Kromě toho, že se na začátku roku obvykle ohlížíme přes rameno a hodnotíme, co se nám povedlo a co ne, s nadějí hledíme i do budoucnosti. Děláme plány, sepisujeme předsevzetí nebo tvoříme visionboardy. A zajímá nás, co bude rezonovat, co bude trend – a my můžeme prozradit, že v gastro oblasti to bude víc než pestré!
Zrekapitulovali jste si, co přinesl rok 2025? Jelo se stále na „vlně Asie“, otevřelo se mnoho nových, větších či menších, podniků, byl kladen stále víc důraz na jednoduchost a zároveň udržitelnost. Velkou událostí bylo i to, že Česko vstoupilo mezi nejprestižnější evropské destinace a poprvé v historii vyšel samostatný výběr Průvodce Michelin pro Česko (a dopadlo to víc než hvězdně).
I rok 2026 slibuje gastro inovace, návrat ke kořenům i hlubšího propojení mezi gastronomií, zdravím a technologiemi. Spotřebitelé i profesionálové v oboru se stále více zajímají o autentičtější chutě, udržitelný přístup k surovinám a technologie, které mění způsob, jak jídlo vzniká i jak se s ním pracuje. My jsme se zeptali odbornic na gastro scénu, žen s foodie nadšením a obrovským přehledem: Co bude podle vás gastro trendem roku 2026?
Darina Křivánková
Status: gastronomická novinářka a lektorka kurzů vaření
- Chutí roku 2026 je černý rybíz, alespoň podle globálního lídra světa chutí, koření a dochucovadel, společnosti McCormick & Co. Ta posledních pětadvacet let vyhodnocuje na sklonku roku data z restaurací, maloobchodu i sociálních sítí a predikuje, jaká chuť bude v kurzu následující rok. Černý rybíz je skvělá volba!
- Mezi surovinami se dostane do popředí zelí, to zase plyne z průzkumů Pinterestu a Instagramu. A je to velmi v souladu s dalšími trendy: více zeleniny, méně masa, kreativní využívání jednoduchých a levných surovin a také více vlákniny.
- Mimochodem, vláknina bude „nový protein“, což by mohlo zvýšit zájem o luštěniny. A zelí si užijeme ve všech možných podobách – i jako „steak“ nebo „těstoviny“. A také v jeho fermentované podobě, protože fermenty jsou stále v kurzu.
- Z národních kuchyní je stále v trendu Japonsko a Korea, gastronomie těchto zemí ještě není ve zbytku světa zcela prozkoumaná, rozhodně ne komplexně, stále má čím překvapit a láká k objevování.
- Fokus je i na Itálii, tu skutečně autentickou a regionální. UNESCO na sklonku roku zařadilo italskou gastronomii na seznam světového nehmotného dědictví, což logicky přitáhlo pozornost. Takže se bude vyrážet na italský venkov, ke kořenům evropské gastronomie.
Nikol Pavlíčková
Status: marketingová manažerka RestaurantWeek
„Obecně na trendy příliš nedám. Myslím, že rok 2026 nebude o jedné revoluci, ale o dalším prohlubování toho, co na gastro scéně sledujeme už delší dobu. Gastronomie se dnes nemění jen v reakci na to, jak jíme, ale hlavně na to, jak o jídle přemýšlíme a co od restaurací očekáváme.“
- Hosté už nehledají jen hezké talíře na Instagram. Chtějí komplexní zážitek v podobě chuti, atmosféry i příběhu. Potřebuji v návštěvě restaurace vidět hodnotu, která dává smysl i ve chvíli, kdy za ni zaplatí o něco víc. Restaurace se tak stále častěji stávají místem zážitku, ne jen spotřeby.
- I proto dnes vidíme silný důraz na lokální suroviny, fermentace a práci s respektem k ingrediencím, nejen kvůli chuti, ale i kvůli odpovědnosti. Skvělým příkladem je zero waste restaurace The Artisan v hotelu Marriott pod vedením šéfkuchaře Davida Rejhona.
- Zároveň se vrací živý oheň a kouř, které do jídla vnášejí autenticitu a intenzitu, již žádná digitální filtrace nenahradí a laťku v tomto směru dlouhodobě drží vysoko restaurace River’s smokelab, což opakovaně potvrdila i vítězstvím v RestaurantWeek Awards.
- Trendem číslo jedna tak zůstává udržitelnost, ale už ne jako prázdné slovo na menu. Stává se standardní součástí restauračního byznysu: od transparentního původu surovin přes menší porce a sdílené menu až po nabídku, která respektuje současné stravovací preference — a přitom neubírá nic z chuti ani kvality.
