Někde se polévka snídá, jinde tvoří základ oběda a u nás ji často bereme jen jako předkrm. Přitom dokáže být plnohodnotným jídlem, které zahřeje, uklidní i postaví na nohy. Tenhle týden bude vonět po cibuli, bylinkách, paprice i kysaném zelí. A je jen na vás, kterou misku si vyberete jako společníka na chladné večery.
Polévka je jedno z mála jídel, které si můžete přizpůsobit náladě. Potřebujete útěchu? Sáhnete po vývaru. Chcete něco sytého? Přidejte luštěniny, nudle nebo brambory. Máte chuť cestovat? Stačí jiná směs koření. Vybrali jsme pět receptů na polévky, které mají příběh. A každá chutná jinak!
Pondělí: Francouzská cibulačka
Francouzská cibulačka je důkazem, že velká chuť se rodí z trpělivosti, ne z množství surovin. Cibule se nakrájí na tenké plátky a nechá se pomalu táhnout na másle nebo oleji. Ne deset minut, spíš půl hodiny. Postupně zesládne, ztmavne a získá hlubokou, karamelovou chuť. Právě tady se rozhoduje o výsledku. Spěch znamená, že si nepochutnáte. Pak přijde na řadu vývar: hovězí dodá sílu, zeleninový cibuli jemně doladí. Často se přidá i bílé víno nebo kapka koňaku, který chuť otevře. A nakonec to nejdůležitější – opečený plátek chleba a silná vrstva sýra, která se v troubě roztaví do zlaté krusty. Tato polévka má v sobě něco uklidňujícího, a to se může při pondělku hodit, co říkáte?
Úterý: Kuřecí pho
Pho není jen polévka. Je to kompozice. Základ tvoří silný vývar. Ten musí být čistý, voňavý a plný chuti. Do horkého vývaru se vloží rýžové nudle, tenké plátky kuřecího masa a navrch přijde hromada bylinek – koriandr, máta, thajská bazalka. Nezapomeňte na limetku. A kdo chce, přidá chilli. Ve Vietnamu se pho jí klidně ráno. A dává to smysl, kombinace teplého vývaru, svěžích bylinek a citrusové šťávy probudí celé tělo. Je to polévka, kterou si přizpůsobíte podle sebe. Přidáte víc limetky, víc chilli, víc bylinek a každá miska může chutnat trochu jinak.
Středa: Toskánská ribollita
Ribollita vznikla z nutnosti využít zbytky chleba, fazolí a zeleniny. Druhý den se znovu zahřála – a právě odtud pochází její název, ribollita znamená znovu vařená. Je tak hustá, že v ní lžíce skoro stojí. Fazole dodají na objemu, kapusta nebo mangold lehkou nahořklost, rajčata zase kyselé tóny. A starý chléb všechno propojí a zahustí bez mouky. Ribollita je bezmasá, ale sytá. Hodí se na den, kdy chcete jíst jednoduše, ale ne nudně. A pokud vám zůstane na další den, chutná ještě lépe.
Čtvrtek: Maďarská lebbencsleves
Lebbencsleves je venkovská polévka, která voní po paprice a opečeném těstě. Široké nudle se nejprve opečou (tenhle krok je zásadní), získají barvu a lehce oříškovou chuť, která polévce dodá charakter. Teprve potom se přidává cibule, paprika, brambory a někdy i kousek slaniny. Výsledek je sytý a umí zahřát i v té největší zimě. Nový recept na polévku, která bez problémů nahradí hlavní chod, není nikdy k zahození.
Pátek: Polská horská zelňačka
Zelňačka z polské strany Tater má říz. Kysané zelí jí dodá výraznou chuť, brambory zasytí a sušené houby přidají pomyslnou hloubku. Houby tu ovšem nehrají jen vedlejší roli. Jejich aroma vytvoří základ, který se spojí se zelím do lehce nakyslé, zemitější chuti. Přidejte kmín, bobkový list a trochu pepře a máte polévku, která zahřeje po dlouhé túře i po pracovním týdnu.
Možná zůstane polévka předkrmem. Možná se stane obědem. Možná si misku pho dáte k večeři místo sendviče. Tenhle týden vám ukáže, že polévka je plnohodnotné jídlo s poctivou chutí.
Zdroj: Apetit
