Aquaholismus není jen o tom, že se snažíte poctivě dodržovat pitný režim. Jde o stav, kdy do sebe člověk lije vodu nadmíru, dlouhodobě a často až nutkavě. Místo přívalu energie se pak dostaví neustálé běhání na toaletu, otoky, únava nebo poruchy spánku. V extrémních případech může tento zlozvyk vést až k hyponatrémii, což je nebezpečný pokles hladiny sodíku v krvi, který přímo ohrožuje fungování organismu.
Poznat, že je něco v nepořádku, bývá docela snadné. Hlavním varovným signálem je téměř čirá moč a nutnost odskakovat si na toaletu třeba i několikrát za noc. Lidé s tímto problémem mají pocit, že bez láhve vody v ruce neudělají ani krok, a pijí opakovaně během celého dne, i když vůbec nemají žízeň. Tělo na tento nadbytek reaguje nevolností, pocitem nafouklého břicha nebo tupou bolestí hlavy.
I když se o aquaholismu někdy mluví jako o závislosti, nejde o klasickou závislost na látce. Je to spíše psychologický blok postavený na mýtu, že čím více vody vypijeme, tím budeme zdravější. Jenže i ta nejčistší voda se ve velkém množství mění v problém a z původního přínosu se stává zdravotní riziko.
Od únavy až po vážné kolapsy
Pokud se pití vody vymkne kontrole, hrozí takzvaná vodní intoxikace. Zatímco mírnější projevy zahrnují „jen“ podrážděnost, nespavost a otoky končetin, ty vážnější už signalizují rozvrat vnitřního prostředí. Rozředěný sodík přestane plnit svou funkci, což zatěžuje mozek a další orgány. To se může projevit svalovou slabostí, křečemi, zmateností, poruchami dýchání nebo ztrátou vědomí. V takové chvíli už nejde o přehnanou snahu o hydrataci, ale o akutní stav vyžadující pomoc lékaře.
Kolik vody je tak akorát?
Univerzální návod, který by platil pro každého, neexistuje. Potřeba tekutin se mění podle věku, váhy, fyzické aktivity i toho, jaké je zrovna počasí nebo co máte v jídelníčku. Zatímco pro někoho jsou ideálem dva litry, jiný při sportu v horku spotřebuje více. Často se doporučuje orientační výpočet kolem 35 ml tekutin na kilogram tělesné hmotnosti, ale je důležité do tohoto objemu započítat i vodu z jídla, ovoce nebo polévek.
Místo striktního sledování aplikací a odškrtávání vypitých sklenic je mnohem rozumnější sledovat vlastní tělo. Správně nastavený režim poznáte podle světle žluté barvy moči a toho, že pijete v reakci na přirozený pocit žízně. Rizikové je především pití velkých objemů v krátkém čase – pokud do sebe dostanete více než litr vody během jedné hodiny, vystavujete své ledviny zbytečnému náporu. Zdravý pitný režim je zkrátka o rovnováze, nikoliv o honbě za rekordními litry.
Zdroje: Apetitonline, Český rozhlas, iDNES, Cleveland Clinic
