Zelená víla, básníkovo třetí oko, tajemný nápoj umělců i zakázaná tekutina, která údajně přiváděla k šílenství, nebo minimálně způsobovala halucinace. Ano, řeč je o absintu! Tento destilát byl opředen legendami a mýty, které přetrvávají dodnes. Jak poznat kvalitní absint, jak ho správně pít a proč je kolem něj tolik povyku?
Absint či absinth je silný bylinný destilát s obsahem alkoholu mezi 60–70 %. Základem jeho výroby jsou pelyněk pravý, anýz a fenykl, které doplňují další aromatické byliny, ty jsou však v podstatě tajné. Charakteristická zelená barva pochází z chlorofylu, který se v průběhu času mění na zlatohnědý odstín, což je známkou přirozeného zrání. Při správném ředění vodou vzniká mléčné zakalení zvané louche efekt, což je důkaz obsahu přírodních silic anýzu a fenyklu.
-
Zajímavost: Zelená barva absintu pochází z chlorofylu z pelyňku a yzopu.
Jak poznat kvalitní absint?
Dobrý absint se vždy vyrábí destilací, nikoliv smícháním lihu s aromaty a barvivy. Napovědět může etiketa i samotná barva nápoje – přírodní zelená se postupem času mění na jemně hnědavou, kterou Francouzi označují jako suchý list. Chuť kvalitního absintu není extrémně hořká, ale vyvážená a bylinková, s jemnými tóny anýzu a fenyklu. Ve vůni můžete najít lékořici. Pokud chcete ochutnat prvotřídní absint, hledejte značky jako Žufánek, L’OR special drinks nebo Cami, které vyrábějí absint podle tradičních metod. Nejlepší absinty najdete ve Švýcarsku či Francii.
Jak se absint vyrábí?
Tradiční výrobní postup zahrnuje několikadenní maceraci bylin v lihu, po které následuje destilace. Kromě základních složek se do absintu přidávají i další byliny, které dávají nápoji jedinečný charakter. Po destilaci dochází k druhé maceraci, která přidává finální barvu a chuť. Vzniká tak nápoj, který nejen skvěle chutná, ale také v sobě nese dlouhou historii a pečlivě střežené receptury jednotlivých výrobců.
-
Zajímavost: Recept na „pravý“ absint je uzákoněn pouze ve Švýcarsku. U nás se tedy může vyrábět i smícháním lihu, barviv a aromat.
Jak správně pít absint?
Absint se pije ředěný – je to koncentrát, který je potřeba naředit studenou vodou v poměru 1:3 až 1:5 (vždy ve prospěch vody) podle preferencí. Tento proces nejen snižuje obsah alkoholu na příjemných 20 %, ale také rozvíjí aroma bylin a uvolňuje esenciální oleje. Tradiční způsob podávání zahrnuje absintovou sklenici, absintovou lžičku a kostku cukru, přes kterou se nechává voda pomalu kapat, čímž se dosáhne charakteristického zakalení.
-
Zajímavost: Ačkoli je absint destilát, nepije se „po panácích“, spíše se vychutnává pomalu jako víno.
Mýty a pravdy o absintu
-
Obsahuje absint halucinogeny? Ne, neobsahuje. Mýtus o halucinogenních účincích absintu pochází z dob, kdy se věřilo, že látka thujon obsažená v pelyňku způsobuje vidiny. Dnes víme, že množství thujonu v absintu je minimální a nemá žádný vliv na vědomí. Na otravu by člověk musel vypít neuvěřitelných 160 litrů absintu.
-
Byl absint zakázán? Ano, ale nikoliv kvůli halucinacím. Na počátku 20. století se absint stal obětí morální paniky, kdy byl obviňován ze společenské dekadence a násilí. Mnohé země ho proto zakázaly, přestože skutečným viníkem bylo především nadměrné požívání alkoholu obecně. Dnes je absint opět legální a vrací se v plné síle.
-
Pije se absint s ohněm? Ne, zapalování cukru nad sklenicí absintu je moderní výmysl, který nemá s tradičním způsobem podávání nic společného. Tento způsob vznikl až ve 20. století a odborníci ho považují za zbytečný, a dokonce ničí chuť nápoje.
Absint jako součást rituálu
Pití absintu není jen o konzumaci alkoholu, ale také o prožitku. Správná příprava, pomalé odkapávání vody a rozvíjející se aroma bylin činí z každého doušku jedinečný smyslový zážitek. Tento nápoj si oblíbili umělci, spisovatelé a bohémské duše, a není divu – absint nabízí nejen skvělou chuť, ale i fascinující historii opředenou řadou záhad.
Zdroj informací: Apetit
