Kolik druhů pepře znáš, tolikrát jsi kuchařem.
Sečuánský pepř
Má mnoho dalších názvů: s’čchuanský (česká transkripce), fagara, anýzový pepř, čínský pepř nebo kvetoucí pepř – přesto však s pravým pepřem není příbuzný. V Asii se využívá jako koření i k léčebným účelům už odpradávna. Pochází z trnitého keře Zanthoxylum piperitum s opadavými listy. Sečuánský pepř je výborný na drůbež a jiné maso, tradičně například na sečuánskou křehkou kachnu. Mletý je složkou čínského koření pěti vůní. Jeho blízkým příbuzným je japonský pepř sanšó.
Bílý a černý pepř
Unce pepře se kdysi v Evropě prodávala za unci zlata. V současnosti je stále stejně oblíbený, naštěstí už není tak vzácný. Pepř pochází z Malabarského pobřeží v Indii a je plodem tropického ovíjivého keře Piper nigrum, přičemž zrnka jsou uspořádána v převislých klasech. Pepř černý představuje její sušená nezralá semena a bílý pepř, který je jemnější, zrnka zcela zralá.
Ochucují se jím vývary a nálevy, hrubě drcený je skvělý na grilované steaky, ale nejlepší je čerstvě mletý, zvýrazní třeba omáčky, hlavně bílé. Jeho příbuzným je v Asii oblíbený nasládlý pepř dlouhý (Piper longum), pepř kubebový (Piper cubeba) i mnoho dalších druhů.
Růžový pepř
Někdy se prodává i pod názvem pepř červený. Jde o semena jihoamerického pepřovce balzámového a jeho příbuzných (Schinus molle, Schinus terebinthifolius). Chutná spíše aromaticky než peprně, má slabě pryskyřičnou, nasládlou chuť a využívá se zejména z dekorativních důvodů. Ve velkém množství je toxický.
Zelený pepř
Jde jako u běžného pepře o plody pepřovníku černého. Nezralé plody se nakládají či se před sušením zmrazí, aby si zachovaly přirozenou barvu a chuť.
