu, vývar (nebo vody)
Postup:
- Slaninu nakrájejte na delší tenčí hranolky. Jeden konec seřízněte tak, aby vytvořil špičku, a slaninu dejte na chvíli do mrazničky ztuhnout. Kančí maso protkněte slaninou (v mrazničce zpevní a půjde to snadno), osolte a opepřete.
- Cibuli nakrájejte nadrobno, kořenovou zeleninu na kostičky. V pekáčku rozpalte olej a maso na něm ze všech stran opečte. Až se zatáhne, vyjměte ho a nechte chvíli stranou.
- Do pekáčku přidejte odřezky slaniny ze špikování, cibuli a zeleninu, osolte a orestujte dozlatova. Nakonec do základu vmíchejte šípkovou zavařeninu.
- Do hrnce vraťte maso, podlijte vínem a nechte chvíli redukovat. Poté přilijte i silný šípkový čaj, přidejte koření (můžete ho vložit do sítka na koření, v hotové omáčce se vám bude snadněji hledat), přikryjte a duste doměkka. V průběhu dušení můžete maso podle potřeby podlévat vývarem nebo vodou.
- Hotové maso vyjměte z omáčky, vylovte i sítko s kořením a omáčku rozmixujte nebo propasírujte přes sítko. Podle potřeby nařeďte vývarem a případně dochuťte šípkovou marmeládou (na okyselení můžete použít trochu citronové šťávy).
Zdroj: Hájenka Kersko, iDNES.cz