Vaří se u nás jakoby odedávna, ale ve skutečnosti k nám tahle oblíbená ,česká‘ jídla doputovala odjinud. Pustili jsme se za nimi do jejich domoviny a přinášíme vám je v původním znění.
U nás mu říkáme guláš, v Maďarsku perkelt. Perkelt má málo šťávy přirozeně zahoustlé dušením; oproti tomu pravý maďarský guláš je mnohem řidší, připomíná spíš polévku a zásadně se nezahušťuje.
Milánskou kotletu, předchůdce našeho řízku, ochutnal maršál Radecký při svém italském tažení. Recept přivezl na císařský dvůr do Vídně, odkud se rozšířil po celé monarchii.
Předchůdcem našich topinek jsou ty italské. 
Bruschette se opékají na pánvi nebo v toustovači a crostini zase potřené olejem v rozpálené troubě.
Čevapčiči jsme mívali ve školní jídelně, tohle je však docela jiná záležitost! Bosensko-chorvatskou specialitu vycházející z Turky dovezeného kebabu si prostě zamilujete.
V českých kuchyních se tomu říká srbské rizoto, není to špatné, ale skutečnému balkánskému džuveči se to opravdu nevyrovná!
Pravý maďarský tažený závin je pochoutka, pro kterou stojí za to chvíli umírat hrůzou, jestli se vám bobek těsta opravdu podaří vytáhnout do tak obrovských rozměrů, jak předepisuje recept. Nebojte, podaří!
Turecká káva se tradičně vaří v džezvě, speciální konvičce. Dobře vede teplo a vypadá stylově. Můžete však použít i kastrůlek.
