Trapasy u stolu mají jednu nepříjemnou vlastnost: v hlavě vám zůstanou mnohem déle než chuť i toho nejlepšího steaku. Přitom se jim dá docela snadno vyhnout. Stačí si osvojit pár základních pravidel, která z oběda či večeře v restauraci udělají příjemný zážitek pro vás, vaše spolustolovníky i obsluhu.
Vše začíná už prvním kontaktem s personálem. Číšníka nikdy nevolejte pískáním, luskáním prstů ani máváním, jako byste se snažili zastavit rozjetý autobus. V restauraci nejste ve vojenské jídelně (a pravděpodobně ani tam by takové chování nebylo běžné). Bohatě stačí navázat oční kontakt, případně jemně zvednout ruku a s úsměvem počkat. Nevyžádané rady, ironické připomínky nebo poznámky typu „kde to zase vázne“ z vás neudělají náročného hosta, ale někoho, koho si personál zapamatuje v tom horším světle. Stejně tak se nehodí hned psát jedovaté recenze jen proto, že jste na dezert čekali o pár minut déle.
Mobil patří do kapsy, ne k talíři
Další kapitola společenských přešlapů se odehrává přímo u stolu a jejím hlavním hrdinou je často mobilní telefon. Hlasité vyzvánění, vyřizování hovorů mezi sousty nebo urputné focení každého chodu z pěti různých úhlů dokážou spolehlivě zničit atmosféru nejen u vašeho stolu, ale i všem lidem v okolí. Mobil přepněte na tichý režim a uložte ho do kabelky nebo kapsy. Nezapomínejte také, že večeře je dialog. Host, který mluví jen o sobě a nepustí ostatní ke slovu, je podobně únavný jako ten, kdo místo do tváří přátel zírá do displeje.
S příborem se nešermuje
To, jak držíte příbor a sklenici, možná nikdo nahlas neokomentuje, ale všimne si toho snad každý. Nůž patří do pravé ruky, vidlička do levé (tedy pokud jste pravák), prsty mají směřovat dolů a ukazováček lehce spočívat na horní straně rukojeti. Vyhněte se křečovitému svírání v pěsti i šermování nad talířem. Použitý příbor se nikdy neodkládá zpátky na ubrus, ale vždy na talíř. Když dojíte, položte nůž i vidličku vedle sebe šikmo doprava, jako by ručičky hodinek ukazovaly čas mezi čtvrtou a pátou. Cinkání o talíř, přehrabování se v jídle nebo hraní si s příborem patří maximálně do jídelny mateřské školy, ne do dobré restaurace.
Sklenici držte za stopku, ne za „břicho“
U sklenic platí jednoduché pravidlo. Víno se nikdy nedrží za horní misku, ale vždy za stopku. Je to praktické – víno si zbytečně neohříváte a na skle nenecháváte nevzhledné otisky prstů. Sklenici jen lehce přikládejte ke rtům a pijte po malých doušcích. Před každým napitím byste měli dojíst sousto a otřít si ústa ubrouskem. Hlučné srkání, zaklánění hlavy nebo velké loky vypadají, jako byste právě přešli Saharu, což u slavnostní tabule nepůsobí nejlépe.
Ubrousek na klín a smrkání v ústraní
Jemný, ale jasný signál o vaší úrovni vysílá také ubrousek. Patří na klín, ne za límeček ani na stůl vedle talíře. Používá se k lehkému otření úst, nikoliv jako náhrada za kapesník. Pokud potřebujete kýchnout nebo zakašlat, mírně se odkloňte od stolu a použijte vlastní kapesník. Při silnějším záchvatu kašle je namístě krátká omluva a odchod na toaletu. Hlasité smrkání přímo u stolu je faux pas, na které si ostatní hosté vzpomenou ještě u placení účtu.
Kdy je slušné od stolu vstát
Od stolu se během jídla zvedáme jen z opravdu pádného důvodu, jako je toaleta nebo náhlá nevolnost. Vždy se omluvte a vyčkejte na vhodný okamžik mezi chody, abyste nenarušili konverzaci nebo servírování. V doprovodu dam platí, že když vstane žena, měl by se kousek nadzvednout i její pánský doprovod. Přebíhání mezi stoly, hlasité zdravení známých přes celou místnost nebo odbíhání ke dveřím „na cigaretku“ uprostřed večeře působí velmi rušivě.
Špagety na pracovní schůzce raději vynechte
Při výběru jídla zapojte trochu strategie. Na důležité schůzce si neobjednávejte špagety s bohatou omáčkou, které ohrožují nejen vaši čistou košili, ale i protějšek u stolu. Stejně tak zvažte příliš aromatické pokrmy, které by se v uzavřeném prostoru mohly stát nechtěným středem pozornosti. V některých zemích se navíc považuje za urážku kuchaře, když si jídlo bezmyšlenkovitě dochutíte solí či pepřem ještě dříve, než ho ochutnáte. Respektujte to, co vám z kuchyně přinesli, a případné specifické požadavky řešte s obsluhou zdvořile a s předstihem.
Jiný kraj, jiný mrav
To, co je v tuzemsku jen drobný nešvar, může být v zahraničí vnímáno jako hrubá neúcta. Někde se čeká, až začne jíst nejváženější osoba u stolu, jinde je neslušné nechávat zbytky, nebo se naopak očekává, že na talíři trocha jídla zůstane. Etiketa se často týká i detailů, jako je pořadí při nalévání nápojů nebo způsob, jakým si berete pečivo. Pokud vás čeká důležitá večeře v cizině, věnujte pár minut krátkému průzkumu místních zvyklostí.
Stolování je rituál, ne závod
Všechna pravidla se dají shrnout do jediné myšlenky: stolování je společenský rituál, nikoliv logistická operace s cílem se co nejrychleji nasytit. Když budete ohleduplní, nebudete spěchat a udržíte vnímavost k lidem kolem sebe, většina trapasů se vám vyhne obloukem. Tichý mobil, správně odložený příbor a laskavý tón k obsluhujícímu personálu jsou drobnosti, které z vás udělají hosta, se kterým bude každý rád znovu stolovat.
Zdroje: forbes.cz, ceskatelevize.cz, ladislavspacek.cz, prozeny.cz