Soňa R. Hanušová
Status: gastronomická novinářka a PR konzultantka
„V posledních letech se dokola setkáváme s těmi samými trendy: udržitelnost, lokálnost, sezónnost. Ovšem i tyto pojmy se postupně vyvíjí.“
- Udržitelnost už není jen o tom, zda šéfkuchař dokáže zpracovat surovinu tzv. od čumáčku po ocásek, ale klade v tomto ohledu vyšší nároky i na své dodavatele.
- Lokálnost již neznamená držet se nutně vlastních hranic. Státní příslušnost upozadila ta geografická, a tak může šéfkuchař z Břeclavi jezdit na trhy do sousedního Rakouska a stále být lokální. Rozhodně více, než kdyby jezdil do Plzně.
- Stejně tak se prohlubuje i pojetí sezónnosti. Šéfkuchaři nedělí rok jen na jaro, léto, podzim a zimu, ale také na sezónu chřestu, dýní nebo hub.
Jana Kopecká
Status: šéfredaktorka Apetitu
„Vím, na jakém trendu jedu já sama – včera jsem si hledala krém do mrkvového dortu, ve kterém bude co nejvíc bílkovin, to by mě dřív nenapadlo!“
- Myslím, že proteinové šílenství nám vydrží ještě i tento rok. Pokud jej člověk udrží na uzdě, tedy v rámci čerstvých potravin, kdy jen přemýšlí, jestli snědl dost masa, luštěnin nebo tvarohu, přijde mi to smysluplné.
- Stejně tak pokračuje trend udržitelnosti a stále více si na sociálních sítích všímám různých zlepšováků, jak si v časově napjatých dnech ulehčit práci s vařením a přípravou jídla, aniž by utrpěla kvalita: mražení, vakuování, využívání moderních přístrojů jako rýžovary, pomalé hrnce, horkovzdušné fritézy, multifunkční hrnce...
- Myslím, že lidé stále častěji chtějí vařit z toho, co znají, co mají doma, co nemusí složitě shánět. Baví je nové kombinace obyčejných ingrediencí. Hlavně ať to jde dobře od ruky a nezabere to moc času.
Kateřina Kočičková
Status: redaktorka Apetitu
„Jeden trend je jistý: ze sítí bude skákat zelí, protože je variabilní a levné.“
- Bude se ještě víc vařit doma a předpokládám stále větší vliv různých konveniencí (polotovarů) a ready made jídel, co toto budou podporovat. Budou to ale polotovary co nejvíc čisté, bez konzervantů, které trochu umožní a dopřejí „iluzi vaření“, ale aby se člověk moc nenadřel.
- Stále budou v kurzu bistro koncepty a menší potěšení, takže trend snídaní asi jen tak neopadne a lidé si ani neodepřou kávu a čokoládu atd., ač půjdou podle všeho finančně nahoru.
- Ve světě je trendem černý sezam, protože je nutričně i vizuálně zajímavý.
- A určitě se opět objeví i nějaké to dočasné „šílenství“ typu dubajská čokoláda nebo matcha. Šušká se, že matchu nahradí hojitcha.
- Osobně si myslím, že pořád pofrčí všechno asijské, mnozí z nás sledují korejský Culinary class war. A objevují se predikce, že pofrčí pandán, což by se mně osobně moc líbilo, je to moje oblíbená a ne moc známá ingredience.
Jana Jelič
Status: kreativní šéfkuchařka Ambiente
„Myslím, že jde především o kontinuální trendy a ne úplně novinky.“
- Už několik let platí návrat k lokálnosti, s tím souvisí i sezónnost a čím dál větší požadavky od hostů na původ surovin – jejich kvalitu nebo způsob pěstování a chovu.
- Při hledání podniků lidi podle mě láká pohodlí, útulnost a spíš krátké, svižné degustační menu než třeba dlouhé desetichodové.
Anna Grossmanová
Status: pořadatelka RestaurantWeek a propagátorka regionálních potravin
„Trend? Po vzoru Vojty Kotka anglický venkov.“
- Bude pokračovat trend propojování zemědělství s gastrem do tzv. agrogastronomie. Farma Vojty Kotka tomu nasvědčuje: měšťáci budou chtít být tak cool jako zemědělci. Budou nosit drahé holiny Hunters a voskované bundy Barbour. Farmářský styl přijde do fashion, což nesouvisí ani tak s trendy, ale stane se to mainstreamem.
