I v betonové zástavbě panelových domů lze najít cestu k přírodě. Kompostování v bytě nabízí možnost proměnit kuchyňský bioodpad v cenné hnojivo pro vaše pokojové rostliny či balkonovou zeleň. Zjistěte, jak začít s vermikompostováním a přispějte tak k udržitelnosti i bez vlastní zahrady.
Kompostování je přirozený proces rozkladu organických materiálů za pomoci mikroorganismů, hub a dalších živých organismů, při kterém vzniká humus – tmavá, drobivá látka bohatá na živiny. Tento proces napodobuje přirozený koloběh živin v přírodě, kde se organická hmota rozkládá a vrací zpět do půdy, čímž ji obohacuje a zlepšuje její strukturu.
Výhody kompostování v bytě
Kompostování v bytě přináší několik výhod, které určitě oceníte.
-
Snížení množství odpadu: Až 40 % domácího odpadu tvoří bioodpad, který lze kompostovat, čímž se snižuje množství směsného odpadu.
-
Výroba vlastního hnojiva: Získáte kvalitní organické hnojivo pro pokojové rostliny, čerstvé bylinky či balkonovou zeleň.
-
Ekologický přínos: Přispíváte k udržitelnosti a snižujete ekologickou stopu své domácnosti.
Co dávat do kompostu
Asi není potřeba vysvětlovat, že některé věci do kompostu nepatří. Co tam tedy dávat? Můžete kompostovat prakticky veškerý odpad rostlinného původu, tedy slupky, většinu ovoce i zeleniny, nať, ohryzky apod., dále také papírové čajové sáčky, kávovou sedlinu, uvadlé květiny, staré pečivo, skořápky vajíček i ořechů. Zbytky pečiva, papírové ubrousky či zvadlé květiny by měly tvořit malou část kompostu, mohou totiž začít plesnivět. Odpad je vhodné krájet na menší kousky (cca 5 cm).
POZOR: Nikdy nekompostujte kosti, maso, mléčné výrobky, citrusy, zázvor, cibuli a česnek.
Vermikompostování: Ideální řešení pro bytové podmínky
Vermikompostování je metoda kompostování za pomoci žížal, nejčastěji pomocí druhů Eisenia fetida, Dendrobaena veneta a oblíbené jsou i tzv. kalifornské žížaly. Tyto druhy žížal jsou oproti českým schopné rychleji zpracovat organický odpad na kvalitní kompost – 500 g žížal zkonzumuje asi 250 g odpadu denně, tedy množství, které za den vyprodukuje čtyřčlenná rodina.
Vermikompostér pak funguje jako nádoba se dvěma komorami – v horní jsou umístěné žížaly, do spodní stéká tekutina, která je výsledkem kompostování. Tato tekutina se označuje jako žížalí čaj, který je po zředění výborným hnojivem. První žížalí čaj získáte zhruba 3 měsíce po založení kompostu.
Jak začít s vermikompostováním v bytě
-
Pořízení vermikompostéru: Speciální nádoba určená pro vermikompostování může být umístěna v kuchyni, na balkoně či v komoře. Důležité je zajistit ideálně stálou teplotu mezi 15–25 °C a chránit žížaly před přímým slunečním zářením i mrazem. A nemusíte mít obavu, že budete denně zakopávat o nevzhlednou krabici – dnes se vermikompostéry vyrábějí jako designové kusy nábytku.
-
Příprava prostředí: Než dáte žížaly do vermikompostéru, musíte jim připravit vhodné prostředí – na dno nádoby nasypejte rašelinu, na ni dejte natrhaný karton nebo plata od vajíček, případně hobliny a podestýlku zvlhčete, aby se do ní žížaly snadno zavrtaly. Ideální vlhkost poznáte tak, že při stisku podestýlky vymáčknete pár kapek vody. Někdy koupíte vermikompostér s již připravenou podestýlkou.
-
Výběr vhodného materiálu: Do vermikompostéru lze přidávat zbytky ovoce a zeleniny, kávovou sedlinu, čajové sáčky, rozdrcené skořápky z vajec či papírové ubrousky. Naopak se vyhněte masu, mléčným výrobkům, tukům, citrusovým plodům a kořeněným zbytkům, které žížalám nevyhovují. Pokud žížaly materiál nestíhají zpracovávat, může začít plesnivět, proto můžete nechat ohryzky či slupky chvíli v lednici.
-
Údržba kompostéru: Pravidelně přidávejte bioodpad a dbejte na správný poměr mezi zeleným (dusíkatým) a hnědým (uhlíkatým) materiálem. Kompost by měl být přiměřeně vlhký a provzdušněný; doporučuje se jej alespoň dvakrát ročně promíchat.
Zajímavost: Mezi zelené (dusíkaté) složky patří například čerstvě posekaná tráva, zbytky zeleniny či rostlin apod. Za hnědé (uhlíkaté) složky považujeme čajový sáček, kávovou sedlinu, dřevěný popel, piliny, seno, listí, slámu, drcené větve apod. Poměr uhlíkaté a dusíkaté složky by měl být 2,5–3:1, tedy na 2–3 díly hnědého materiálu je třeba použít 1 díl zeleného.
Možné problémy a jejich řešení
-
Zápach: Nesprávné složení nebo přemíra určitého typu odpadu může způsobit zápach. Dbejte na správný poměr materiálů a vyhněte se nevhodným přísadám.
-
Octomilky: Překrytí čerstvého odpadu vrstvou suchého materiálu, jako je papír či suché listí, může pomoci předejít výskytu octomilek. Na povrch kompostéru můžete už rovnou umístit netkanou textilii.
-
Únik žížal: Pokud jsou podmínky v kompostéru nevhodné (např. přílišná vlhkost či nedostatek potravy), mohou se žížaly snažit uniknout. Zajistěte jim optimální prostředí.
Alternativy k vermikompostování
Pokud vám chov žížal nevyhovuje, můžete zvážit jiné možnosti.
-
Elektrický kompostér: Urychluje proces rozkladu bioodpadu bez potřeby živočišných pomocníků. Toto zařízení však vyžaduje přívod elektrické energie a je finančně náročnější.
-
Kompostéry na balkon či terasu: Jedná se o obdobu klasického zahradního kompostéru. Některé mají dokonce systém dvou komor – do první vkládáte bioodpad, zatímco ve druhé už probíhá samotné zrání kompostu.
Zdroje informací: ecmost, meneodpadu, zelenezpravy, zelenadomacnost, hobbykuk
