Jakmile BBC odvysílala aprílovou reportáž o špagetách rostoucích na stromech, napálila tím velkou část britského národa. Příběh ukázal, jak snadno média dokážou ovlivnit důvěru veřejnosti. Dodnes tento kulinární žertík zůstává symbolem důvěřivosti a síly mediálního hoaxu. A není sám.
Psal se rok 1957. Televize byla v britských domácnostech stále horkou novinkou a špagety pro většinu lidí naprostou exotikou, kterou málokdo uměl pořádně připravit. Právě prvního dubna výše zmíněného roku odvysílala BBC v uznávaném publicistickém pořadu Panorama reportáž, která se nesmazatelně zapsala do historie.
Diváci s úžasem sledovali, jak švýcarská rodina z větví stromů opatrně sklízí dlouhé prameny těstovin a nechává je sušit na slunci. Expert ve studiu klidným a vážným hlasem vysvětloval, že díky mírné zimě a úplnému vyhubení obávaného špagetového nosatce, tedy smyšleného škůdce a nepřítele tamních pěstitelů špaget, se letos podařilo sklidit rekordní úrodu. Lidé u obrazovek nevěřili svým očím a redakce BBC byla okamžitě zavalena obrovským množstvím telefonátů.
Když důvěra v televizi zvítězí nad zdravým rozumem
Proč se nechal celý národ tak snadno nachytat? Hlavním důvodem byla kombinace tehdejší neznalosti a vysoké důvěry v média. V padesátých letech se v Británii těstoviny běžně nevyráběly ani neprodávaly, a tak si lidé snadno domysleli, že rostou na stromech podobně jako třeba jablka nebo třešně.
Celému žertu navíc dodal na věrohodnosti reportér Richard Dimbleby, který byl v tehdejší době uznávaným britským žurnalistou. Jeho klidný a kultivovaný přednes byl pro diváky symbolem seriózních sdělení.
Zatímco někteří volající měli pochybnosti, obrovské množství lidí se upřímně zajímalo o to, jak si takový „špagetovník“ pořídit, kde koupit sazenice a jak je správně zalévat. BBC jim s humorem odpovídala, ať zkusí vložit kousek špagety do plechovky s rajčatovou šťávou a doufají v nejlepší výsledek.
Od špagetových lesů k mýtům o špenátu
Příběh o sklizni špaget je dnes považován za vůbec první velký televizní hoax v historii. Ukázal nám, jak snadno dokáže uznávaná autorita obejít naši skepsi, pokud nám naservíruje informaci zabalenou do správného obalu. I když dnes v éře internetu působí tato historka úsměvně, připomíná nám, že touha věřit něčemu novému a exotickému je v nás stále hluboko zakořeněná.
Podobných polopravd a omylů historie nabízí víc. Typickým příkladem je mýtus o špenátu jako obrovském zdroji železa, který vznikl jen kvůli tomu, že jeden vědec kdysi při zápisu výsledků chybně posunul desetinnou čárku.
Špagety na stromech zůstávají symbolem lidské důvěřivosti i geniality tehdejších tvůrců. Až si příště ponesete k stolu talíř s těstovinami, vzpomeňte si na švýcarskou úrodu z roku 1957. Je to skvělá připomínka toho, že ne všechno, co vypadá v televizi nebo na sociálních sítích seriózně, musí být nutně pravda.
Zdroje: svet-potravin.cz, britannica.com, idnes.cz, obkec.azet.sk, irozhlas.cz, youtube.com
